Na detektivky se rád dívám nebo je čtu. Ve hrách se jim spíš vyhýbám, protože mi většinou nejdou. Nedokážu se dívat na informace perspektivou, kterou předpokládal autor. Vnímám souvislosti jinak, než bych podle autora měl.
Return of the Obra Dinn je něco jiného. Unikátní příběh jedné lodi, která se vypravila na oceán a pak se vrátila zpět bez jediného živého tvora na palubě. Hráč má zjistit, co se stalo s 60 lidmi na palubě - od kapitána přes pasažéry po posledního námořníka.
Zatím nechám stranou unikátní grafiku - která je mimochodem skvělá - a zmíním geniálně vymyšlené pomůcky, které autor dává hráči. Jednak knihu, do které se postupně zaznamenávají zjištěné skutečnosti a kam hráč může přiřazovat jména k jednotlivým tvářím.
A pak magické hodinky, které dokážou ke každé mrtvole zobrazit v čase zamražený okamžik smrti.
Hraní Obra Dinn je jako loupání cibule vrstvu po vrstvě. Člověk prochází jednotlivé zamrazené scény smrti, prohlíží si kdo jak zemřel, kdo byl u toho a co v tu chvíli dělal. Postupně si skládá podivuhodný a tajemný příběh, ve kterém se členové posádky vraždí mezi sebou, posádka plánuje vzpouru, na loď útočí tajemná chobotnice a obří krabi, kouzelné lastury přivolávají z hlubin moře sirény.
Postupné odkrývání příběhu není těžké. Události se sice odkrývají napřeskáčku a většinou proti proudu času, ale to není tak veliký problém. Poměrně snadno jsem si udělal jasno, co se na lodi vlastně stalo a proč.
Mnohem těžší je přiřazení správného jména všem jednotlivým tvářím. Tmavovlasý námořník v čepici s orlím nosem, který přežil až skoro na konec - a vyskytuje se u boje s chobotnicí, ale není na člunech bojujících se sirénami. Kdo to je? Jak zemřel?
Některé indicie jsou jednodušší. Některá jména přímo zazní v dialozách. Jiná si člověk odvodí. Ten chlapík, co vybíhá z tesařské dílny při scéně s přinášením sirén do lodi (a pak ho propíchne kopí obřího kraba) asi bude tesař. Chlápek v klobouku, který kleje v němčině? Na lodi není žádný Němec, ale je tam jeden Rakušan - bocman.
Jenomže námořníků je spousta a většina z ncih za celou hru nepromluví, ani o nich nemluví nikdo jiný. Nezbývá než znovu prozkoumávat jedbnotlivé scény a hledat náznaky.
Je radost sledovat, jak se kniha postupně plní správnými informacem. Každé vodítko něco odemyká a něco vysvětluje.
Return of the Obra Dinn je něco jiného. Unikátní příběh jedné lodi, která se vypravila na oceán a pak se vrátila zpět bez jediného živého tvora na palubě. Hráč má zjistit, co se stalo s 60 lidmi na palubě - od kapitána přes pasažéry po posledního námořníka.
Zatím nechám stranou unikátní grafiku - která je mimochodem skvělá - a zmíním geniálně vymyšlené pomůcky, které autor dává hráči. Jednak knihu, do které se postupně zaznamenávají zjištěné skutečnosti a kam hráč může přiřazovat jména k jednotlivým tvářím.
A pak magické hodinky, které dokážou ke každé mrtvole zobrazit v čase zamražený okamžik smrti.
Hraní Obra Dinn je jako loupání cibule vrstvu po vrstvě. Člověk prochází jednotlivé zamrazené scény smrti, prohlíží si kdo jak zemřel, kdo byl u toho a co v tu chvíli dělal. Postupně si skládá podivuhodný a tajemný příběh, ve kterém se členové posádky vraždí mezi sebou, posádka plánuje vzpouru, na loď útočí tajemná chobotnice a obří krabi, kouzelné lastury přivolávají z hlubin moře sirény.
Postupné odkrývání příběhu není těžké. Události se sice odkrývají napřeskáčku a většinou proti proudu času, ale to není tak veliký problém. Poměrně snadno jsem si udělal jasno, co se na lodi vlastně stalo a proč.
Mnohem těžší je přiřazení správného jména všem jednotlivým tvářím. Tmavovlasý námořník v čepici s orlím nosem, který přežil až skoro na konec - a vyskytuje se u boje s chobotnicí, ale není na člunech bojujících se sirénami. Kdo to je? Jak zemřel?
Některé indicie jsou jednodušší. Některá jména přímo zazní v dialozách. Jiná si člověk odvodí. Ten chlapík, co vybíhá z tesařské dílny při scéně s přinášením sirén do lodi (a pak ho propíchne kopí obřího kraba) asi bude tesař. Chlápek v klobouku, který kleje v němčině? Na lodi není žádný Němec, ale je tam jeden Rakušan - bocman.
Jenomže námořníků je spousta a většina z ncih za celou hru nepromluví, ani o nich nemluví nikdo jiný. Nezbývá než znovu prozkoumávat jedbnotlivé scény a hledat náznaky.
Je radost sledovat, jak se kniha postupně plní správnými informacem. Každé vodítko něco odemyká a něco vysvětluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat