Zaklínač: zhodnocení

Tak to by bylo. Je mi líto, že už nemůžu hrát dál. Protože takhle úžasný příběh se nevidí často. Autoři Zaklínače odolali všem laciným svodům, jak si ulehčit práci. Díky tomu je vzniklá hra umělecké dílo. Vizuální stránka je skvělá, některé scény jsou jako živé. Příběh je bezkonkurenční. Něco tak hlubokého a propracovaného jsem ještě ve hře neviděl. Postavy ve hře jsou jako živé, mají své zájmy a cíle, mají charakter a vlastní příběhy. Geralt vůči nim může zaujímat stanovisko, vymezovat se, rozhodovat a vytvořit si hluboký vztah. Tohle dosud dokázalo jen málo her a v posledních letech žádná. Snad jen Martin v Oblivionu je tak propracovaný, jak jsou v Zaklínačovi spousty postav.
Umocňuje to velmi pěkné ozvučení, příjemná hudba a i počeštění, díky kterému mi hra zalezla pod kůži a nechce ven. Některé skvělé hlášky jsou prostě nezapomenutelné a v angličtině by neměly šanci tak vyznít. Hra se nevyhýbá jadrným výrazům, což se taky málo vidí - zvukomalebná česká kurva nebo prdel je mnohem výstižnější, než nudné fuck a bitch. Dabing je nejlepší, jaký jsem ve hře viděl, ať si na to lidi na fórech nadávají jak chtějí.
Vlastní hratelnost je skvělá. Akční souboje díky skvělým animacím nezevšední. Paradoxně nejtěžší souboj ve hře byla bitka s Bestií a smečkou přízračných ohařů v první kapitole. Ke konci byl Geralt v některých soubojích nezabitelný. Pravdou ale taky je, že jsem se to naučil hrát a dobře jsem si poskládal vlastnosti. Zajímalo by mě, jak to vypadá na nejtěžší obtížnost, anebo se specializací na Znamení. Pro mě byl revoluční výborný nápad s flashbacky - těch by mohlo být i víc. Moc a moc oceňuji svobodu rozhodování a volbu způsobu, jak budu věc řešit.
Deník, na který na fórech lidi nadávají, je pro mě další bezva část hry. Čtení v něm je zábavné, skvěle doplňuje herní zážitek. To, jak se Geralt postupně učí poznávat lidi, příšery, ingredience i rostliny, je prostě bezvadné.
Je to hra pro dospělé, proto hodně oceňuji, jak zábavně a vkusně je do hry zapojen sex. Trofejní karty s odvážnými portréty partnerek jsou dobrý nápad, vyloženě mě bavilo snažit se dostat do postele každou sukni, kterou jsem potkal. Pohořel jsem vlastně jenom u elfky Toruviel. Kdybych hrál za elfy, možná by to šlo.
Výtky mám v zásadě tři. První je asi největší - ve druhé kapitole je možné se zamotat, když člověk začne dřív podezřívat jednotlivé postavy, než je k tomu Raymondem vyzván. Mě tak úplně utekla pitva, což je škoda. Chvíli jsem se motal a nevěděl, co mám dělat, a příběh lehce nedával smysl.
Druhá výtka je otravně dlouhé nahrávání při každém vlezení do dveří. To si tedy mohli autoři odpustit, je to hodně rušivé.
Třetí výtka je bohužel nižší stabilita - ve hře je zjevně nějaký memory leak, který ji dříve či později shodí. V hořící Staré Wyzimě hra vydržela stabilní pouze tak 30 minut, což už opravdu není ono. V ostatních lokacích byla buď úplně stabilní, nebo spadla jednou za večer, což jsem ochoten tolerovat.
Celkový umělecký dojem má Zaklínač nicméně bezchybný. Teď mám dilema, co budu dělat, když už ho nehraju, a jestli bych si ho neměl zahrát znovu a vyzkoušet úplně jiné postupy. Asi do toho znovu hned nepůjdu, protože času je málo. Ten pocit vnitřní prázdnoty, že něco krásného skončilo a teď mi to chybí, ten signalizuje, jak moc dobrá to je hra. Ve své hráčské kariéře jsem tenhle pocit neměl tak úplně často. Vzpomínám si, že podobně jsem se cítil po dohrání Baldur's Gate II. A to už je nějaký pátek.

