Mount&Blade: Warband: Dobývání hradu

Zkusil jsem dobýt hrad vlastními silami. Posbíral jsem všechny Swadian Knights z posádky svého hradu a  vyrazil na zteč. Bohužel, hrad byl hlídaný docela silnou posádkou Nordského jarla. 

Absolvoval jsem několik pokusů o zteč. Při prvním pokusu se na mě osádka hradu vyřítila v průběhu stavby žebříků. Následovala regulérní bitva, kterou jsem vyhrál, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Na vlastní zteč už jsem neměl a prohrál jsem.

Při druhém pokusu nebyla žádná bitva v terénu, rovnou zteč. A opět žádná obléhací věž, pěkně se mačkat na jediném žebříku. Ani tady jsem neuspěl, dokázal jsem pobít dvě vlny obránců, ale třetí jsem už neustál. 

Zadařilo se mi napotřetí. Ještě jsem posílil armádu a zaútočil. První útok jsme prohráli a stáhli se, naštěstí jsem nebyl zajat. Pak následovalo další obléhání, při kterém se hrstka obránců pokusila o noční protiútok. Bez problémů jsem je rozsekal. Poté už následoval poslední útok na hradby, který skončil mým vítězstvím.

Ačkoliv jsem na hrad útočil sám, král Swadie mi jej jen tak nepřidělil v léno. Prostě jsem seděl v hradu, který mi nepatřil, s třiceti zbylými bojovníky, a kolem se shromažďovali jarlové se svými armádami o sto chlapech. Vyhlídky tedy nic moc. Vzápětí mě maršál Swadie povolal do zbraně, tak mi nezbylo než z dobytého hradu odjet, a za chvíli nechráněný hrad znovu přešel pod vládu Nordů. Suma sumárum jsem z toho neměl nic, pouze jsem ztratil 30 vycvičených rytířů. Bilance tedy celkem prachbídná.

Zjevně to chce hromadit muže, a když už si troufnu na hrad, je dobré útočit na nehlídaný a mít v záloze chlapy, kteří hrad budou hájit. Anebo se zúčastnit dobývání hradů spolu s ostatními lordy.

Docela mě to otrávilo. Tohle tedy není dvakrát player-friendly. Mount&Blade prostě nechce hráči dát nic zadarmo :-/.

Mount & Blade: Warband - Kopí je základ

Tak mám za sebou dalších pár hodin hraní. Prožil jsem pár masivních bitev, účastnil jsem se i dobývání hradu, který jsem pak dostal od krále v léno. Říše Swadie bojuje na život a na smrt s Nordy, severní pohraničí je prakticky neustále pod útokem. Vesnice jsou drancovány a hrady obléhány. Máme lehce navrch, snad díky množství a kvalitě rytířů. Pěchotu mají Nordnové mnohokrát lepší.

Bitvy jsou hodně slušné a zábavné. Klíčem k úspěchu se ukazuje dlouhé kopí: dostat koně do trysku, pak rytiř sám sklopí kopí do bojové polohy a je to "jen" o správném najetí na cíl. Sestřelit kopím nepřátelského jarla je opravdová radost!

Zpravidla se mi podaří kopím sundat jednoho až tři nepřítele, pak musím vzít do ruky meč, protože bojiště plné bojujících je nepřehledné a promíchané. Pokud se dokážu udržet v sedle a v pohybu, je to v pohodě. Jakmile mě ale obklíčí zuřiví Nordové se sekerami a štíty, jdu po chvíli z koně a vzápětí žeru zem.

Tak mám dvě vesnice a hrad, a - a nic. Veškerý přínos je v tom, že jednou za týden dostanu vybrané daně a když tam přijedu, tak se zobrazí jiný text. Jinak nepozoruji veskrze žádný významný rozdil. Pravda, abych nekřivdil: mohu na svém hradě uvěznit zajaté nepřátele a umisťovat tam posádku. Ale nějak k tomu nemám ten správný osobní vztah. Příliš mě to netěší.

Co se bitev týká, nemůžu si opravdu stěžovat. Je to zábavné a pestré. Naopak, pohyb po strategické mapě a víceméně textové konverzace a questy mi přijdou celkem nudné. Nějak to nemá šťávu a je to pořád to jedno stejné. Pomalu mě to přestává bavit. Tak uvidíme, ještě to chvíli budu zkoušet, ale asi se brzy vrátím k Napoleon: Total War.

Mount & Blade: Warband - první dojmy

 Mount&Blade vytvořila dvoumužná turecká firmička TaleWorlds. Poskytli zdarma rozsáhlé demo a dobyli s ním herní svět. Zejména díky unikátnímu bojovému systému, poctivé hratelnosti,  otevřenému světu a široké rozšiřitelnosti. Na Internetu jsou ke stažení rozsáhlé mody od pirátů po antické Řecko (moc pěkně je to vidět v tomhle videu na Youtube). M&B je hra neuvěřitelně bohatá, hráč si v ní může zkusit opravdu leccos. Úžasné je, že herní svět sám žije - říše mezi sebou válčí, lordi vyjíždějí do válek a obléhají hrady, bez ohledu na hráče. Čistá radost!

Mount&Blade Warband je datadiskem. Grafika je trošku víc sexy, umí lépe pracovat se shadery, byť je stále velice jednoduchá a neumělá.Není ovšem divu: engine utáhne rozsáhlé bitvy s desítkami válečníků na koních, a tak na grafické vychytávky nezbývá čas.

Oproti prvnímu dílu má Warband navíc multiplayer - ten si nevyzkouším, příliš mě nezajímá. Údajně umí až 64 hráčů v jedné bitvě. To je dost slušné.

Single player kampaň je stále založena na pohybu po strategické mapě a bitvách na podrobných mapách. Je tu prý více možností - propracovanější obléhání hradů a měst, lepší feudální systém, větší podpora možnosti stát se králem vlastní říše, promakané možnosti dvoření se dámám a sňatku. To všechno potěší.

Mě osobně ale nejvíce zajímají ty bitvy. Po dvou večerech hraní mám pořád smíšené pocity. Na jednu stranu už umím vytrénovat armádu z vesnických buranů až na rytíře, umím vydělat peníze a postarat se o své muže. 

Bohužel však se stále nedokážu vyhnout situaci, kdy náhodou narazím na skupinku nabušených vikingů, dostanu na budku, přijdu o pracně vypiplanou armádu a jdu do zajetí. To nepotěší. V tuto chvíli jsem se propracoval k přijetí za vazala od krále, dostal jsem za odměnu první vesnici (tu nejhorší v celé Swadianské říši), ale moje kdysi skvělá armáda byla rozprášena a zbyly mi jen oči pro pláč. Tak tohle jsem tedy ještě neprostřelil.

Druhý smíšený pocit mám z boje. Je celkem paráda používat různé druhy zbraní, štít, luk, kopí. V pěším boji všechno OK, dokud čelím jednomu dvěma sokům. Pěti chlapům najednou opravdu čelit nedokážu - což je asi správně. Jakmile ale nasednu na koně, je to celé o něčem jiném. Rozhodně zatím ani zdaleka nejsem ta válečná mašina, jakou je možné vidět na Youtube. Naopak, na koni si připadám spíše neohrabaný a mnohem méně efektivní než pěšky. Nedaří se mi zasahovat nepřátele, stojí mě to moc času a moji vojáci jsou mezitím pobiti nepřáteli. Tak uvidíme.

WoW: Thrall je mrtev. For the Alliance!

Včera jsem úspěšně završil PvP achievement For the Alliance. Našemu guildovnímu alt raidu se na třetí pokus  podařilo zabít posledního hordího leadera - samotného Thralla, vůdce Hordy.

Naše guilda Eonarians už tenhle achievment jednou úspěšně pokořila - vzniklo z toho tohle video Bloody Monday. Já osobně jsem ale tenkrát byl pouze u killu prvních tří bossů - náčelníka Taurenů Cairne Bloodhoofa, vládkyně Undercity Sylvanas Windrunner a vládce Silvermoonu Lor'Themara Therona.

Naštěstí náš warlord Ninjagon uspořádal další raid pro alty. Dvakrát jsme neuspěli, protože Horda si Thralla dobře brání a na útok rychle reaguje. Včera se konečně podařilo dát dohromady dost lidí (včetně randomu z cizích guild), takže jsme dokázali zadržovat útok Hordy, dokud Thrall nešel k zemi

Tady na screenshotu je Ninjagonův alt Velmirez a můj Keonux na válečných medvědech, které jsme dostali za odměnu. Hodně mě to potěšílo. Jednak mám rád mounty, jednak ten medvěd opravdu vypadá moc dobře. Budu ho teď používat jako hlavního mounta.
Jsem moc rád, že jsme to nevzdali a vydrželi jsme. A /salute Ninjagonovi, který to všechno zorganizoval.

