Hogwarts Legacy: Dohráno, 9,5 z 10

 Hogwarts Legacy je super hra. Užil jsem si jí od začátku do konce. Nabízí všechno, co si mohou fanoušci světa Harryho Pottera přát, v míře vrchovaté. Jediná věci, která tu chybí, je famfrpál. Stadion je zavřený rozhodnutím Ministerstva kouzel.

Contentu na mapě je možná až moc. Odhadem jsem vysbíral přes polovinu všech zjaímavostí, které na mě vyskakovaly. Víc nebyl důvod.

Závody na koštěti jsem zkoušel jen do té míry, dokud jsem dokázal vyhrávat. Takže jsem tuším vyhrál dva ze čtyř. Bojové arény jsem úplně vynechal, nebyl důvod je zkoušet a hra mě k nim nikterak nevedla.

Vizuálně, zvukově a herně jsou Hogwarts Legacy hrozně povedené. Je vidět, že se do vývoje nasypala spousta peněz.

 

Bradavice jsou přesně takové, jak je člověk zná z filmů. Jejich okolí je prostě úchvatné. Všechny ty vesničky a zříceniny jsou kouzelně pokroucené a pohádkové přesně tak, jak to má být.

Uchvátila mě vizuální podoba všeho spojeného s gobliny. Jejich základny, podzemní továrny a doly jsou masivní a úchvatně steampunkové. Tohle se vážně hodně povedlo.

I příroda funguje báječně. Začarovaný les je famózní a nádherně propojený s okolní krajinou. Člověk si to naplno uvědomí, až když získá koště. Letíte otevřenou pohádkovou krajinou - pak se snesete kolem korun stromů dolů do lesa, a najednou je tu příšeří, mlžno, tajemno. Velký palec nahoru.

 Kdybych měl hře cokoliv vytknout, budou to tyhle tři věci:

• Woke agenda. To fakt nemusím. Je to násilné a do světa Bradavic to prostě nepatří.
• Nelogický příběh hlavního questu a nedostatečně odůvodněná nutnost dělat čtyři zkoušky. Tohle by se dalo napsat mnohem líp - vložit mezi prastaré mágy a hrdinu počáteční nedůvěru a odpor, který by se postupně lámal.
• Až moc velká hromada vedlejších aktivit. Kdyby jich byla polovina, bylo by to akorát. Velký rozsah nutně vede k repetitivnosti, což se asi nejvíc projeví u Merlinových zkoušek. Ty se prostě opakují, co se dá dělat.

Což ale vůbec nic nemění na tom, že Hogwarts Legacy jsou skvělá hra. Právem sbírá ocenění a nedivám se, že to hraje tolik lidí. I moje nejmladší dcera, která jinak paří dokola Stardew Valley, se do Hogwarts pustila. Jsem zvědav, jak dlouho jí to vydrží.

Bál jsem se hloupého přáběhu a nudných questů. Bál jsem se technických chyb a špatného bojového systému. Nic z toho se nenaplnilo. Výhrada k hlavnímu questu výše neznamená, že bych se u něj nebavil - jen vidím, že se to dalo udělat líp. Díky rozmanitému obsahu jsem si ve hře vždycky našel aktivity, které mě bavily - a ty, které mě začaly nudit (jako například propichování balónů koštětem) jsme prostě nedělal.

Svět J.K.Rowlingové prokázal svoji životaschopnost a bohatství.  I bez Harryho Pottera. Kam se hrabou Hvězdné Války. Nikdy bych si nemyslel, že tuhle větu kdy napíšu.

Hogwarts Legacy je skvělá hra s parádní atmosférou. Vzorně ctí filmovou i knižní předlohu. Rád bych se někdy dočkal pokračování anebo alespoň datadisku. 

Za mě velmi solidních 9,5 z 10.

Hogwarts Legcy: Fantastická zvířata

 Chov fantastických zvířat se podle mě tak docela nepovedl. Ne že by to nevypadalo hezky, ale herně to není challenge. Fantastických zvířat je všude po mapě spousta a hráč se velice brzy naučí je chytat. 