Zaklínač: Finále

Jakub de Aldersberg, Velmistr řádu planoucí růže. Ultimátní hajzl, který stál za vším zlem, kterému musel Geralt čelit. Hrál si na samaritána, v řádovém sídle poskytoval azyl uprchlíkům, které jeho vlastní intriky vyhnaly z domovů.

Když jsem na něj vystartoval, odteleportoval mě do zvláštní ledové říše. Snad existovala jen v jeho choré mysli, snad to byla Wyzima uvězněná v ledu vzdálené budoucnosti, kdo ví. Každopádně byla plná nestvůr a mutantů, přes které jsem se musel probíjet.

Naštěstí se ke mě přidala Triss. Na chvilku jsem potkal i Bílou Raylu, opět ve své původní podobě. Pomáhaly mi pobíjet nestvůry, které na mě prchající Velmistr sesílal: Rayla mečem a Triss svými skvělými kouzly.

Velmistr si hrál ba moralistu a spasitele. Valil mi klíny do hlavy. Chtěl mě získat ke spolupráci. Snažil se přesvědčuit mě o své šílené vizi světa, který změny klimatu uvrhnou do ledu.

Neměl šanci. Probíjel jsem se dalšími a dalšími zástupy kostihlavů, duchů a mutantů.

Na vrcholku hory jsem musel znovu svést souboj s elfem Yavinnem, vůdcem veverek, kterého jsem zabil ve Wyzimě.

Před koncem mě čekala Adda.

I ona se ke mě přidala, ve své hrůzné podobě strigy mi pomohla pobít velkou skupinu mutovaných rytířů.

Poslední souboj v troskách katedrály jsem ale musel svést sám. Nejprve jsem pobil skupinu mutantů, pak Aldersbergovy ifríty a nakonec samotného Velmistra. Jak se mi teď hodily všechny lektvary, zbroj zaklínače Havrana i mé skvělé meče vybroušené diamantovým prachem!

Když Aldersberg padl, přišel si pro něj Král divokého honu - vtělení Smrti. Nevydal jsem mu Velmistrovo tělo. Namísto toho jsem si to s ním rozdal, a zahnal jsem ho pryč. Jakkoliv jsem ale byl imunní vůči Aldersbergovým sladkým slovům, Králova slova mě zasáhla do živého. Geralt nenašel svůj osud, nezískal zpátky svou paměť. Kamkoliv vešel, ať dělal co dělal, zůstávala za ním smrt.

V rukou mrtvého Velmistra jsem našel talisman. Tentýž, který vyrobila Triss a který jsem daroval malému Alvinovi. Stal se Alvin velmistrem, když se teleportoval z masakru v Bahnicích pryč do minulosti? Bylo by to pravděpodobné, s jeho sklonem k nekontrolovaným vizím by z něj klidně mohl vyrůst fanatik.

Tak skončila mise zaklínače Geralta. Vděčný král Foltest zaplatil za záchranu dcery.

Zaklínač vzal peníze a odchází z Wyzimy. Města, kde vyzvedl k moci Řád planoucí růže přes mrtvoly vzbouřených elfů. Města, kde zasáhl do tolika životů a osudů. Kde se toho tolik stalo.

Bylo to dobře nebo špatně?

Bylo to.

Na samém konci závěrečného filmu Geralt zachrání Foltesta před vrahem, z něhož se vyklube rovněž zaklínač. Proč? Tolik toho zůstalo nedopovězeno. A Mistr Marigold přesně ví, kdy má píseň skončit, aby její kouzlo zůstalo ve vzduchu.

Možná právě zachráněná princezna Adda je ta správná odopvěď na otázku po osudu zaklínače.

Zaklínač Geralt odchází středem. Nese si váček s penězi a na jeho tváři se objevuje tak vzácný lehký úsměv.

Zaklínač: Staré hradiště

Cestou na blata jsem potkal de Aldersberga, velmistra Řádu planoucí růže. Pěkně namyšlený parchant.