Napoleon:Total War - Egypt

Egyptská kampaň v Napoleon: Total War poprvé odhaluje některé výtečné herní aspekty. V první řadě je to grafika, která perfektně pracuje s particle efekty. Bitvy v prašné poušti mají nádhernou atmosféru, kouř z mušket a děl se mísí s prachem a pískem vířeným postupem kavalerie.
Na Internetu jsem viděl mody potlačující prach. Tak ty rozhodně nechci. S performance opravdu nemám problém a prach vypadá vizuálně výborně.

Francouzská armáda má k dispozici pozorovací balón, který jednak odhalí počáteční postavení nepřátelských jednotek a jednak se skutečně vznáší nad bojištěm. Tomu říkám pokorná práce s historickými prameny! Chlapi z Creative Assembly mají další kladný bod k dobru.

Nádherně tu funguje Depth of Field. Horký vzduch se tetelí nad pouští, vzdálené pahorky jsou zahalené v oparu. Oproti Empire:Total War to tady působí naprosto přirozeně, drobné chybky v zobrazení byly vychytány k mé nejlepší spokojenosti.

Krásně funguje jízda. Zastřelený jezdec sletí z koně a kůň dál zmateně pobíhá po bitevním poli. Paráda!

Jedntoky mají víc animací a víc typů obličejů. Celkově to působí mnohem přirozeněji. 

Při kampani má mnohem větší vliv prostředí. V přátelské provincii se pomalu doplňují utrpěné ztráty. Je-li v provincii vojenský sklad, regenerují mnohem rychleji. Naopak, v nepřátelském prostředí a navíc uprostřed pouště jednotky začínají ztrácet vojáky. Je to krásně realistické a nutí to k přemýšlení. Další bod k dobru.

Chci zkusit nějaký mod, který by zvýšil počet jednotek. taky nějaký Smoke mod by bodl - byť je na tom Napoleon lépe než Empire, víc kouře nikdy neuškodí.

Egyptská města se Napoleonovi vzdávala jako na běžícím pásu. Myslel jsem si, že to bude procházka růžovým sadem. Vzápětí přišlo kruté vystřízlivění: když jsem už-už chtěl vyrazit dvěma směry, na jih na Káhiru a na východ k Sinaji, začaly se mi bouřit zdánlivě konsolidované provincie. A rebelské armády byly sakra dobře vybavené - měly víc děl, než já. Musel jsem sebrat síly a začít znovu dobývat, co již bylo jednou dobyto. Vtip je v tom, že v egyptské kampani je Napoleon jen generálem. Nemůže měnit výši daní. Jediným prostředkem pro pacifikaci dobytých území je proto umisťování dostatečných posádek do měst.

Teď už jsem Káhiru úspěšně dobyl. Mamelukům zbývají nějaké provincie na jihu a samozřejmě Sinaj, odkud se neustále trousí nové malé jednotky. Na východě se začínají objevovat první turecké jednotky. Zatím je nechávám na pokoji, ale je to jen otázka času.

Docela zajímavým zpestřením byl nájezd beduínů na jedno z mých měst. první indikátor poměru sil mi věštil porážku. Nepřítel měl přesilu velbloudů, já jen pár jednotek pěší milice, nějakou řadovou pěchotu a dvě tři jízdní jednotky. 

Naštěstí jsem držel město. Zalezl jsem s milicí do domů, řadovou pěchotu rozmístil v ulicích - a čekal. Ukázala se stará pravda: sebelepší jízda ve městě není k ničemu. Velbloudi se o opevněné domy rozbili jako vlny o útesy, milicionáři je z oken domů odstřelovali jako holuby. Nájezd byl zažehnán.

Za večer hraní jsem se zkonsolidoval, znovu dobyl ztracenou Damiettu a získal Káhiru. Musím se porovnat s mameluky, až pak chci vyrazit na Turka. A určitě se pokusím o vylodění na Kypru, kde má námořní základnu Horatio Nelson.