Ve hře je pár questů spojených se zvířaty. Ty se docela povedly. Když jsem poprvé stopoval hrabáka podle ztracených zlaťáků, vyloženě jsem si to užil.

Je pravda, že chytit jednorožce nebo thestraly nebyla úplně legrace, ale ostatní menší zvířata se získávají bez problémů. Jasně, poprvé si chytit měsíční tele je fajn, ale co dál? Dát ho do vivária a občas ho chodit nakrmit a podrbat - to je trochu málo.

Bez větší námahy jsem naplnil všechna vivária a vychoval pár mlaých thestralů a jednorožců. Je ale lehce nedomyšlené, že na jednu stranu zvířata zachraňujete před  pytláky - a pak, když je namnožíte, je můžete jen prodat nebo opět vypustit do divočiny (kde na ně nejspíš znovu čekají titíž pytláci). Ale co už.

Z magických zvířat se sklízí suroviny pro upgrade gearu. Což je dobrý nápad z pohledu herního, ale z pohledu logiky ochrany zvířat už méně. Podrbat hypogryfa a pak ho oškubat o peří na upgrade klobouku není tak docela OK a lehce to připomíná slepičí farmu.

Naopak chválím poslední zkoušku, při které si hráč musí ochočit graphorna. Takže ho musí napřed přemoci v souboji a až pak na něm může jezdit. Cválat krajinou na obrovské fantastické potvoře je vážně epický zážitek. Velká škoda, že se odemkne až v samém závěru hry.

Hogwarts Legacy: Bradavice

Bradavice jsou dechberoucí. Propracované doslova do mrtě, nacpané hádankami, zajímavými zákoutími a minipříběhy. 

 Odemykají se postupně, díky postupnému zvládání odemykacího kouzla Alohomora. 

Množství hádanek, truhel s lootem a skrytých místností rozmístěných v Bradavicích je dechberoucí. Když jsem poprvé vyzkoušel kouzlo Revelio, nestačil jsem se divit, kolik toho na mě vyskočilo. Completionisti se tu vážně vyřádí. Ani náhodou jsem všechno nevyzobal. 

Učitelé se také povedli, jsou zapamatovatelní a zajímaví. Po celou hru provází hrdinu profesor Fig, starý učitel, který mi připoméná mého profesora češtiny Laška, dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Fig je skvěle napsaný a je fajn že to vůbec není Brumbál.

Potěší setkání s členy rodin známých z Harryho Pottera. Profesorka Weasleyová je zástupkyní ředitele a více než zastupuje neschopného ředitele Blacka. A ředitel Bradavic Black je prostě  neschopný idiot.

 

Některé hodiny jsou pojaté jen jako animované sekvence, což je škoda. Předměty, kde to tak není - jako je bylinkářství nebo lektvary - jsou naopak skvělé a zábavné. 

Učitel lektvarů profesor Sharp je vysloveně pozitivní postava, ačkoliv vzdáleně připomíná Snapea. A profesorka bylinkářství Garlic je prostě sexy, škoda že jí mladistvý hrdina nemůže zkusit sbalit. Rád bych věděl, jestli je jméno postavy inspirováno Magrátou Česnekovou z Pratchettových knížek o Zeměploše.

No a pak je v Bradavicích i Komnata nejvyšší potřeby, která se během hry stane hlavním stanem hrdiny. Tady pěstuje své bylinky a vaří lektvary, tady si postupně odemkne vivária na chov fantastických zvířat. 

Je třeba připustit, že s customizací Komnaty se autoř ineskutečně vyřádili. Milovníci The Sims budou v sedmém nebi, až si budou aranžovat koberečky, nábytek, obrazy a sošky. V tomhle aspektu Hogwarts Legacy vychází vstříc hráčkám něžného pohlaví a dělá to výborně. Vypadá to vážně skvěle a chvíli mě to bavilo, ale brzy jsem se zaměřil na účel a užitek. Vykašlal jsem se na nábyteček a svoji komnatu jsem proměnil na skleník s bylinkami a alchymistický brloh.