V kryptě uprostřed bažin jsem našel Addu proměněnou ve strigu. Měl jsem dvě možnosti: zabít ji, nebo ji podruhé odčarovat. Rozhodl jsem se ji odčarovat. Musel jsem vydržet s ní bojovat až do úsvitu, než dohoří všechny svíce. Nebylo to moc náročné, stačilo obíhat sarkofág a používat znamení Aard.

Zkompletoval jsem všechny části Havranovy zbroje a nechal si ji od kováře vyrobit. Jsem teď fešák.

Je čas vyříkat si to se Salamandrou, jejíž hlavní základna se nachází na Starém hradišti. Cestou jsem potkal de Wetta, který se mě pokusil zastavit. Byl to on, kdo stál za druhým Addiným prokletím. Poslal jsem ho ke všem čertům.

Před vstupem do hradiště na mě čekal Azar a s ním Bílá Rayla, kterou po smrti zotročil a proměnil na nemrtvého mutanta. Musel jsem ji zabít, chudinku.

Staré hradiště bylo plné nejrůznějších mutantů. Salamandra se snažila vypěstovat superválečníky. Málem se jim to povedlo. Nejhorší ze všeho jsou obrnění psi.

Naštěstí jsem se naučil efektivně využivat fatality - srazit nepřítele k zemi pomocí znamení Aard a pak ho efektně sprovodit ze světa. Nevím, proč jsem na to nepřišel dřív, je to moc vydařená záležitost.

Na nádvoří jsem potkal Siegfrieda, který mi pomohl hradiště vyčistit a ukázal mi vchod do podzemí. Tam jsem se probil přes mutanty a nebezpečného Koščeje až k samotnému Azarovi.

Pomohl mi amulet po zaklínači Berengarovi (další z prímových flashbacků), který mě zachránil od Azarova mocného kouzla. Ani jeho další triky mu nebyly nic platná, tentokrát jsem se ho zbavil nadobro.

V magickém zrcadle jsem však spatřil de Aldersberga. To on úkoloval Salamandru i elfy, to on stál za rozpoutání masakru ve Wyzimě. Chtěl si hrát na spasitele, zmetek. Chtěl svrhnout starý řád a nastolit nový. K tomu potřeboval mutanty, čím silnější a krutější, tím lepší.

Siegfried souhlasil, že mi pomůže. Vrátili jsme se do Wyzimy a setkali se s králem Foltestem. Dohodl se s králem Radovidem, že mu dá Addu za ženu. Další pěkný flashback. Potěšilo mě, že jsem Addu v kryptě nezabil a umožnil tak spojenectví obou království.

Probili jsme se hořící Chrámovou čtvrť. V kanálech jsme svedli boj s nebezpečným zeuglem - chobotnicí se spoustou chapadel. Tady se vývojáři snad inspiroval WoW - nešlo nevzpomenout legendárního C'Thuna. I tady se musely napřed pobít chapadla, aby se na chvilku objevil samotný zeugl.

Zaklínač: Bitva o Starou Wyzimu

Ve vesnici mě čekali únosci Scoia'Tael. Byli nekompromisní, nevěřili mi, protože jsem v minulosti zakročil proti jejich přepadení Vivaldiho banky. Zajímalo by mě, jak by se byl příběh vyvíjel, kdybych postupoval jinak.

Měl jsem možnost utéct s Alvinem, nebo proti Veverkám vystoupit silou. Rozhodl jsem se bojovat. Boj byl docela tvrdý, elfí komanda a trpasličí válečníci představovali celkem slušné soupeře. Alvin bohužel nevydržel psychicky a teleportoval se na neznámé místo.

S Marigoldem jsem vyplul do Wyzimy. Našel jsem tam hořící město, o které zuřivě bojovali Scoia'Tael s řádovými rytíři.

Ve Staré Wyzimě jsem se setkal s králem Foltestem, který se konečně vrátil do města. Král požehnal mému boji proti Salamandře. Jeho dcera princezna Adda je opět strigou: někdo jí nejspíš vzal amulet, který jsem jí před lety věnoval. Musím s ní znovu bojovat.