Borderlands: Dohráno - 7,5 z 10

Dohráli jsme s Vaškem Borderlands. Ve Split Screenu to byla výtečná zábava. 

Docela mě překvapilo, jak veliká je to hra. Hráli jsme to dobré čtyři měsíce. víkend co víkend. Dobrých 50 hodin hraní. S postavami jsme se dostali tuším někam kolem 27. levelu.

Koncepcí misí jsou Borderlands dost podobné online hrám. Ta obluda tady na screenshotu je jeden z lepších bossů ve hře. Docela dlouho jsme se pohybovali na první mapě. Už jsem si začínal myslet, že se blížíme ke konci, když jsme se probojovali do druhé mapy. Za ní následovala třetí, čtvrtá, desátá... Je jich tu opravdu požehnaně. Výtvarným stylem a postkatastrofickým pojetím světa hra upomíná na legendárního Mad Maxe.

Trošičku mě otrávil konec příběhu. Půlku hry se probojováváme k Vaultu - legendárnímu místu, které se má otevírat jednou za 200 let a má obnovit zničenou planetu. Získáváme části klíče, probíjíme se skrz mnoho zón, a když už se podaří otevřít vchod, z brány vyleze ohromný boss v podobě obří chobotnice s mnoha chapadly ala J.P.Lovecraft. Toho zabijeme - a - a nic, brána je uzavřena na dalších 200 let. Tak to mě tedy neuspokojilo ...

Po dohrání hra nekončí, lze dál hrát Downloadable Content datadisky. K dnešnímu dni jsou venku už tři. To mi přijde dost slušné. Nicméně nás už se to netýká. bylo to fajn, teď nás čeká Army of Two - 40th Day.
U mě 7,5 z 10.

Risen: Ohlédnutí zpátky

Při pohledu zpět jsem s Risenem hodně moc spokojený. Ta hra je prostě dobrá. Komplexní, promakané, vtipné RPG, s možnostmi rozhodování a skvělým prostředím. Přesně jak to mám rád.

Co se přírody týká, v hustém lese nemá Risen konkurenci. Ta grafika prostě šlape jako hodinky. To, co ostatní hry (echm .. Oblivion .. echm) řeší trapnými nahrávacími obrazovkami, umí Risen  poctivě a natvrdo: lezete z tmavé jeskyně, už zdálky vidíte prosvítat paprsky světla od vchodu, pak vylezete ven - a otevře se výhled přes celý ostrov až k moři. Naprosto plynule, naprosto v pohodě. Je pravda, že level-of-detail a depth-of-field grafiku někdy vizuálně degraduje, ale zvykl jsem si na to celkem v klídku a rozhodně mi to nevadilo.

Příběh je skvělý, od začátku do konce. A dospělý. Žádná politická korektnost - jsou tu cigára, drogy, vodní dýmky i bordel s děvkami. 

Naštěstí už se hoši z Piranha Bytes naučili pracovat s ženskými postavami (tuším, že ani v Gothiku III ženy snad vůbec nebyly, a pokud ano, tak jen jako generická kulisoidní NPC). Tady jsou a fungují skvěle, a Patty v Risenu je prostě super.

Postavy v Gothiku jsou vesměs plnokrevné. Mají zájmy a charakter, jsou prokreslené a špičkově namluvené.

Mimochodem: to, že Dona Estebana a Titan Lorda Ursegora namluvil John Rhys-Davies, jsem poznal. Ten úžasný hlas mám zažitý z Gimliho a Treebearda z Pána Prstenů. Ale to, že Mendozu namluvil Andy "Gollum" Serkis, jsem si musel přečíst až tady.

Už jsem to psal několikrát, a ještě jednou: Risen je dobře odladěná hra. Žádné chyby ala Gothic III tu nejsou. O to víc je pak člověku líto, že Gothic III zazdilo nekompetentní rozhodnutí lakomého vydavatele.

Párkrát (vzpomínám si na slovy tři případy) se mi v Risenu stalo, že jsem vlastní blbostí skočil na nějaké místo, kde jsem se zasekl. Stačil zpravidla uložit a znovu načíst - poloha se sama spravila. Jinak mi to za celou dobu ani jednou nespadlo a nesetkal jsem se s žádnnou questovou chybou. Pár míst, kde namluvený dialog úplně nesedí s titulky, mi opravdu netrhá žíly.