Hogwarts Legacy: Příběh

Příběh Hogwarts Legacy by se dal rozpitvat na několik větví. Jednak je tu hlavní příběh - pátrání po tajemství Staré magie a boj s gobliny, snažícími se zmocnit se starého magického zřídla. 

Hlavní hrdina se postupně seznamuje se se čtyřmi starými čaroději a prochází jejich zkouškami, aby se dostal k jejich vzpomínkám a mohl si je přehrát v myslánce.

OK, tahle část si nejvíc hapruje. Proč staří čarodějové rovnou hrdinovi nepomohou a nutí ho procházet zkouškami? Aby ukzal, že je hoden? Ne, tohle kulhá na obě nohy. Zkoušky nejsou herně špatné, představují asi nejtěžší výzvu ve hře. Ale z pohledu příběhu a motivace to zkrátka nedává smysl.

Pak tu jsou tři dějové linie tří spolustudentů. 

Poppy Sweeting z Mrzimoru je blázen do zvířat. Spolu s ní bojujeme s pytláky, zachraňujeme draky a pomáháme kentaurům v Zakázaném lese (který je mimochodem zpracovaný prostě božsky). Na závěr dějové linie zachráníme před vyhubením zlaté ptáčky, kteří byli předlohou Zlatonkám ve famfrpálu. Poppu je veskrze sympatické děvče a dějová linie je prima, asi víc z pohledu herních mechanik a soubojů než z pohledu příběhu. Za mě OK.

 

Natsai Onai z Nebelvíru je původem Afričanka. Řeší trauma se smrtí svého otce a umí se přeměňovat v gazelu. Bojuje proti bezpráví a proti zlým kouzelníkům, kteří vydírají obyvatele Prasinek a okolí. Natsai je maličko aktivistická a ne moc dobře napsaná. Uměl bych si představit, že by to šlo i lépe. Ale budiž. Co jí ovšem neodpustím je faktografický prohřešek. Tvrdí o sobě že je Matabele, a přesto je z Ugandy. Ačkoliv, jak ví každý vzdělanec, Matabele žijí v Zimbabwe.

Sebastian Sallow ze Zmijozelu má nejlepší questline ve hře. Snaží se pomoci své sestře stižené kletnou, ale jde na to přes temnou magii. Postupně se propadává hlouběji a hlouběji do průšvihu, až nakonec v magickém souboji zabije svého strýce zakázanou kletnou Adavra Kedavra. Sebastianův příběh je mistrovský kousek. Sebastian je tragická postava se vším, co k tomu náleží, a přesto nejlepší kamarád hlavního hrdiny. Ve hře se jednoznačně vyvíjí a proměňuje, snaží se bojovat s osudem a čím víc se snaží, tím víc prohrává. Za mě velký palec nahoru.

Pár dalších studentů se ve hře mihne jedním dvěma questy, ale nic převratného to není. A ne, žádná hlavní postava z Havraspáru ve hře není. Což bych viděl jako jednoznačnou diskriminaci tohoto domu. Někde jsem četl, že z Havraspáru měl původně být hlavní hrdina. Až pak se rozhodlo, že hráči dostanou možnost vybrat si. Údajně nejvíc lidí hraje za Zmijozel. Já jsem hrál za Mrzimor a líbilo se mi to. Ostatně, volba je víceméně kosmetická a liší se snad v jednom dvou questech, to je tak všechno.

Je velká škoda, že hra neklade před hráče více dilemat a možností volby. Temnou magii se můžete naučit a můžete ji i používat, v zásadě bez postihu. Questy se jen tváří, že nabízejí alternativu. Ve skutečnosti na volbách moc nezáleží a dopadne to stejně, bez ohledu na to, jak se rozhodnete.