Setkal jsem se rovněž s Tiss Ranuncul, správcem Veleradem a rytířem de Wettem. Vztah s Triss se vyvíjí zajímavě: vedu Geralta směrem k lásce s ní. Geralt si po ztrátě paměti stále nevzpoměl na Yennefer a má pocit, že jeho životní láskou je Triss. Jsem zvědav, jak se to vyvrbí.

V královském zámku jsem nepobyl dlouho, čekala mě Stará Wyzima. Tam probíhala regulérní bitva o město: záplava Scoia'Tael proti řádovým rytířům. Potkal jsem Bílou Raylu a společně jsme se probili k lazaretu, kde jsem potkal Shani. Stále je na mě pěkně naštvaná, ale když jsem jí pomohl ubránit lazaret před nájezdem Veverek, trošku se zklidnila.

Ve městě jsem našel mutanta, omylem považovaného za strigu - Addu. Zdá se, že Salamandra začíná experimentovat se zaklínačskými mutageny, ale zatím se jim nedaří.

Bílá Rayla mi dala, když jsem jí přesvědčil o svých válečnických kvalitách.

S Bílou Raylou a Siegfriedem jsme vyhnali Scoia'Tael z města. Už jsme oslavovali vítězství, když Raylu zasáhl šíp vystřelený ze zálohy. Škoda jí.

Zaklínač: Polednice, Půlnočnice a Dagon

Dokončil jsem řadu úkolů kolem starostových dcer. S pomocí Marigolda se mi podařilo přesvědčit nevěstu-polednici, že je po smrti a smířit ji s její sestrou.
Jezerní paní má něco společného se Svatým grálem. Její rytíři se jej vydali hledat. Jsou všichni pohřbeni u druida. Jezerní paní zřejmě nechtěla, aby ji rytíři uctívali jako bohyni. Chtěla chlapa. Tak se Geralt obětoval :-).
Odnesl jsem jídlo elfům tábořícím v blízké jeskyni. Jedna z elfek hrdě odmítla jídlo. Neodmítla ale Geralta.
Na Ostrově černého rybáka jsem o půlnoci vyvolal rybího boha Dagona a v dlouhém souboji jsem jej přemohl. Rybí lidé se budou moci vrátit k uctívání Jezerní paní a přestanou útočit na lidi.
Jezerní paní mě za odměnu pasoval ana rytíře. To jsou mi věci - Zaklínač rytířem!
U loďky na mě čekal Berengar. Objasnil mi pár věcí o svém spojení se Slamandrou, ale pak jsme se pohádali a pustili se do boje. Byl to tvrdý nepřítel, ale porazil jsem jej.

Když jsem se za úsvitu vrátil na pevninu, narazil jsem na skupinu Rytířů planoucí růže vedených jednorukou bojovnicí Bílou Raylou. V mé nepřítomnosti zaútočili elfové na vesnici a zmocnili se rukojmích. Události se nepříjemně komplikují, zrovna když jsem měl pocit, že už mám v okolí Bahnic všechno vyřešeno. Jdu vyjednávat.

Zaklínač: Jezerní paní a smrt sester

Navštívil jsem Ostrov černého rybáka plný utopenců, wywern a bazilišků. Setkal jsem se tam s Jezerní paní, kterou uctívají nejen místní vesničané, ale i elfové a rybolidé. Zdá se, že tato bohyně je nyní trošku ohrožena kultem rybího boha Dagona, který má na ostrově svatyni. Budu se mu muset podívat na zoubek. Mám za úkol smířit lidi s rybolidmi, a Dagon stojí v cestě.
Boje s královskými wywernami na ostrově byly docela náročné, poprvé jsem ve hře byl zcela intoxikován od elixírů.
Navázal jsem kontak s elfy tábořícími kousek od vesnice. Zatím se chovají mírumilovně.
Jakmile s hnu z vesnice, přilepí se mi na paty chlapec Alvin. Nevím, co má za lubem. Občas se se mnou podělí o nějaký svůj sen, někdy jsou v tom cenné rady.
Setkal jsem se se zaklínačem Berengarem. Sice je ve styku se Salamandrou, ale nevypadá to, že by byl jedním z nich. Pobili jsme spolu v jeskyni pár upírek a brux. Řekl mi o legendárním brnění, které je sice kovové, ale mohou je nosit i zaklínači. Zkusím ho získat, mám hledat rozličné legendy a pozůstatky v kryptách.