Hratelnost a vybalancování tu šlape na jedničku. Hra je přiměřeně hustá, soubojový systém výborný a souboje náročné tak akorát. 

Musím přiznat, že jsem třikrát musel nakouknout do návodu. Jednou na začátku, když jsem se rozhodoval kvůli frakci (to jsem se spíš bál něco nepokazit) a dvakrát v závěrečných dungeonech při hledání částí Ursegorova brnění. Tyto dungeony jsou opravdu těžké.

Tak je to tam. Úžasný pocit završení výborné hry - a zároveň pocit ztráty, jako když odjíždíte z výborné dovolené. Už to mám za sebou, už se do světa Risena znovu nevrátím. Bude se mi stýskat.

Pevně věřím, že Piranha  Bytes brzy vydají pokračování. Jak naznačuje rozhovor Patty s hrdinou, který se odehraje po závěrečných titulcích, je potřeba vypořádat se s ostatními Titány.
Tak tak.

Unavený hrdina odchází středem. Kouzelné kladivo táhne za sebou, únavou se mu skoro klepou nohy. 

Stálo to za to.

Díky, Risene!

Risen: Dohráno - 10/10

Když jsem posbíral všechny části Ursegorova brnění, druid Eldric mi pomohl je přepracovat, abych je mohl používat. Eldric je asi jediný mág, který není stranicky vyhraněný. Žije si ve své poustevnické chýši a pečuje o magický stolec. Kdysi  jsem ho vytáhl ze saurianského vězení, když jsem potřeboval spravit první z magických disků.

Tyhle příběhové provázanosti, kdy se s důležitými postavami potkáváte mnohokrát za hru, tvoří další skvělý aspekt Risena. Svět je díky tomu mnohem uvěřitelnější, člověk si může k NPC postavám vybudovat určitý vztah.

Ursegor na mě čekal před branou. Dal mi pár dobrých rad. Hned vzápětí jsem se setkal s Inkvizitorem Mendozou, který již dokončil uvolnění Titána. Nechtěl mě pustit dál, následoval nevyhnutelný souboj. Zajímalo by mě, zdali je možné se s Mendozou dohodnout, pokud člověk hraje za Inkvizitory.  

Mendoza je asi nejtvrdší soupeř ve hře, ale díky kouzelnému brnění už taky nejsem žádné párátko. S pomocí pár svitků a věrného kostlivce Freda jsem se s ním dokázal vypořádat.

Od Mendozy jsem získal zpět čtrtou lebku a mohl jsem otevřít bránu.

Ohnivý Titán měl podobnou hlavu jako královna vetřelců v Alien II. Stál na kruhové plošině tvořené čtyřmi soustřednými prstenci. Měl několik nepěkných vlastností - asi nejhorší pro mě bylo porovnat se s tím, že jendotlivé části podlahy mizejí. Musel jsem kolem něj pořád tancovat a krýt se kouzelným štítem.

když se mi podařilo odrazit štítem některou z magických střel zpět na Titána, Titán se jakoby skrčil - a to je okamžik, kdy jsem mohl přiskočit a párkrát ho praštit kladivem.

Docela těžký souboj, trvalo mi snad půl hodiny, než jsem se s tím dokázal poprat.

Následovala závěrečná animace - opětovné spoutání Titána, aby neohrožoval ostrov, ale naopak jej dál chránil proti ostatním Titánům. 

Game Over, titulky.
U mě 10/10.

Risen: Cesta do vulkánu

Inkvizitor Mendoza chce v sopce najít Titána, který tu byl uvězněn. Jeho moc chce  využít k tomu, aby se postavil ostatním Titánům způsobujícím bouře a hrozícím zničit hlavní pevninu.

Hra pomalu, ale jistě přituhuje. Čas od času se objevují volby. Mám zachránit krásnou hospodskou Patty, anebo se přidat k pirátům kapitána Romanova? K oběma skupinkám mám určitý vztah, kěkdy mi s něčím pomáhali, anebo já jim. Musím si vybrat ... 