Starostovy dcery už jsou obě po smrti. Ta žárlivá zabila v polích Juliánovu nevěstu, která se pak proměnila v polednici. Vražedkyni pak zabil mladík z vesnice, který byl tajně zamilován do nevěsty. Proměnila se v půlnočnici.
Budu je muset nějak zbavit zakletí.

Zaklínač: Bahnice a okolí

Vesnička Bahnice se zatím zdá být klidná. Nic moc se tu neděje, chystá se svatba starostovy dcery s bohatým kupcem Julianem. Vyspal jsem se s její žárlivou sestrou, která jí ženicha závidí.
Setkal jsem se tu opět s chlapcem Alvinem. Zachránil jsem ho před duchem - stačilo si s duchem dát partičku kostek a vyhrát. Potěšilo mě, že nemusím všecho řešit mečem.
Geraltovi se přestává líbit úloha otce - škoda. Hospodský mi převyprávěl příběh Geralta, Yennefer a Ciri, tak jak je ztvárněn v románu. Vyprávěl to jako pohádku, ani se mi to nezaznamenalo do deníku.
V polích na jih od vsi se odpoledne prohání vychrtlé polednice (ty mě mooc potěšily) a v noci tlusté požíračky. Vesměs moc podařené potvory.
Vyčistil jsem druidský kruh od přízraků Divokého Honu. Bylo to docela náročné, mečem to nešlo, bojoval jsem pomocí znamení Igni - obíhal jsem v kruzích a pálil jeden přízrak za druhým. Až po boji mi došlo, že jsem používal ocelový meč. Nejspíš by to s runovým stříbrným mečem bylo mnohem jednodušší.
Potkal jsem starou známou - čarodějku Abigail, kterou jsem v první kapitole zachránil před upálením. Chce po mě nasbírat ingredience na nápoj lásky. Začínám mít takové tušení, jestli nechce svatbu překazit. Asi jí ty ingredience ale stejně nasbírám.

Zaklínač: Magistrova smrt

V uzavřené čtvrti jsem si poradil se základnou Salamandry. Když jsem vylezl z jejich domu, byl jsem svědkem útoku vlkodlaka na další žoldáky Salamandry. Jak jsem předpokládal, z vlkodlaka se vyklubal starý známý, kapitán stráže Vincent.

Rozhodl jsem se s ním nebojovat, je to slušný policajt a ve vlkodlačí podobě může v noci být pěkně efektivní.

Pokusil jsem se pomoci nevěstce Carmen ho odčarovat, ale bezvýsledně - nezabrala ani košile z kozího pysku, ani elixír z pravých panenských slz.

Vyplatilo se mi to v hospodě Nový Narakort, kam jsem přišel na další poradu s Triss a kupcem Leuvardeeneme, Vincent v podobě vlkodlaka mi pomohl ubránit se velké přesile Salamandry, kteří hospodu přepadli.

Spolu s rytířem Siegfriedem jsme zaútočili na hlavní sídlo Salamandry v jeskyních pod Wyzimou. Pomocí teleportu jsme si přivolali pomoc dalších rytířů. Pak nastal čas účtování s Magistrem. Azar Javed opět unikl, ale Magistrovi se to nepodařilo. Díky magickému štítu od Triss Ranuncul jsem přežil jeho útok a podařilo se mi ho zabít. Vzápětí jsem byl napaden kikimoří královnou - obrovským nezranitelným monstrem. Dost dlouho mi trvalo přijít na to, že musím utíkat a shazovat za sebou podpěry v chodbě, které pod sebou pohřbily všechny kikimory a naštěstí nakonec i samotnou královnu.Když jsem se vypotácel ven na denní světlo, ocitl jsem se před hradbami Wyzimy obklíčen královskými vojáky a princeznou Addou. Ta malá čubka byl ave spojení se Salamandrou. Počíhala si na mě a nebýt zásahu Triss, už by se zaklínač houpal na šibenici. Triss mě odteleportovala na jižní břeh jezera. Do Wyzimy už se asi nepodívám.