Inkvizitor Mendoza otevřel magickou bránu do nitra hory. Ven se vyvalila horda Saurianů - tuhých ještěřích válečníků. Rozpoutala se docela regulérní bitka - Mendozovi inkvizitoři proti Saurianům, asi tak 10 na 10. Dost slušné.

Od této chvíle se Sauriané objevují i v krajině, vylézají z chrámů a blokují cesty.

Myslel jsem, že už se blížím k finále hry. To jsem se ale zmýlil. Vnitřek hory je velice členitý, našel jsem tu několik sídel Saurianů. Veškeré překážky musím řešit sám. Otevření další brány, spuštění padacího mostu - všechno je na mně, Mendoza a jeho válečníci tu jsou jen od bojování. Každý takový úkol je vlastně minidungeon docela solidní složitosti.

Poslední magickou bránu střeží duch Titan lorda Ursegora. To on tady před mnoha věky uvěznil Titána ohně.
Když už jsem měl pohromadě všechny čtyři lebky nutné k otevření poslední brány, zrádný Inkvizitor Mendoza mi jednu z nich vzal, sám se protáhl branou a na mě poštval své vojáky. Čekal jsem od něj nějaké svinstvo, ale přesto mě to překvapilo. Bylo to docela nepříjemné, muset bojovat s těmi, kteří se se mnou probíjeli krok za krokem sopkou až sem.

Cesta dál je podmíněna získáním pěti částí Ursegorova brnění. Ty jsou rozmístěny v pěti saurianských chrámech po celém ostrově. Tahle část hry už je hodně solidně těžká, každý saurianský chrám je sám o sobě složité prostorové puzzle plné nepřátel a různých pastí. Musel jsem využít všechny triky, které jsem dosud posbíral: levitace přes nebezpečné úseky, manipulace pákami pomocí telekineze i proměna v malého raka poustevníka Nautila, abych se mohl protáhnout malými škvírami. I s nutným cestováním po ostrově zábava na celý víkend.

Risen: Proměny

Na Risenovi mě fascinuje proměnlivost prostředí. Kvetoucí les za slunného poledne, bouře v bažině, mořský břeh za soumraku, stříbřitá měsíční noc v divočině ... Nepřestává mě udivovat, jako moc dokáže Risen vydupat z obstarožního grafickoého enginu pomocí skvělých particle efektů, jako je různé poletující listí a motýli, prach, mlžný opar. Risen mění tempo, nálady, barvy a zvuky tak přirozeně a geniálně, že to všechno pasuje dohromady.
Skvěle tu funguje počasí - několikrát jsem se ráno probudil, vykoukl z chaty, viděl že prší a šel si lehnout ještě do oběda :-). Téměř jako v reálu.

Trénuji hlavně sílu a boj s mečem. K tomu pár zlodějských schopností, které se při hře za Donovy bandity hodí - otevírání zámků a plížení je nutnost. Některé questy ve městě bez toho nejdou splnit. Luk zatím zanedbávám, používám ho jen na nejslabší zvířata - dikobrazy a prasata. Potěší, že boj v divočině nestresuje, ale zase to není úplná bezduchá klikačka. Přijde mi, že šerm  je velice dobře vybalancovaný. Když se to hraje špatně, i nejslabší protivník potrápí. Když se to hraje dobře, jde zdolat i silnější potvora. Obrovsky pomáhají i kouzla - v mém případě pouze svitky. Pomocný kostlivec je k nezaplacení.

Krásně tu šlapou řemesla, tak jak je v Gothic hrách zvykem. Hrdina se učí kovařině,  dobývání kovů, alchymii, výrobě svitků. Všechny práce krásně animované, výroba meče šlape ve čtyřech krocích - žíhání, kování, kalení a broušení na brusu. Paráda! Zručný kovář může vyrábět i bižuterii - prsteny a anulety, podle toho, jaké se podaří  vykopat kameny.

Po splnění úkolů ve městě mě Don Esteban  poslal vyjednávat do kláštera tyčícího se na svahu sopky. Tady jsem potkal inkvizitora a jeho lidi. Moc se tu se mnou nebaví, ale přesto je tu pár pěkných questů. Inkvizitor po mě chce najít magické disky, které otevírají kouzelnou bránu vedoucí do nitra sopky. Disky jsou rozptýlené po ostrově, takže se člověk proběhne. Ostrov sám ale není moc veliký, což je trošku škoda.