Vesničané tu vzývají rybí lidi. Rybí kněz, kterého jsem potkal za úplňku u jezera, je nádherný a krásně bublá.

Tím jsem splnil třetí kapitolu. Výborný příběh plný zvratů, oproti druhé kapitole jsem ani na chviličku neměl pocit, že něco neklape nebo skřípe.

Zaklínač: Masakr v bažinách

S pomocí druida a jeho ochočené wyverny jsem vyčistil tábor Salamandry v bažinách.

Zašel jsem pak do tábora Scoia'Tael, nyní obsazeného Salamandrou, a pobil zbývající bandity. Byl to celkem tuhý boj, přežil jsem jen díky tomu, že jsem se včas stáhl na lávku, kde jsem je mohl pobíjet po jednom.

Od druidů jsem posbíral informace o léčbě lykantropie, ale kurtizána Carmen mi odmítá prozradit, kdo je její milý - lykantrop. Jsem zvědav, jak se to vyvine. Tak trošku podezírám velitele stráží v chrámové čtvrti, o kterém vím, že se v noci toulá kdoví kde.

Teď mám za úkol zničit zbytek Salamandry. Ukrývají se v nepřístupné zóně města, hlídané strážemi. Jsem domluven s jedním podplaceným strážným, že mi ukáže průchod přes stoky.

Zaklínač: Upíří bordel

Vyčistil jsem bordel Paní noci. Zajímavý quest: měl jsem zachránit rytířovu sestru, která tu pracuje jako kurtizána. Ukázalo se, že dobrovolně. A teď vol, Zaklínači: zabít Paní noci a její upírky? Nebo nechat sympatickou Paní noci a její upíří kurtizány být, za odměnu si s nimi užít a pak ochránit systru proti fanatickému bratrovi a jeho tlupě rytířů Planoucí růže? Anebo se vyspat s upírkami, ale pak se do toho dál neplést?
Vyzkoušel jsem všechny možnosti, ale nakonec jsem se rozhodl Paní noci zabít. Jsem přece jen zaklínač. Rytíř je sice idiot a za práci mi stejně nezaplatil, ale nešť.
Ve dvou ze tří verzí je možné si s upírkami užít.
Triss Ranuncul v nedbalkách, podruhé (poprvé to bylo v Kaer Morhen). Poté, co jsem jí dovedl Alvina, to začíná směřovat ke spokojené domácnosti.

Zaklínač: Stíny pod Kupeckou čtvrtí

V kupecké čtvrti to opravdu žije. Zatím jsem si tu vystačil.
Musel jsem se rozhodnout, komu svěřím malého chlapce Alvina s magickými schopnostmi: zda to bude Shani nebo Triss Ranuncul. Rozhodl jsem se pro Triss.
Ve stokách jsem vyčistil sídlo Salamandry , kde vyráběli drogu Fisstech. Byl to docela masakr, pobil jsem je do jednoho. Geralt je hodně namakaný, jedu cestu meče a výsledky se dostavují.
Nevědomky jsem vpustil komando Scoia'Tael do města, když jsem zabil ve stokách bruxu hájící magický portál. Zdivočelí elfové a trpaslíci pak přepadli Vivaldiho banku. Musel jsem jim v tom společně se Siegfriedem zabránit.
Je skvělé, jak jsou tyhle akce udělané: děj je krásně plynulý a nenásilný, obyvatelé Wyzimy se chovají logicky - přepadená banka je obklíčena kordónem stráží a zvědavců, prostě to žije. Mnohem lépe než v Oblivionu a srovnatelně, nebo snad i o stupeň lépe než v Gothicu. Zaklínač má nejlepší město, jaké jsem ve hře viděl. Sice se nevyhne generickým NPC postavám, ale zobrazuje jich najednou tolik a v takové kvalitě (viz screenshot z trhu ve Wyzimě tady nahoře), že výsledek nemá konkrenci.
Geralt se činí i jako svůdce. Nepohrdl nóbl kurtizánou z Domu Noci, kde zřejmě pase upír, ...

... úřednicí z radnice ...
... ani stydlivou kupeckou dcerkou, která schovávala Marigoldovu loutnu (abych se k ní dostal, musel jsem rozbít hubu jejímu otci).