Crusader Kings II: Česká středověká supervelmoc

Potřetí jsem se pokusil o Crusader Kings II. Nakoupil jsem spoustu DLC, cvičně si střihl pár hodin v testovacím Irsku a pak jsem se vrhl na Česko.
Díky DLC Charlemagne jsem začal už v roce 769. Cekem rychle jsem zabral Moravu a začal budovat říši. Coby pohanský kmenový náčelník jsem měl docela snadný život - podařilo se mi přeží prvních pár let, a pak už to šlo samo. Drancoval jsem Rakousko a Římskou říši, tím jsem získával peníze i prestiž. Za prestiž jsem zveleboval Čechy - jádro mého království a budoucí dědičné léno českých králů.
Největší starost v pohanské době je Gavelkind - dědičný princip, podle které se říše po smrti panovníka rozdělí mezi jeho potomky. Pokud má třeba tři syny, jako se to stalo mě, tak je rázem kvetoucí konsolidovaná říše rozdělená na tři části. A je třeba znovu dobývat.
Expandoval jsem hlavně na východ a jih. Nejvíc jsem řádil v Bavorsku a na Slovensku. Slezsko jsem obtížně získal - a po smrti panovníka jsem o ně rychle přišel: než jsem je stačil znovu dobýt, uchvátili je Poláci. Dodnes jsem se z toho nevzpamatoval.
Chorvatsko jsem zdědil víceméně omylem. Ani nevím jak, najednou jsem měl pár hrabství na Jadranu.
Celkem rychle jsem posunul hranice království do Míšně a Lužice a na jihu k Dunaji. Norimberk a Salzburk byly oblíbeným cílem mých spanilých drancovacích jízd. Pak se mí zachtělo dobýt Bavorsko a otevřít si cestu k Jadranu. Když jsem dobyl Bavorsko až k Alpám, v nějakém hnutí mysli jsem vytvořil bavorské království. A v tu chvíli jsem měl zaděláno na problém. Při každé generaci jsem měl minimálně dva následníky, z nichž jeden zdědil Čechy a druhý Bavorské království. Bavoři jsou navíc dost vzpurní. Nemám z nich ani peníze, ani vazaly. Kdyby to člověk chtěl optimalizovat, tak bych se snad Bavorska vzdal - ale to mi zase nedá.
Během prvních sta let bylo jedním z dominantních hráčů na Balkánu Srbsko. Získalo celé dědictví po Avarech a na dokonce sousedilo s mými východními provinciemi. Během let se postupně rozpadlo na menší celky. Gavelkind zafungoval: napřed tu bylo samostatné Chorvatsko, pak Bosna, Krajina a další státečky. Postupem času se o zbylé provincie popralo Bulharsko, Byzance - a samozřejmě moje Království České.
Na severu to šlo zpočátku ztuha. Narážel jsem na silné Polsko a Pomořany. Pak se od západu začala nasouvat Svatá říše římská. Ta je od počátku dominantní evropskou mocností.

Křesťanství jsem zaváděl nadvakrát. První pokus v roce 774 vydržel jen do smrti panovníka. Pak se velmožové vzbouřili a novému nezkušenému králi nezbylo než znovu přijmout pohanství.

Po 95 letech, v roce 869, jsem zavedl katolické křesťanství podruhé. A tentokrát jsem uspěl. Král Chval  se stal největším králem v dějinách mého českého království. Nejprve získal přídomek "The Confessor" - Vyznavač - díky konverzi ke křesťanství, a následně "The White Knight" - za účast v křížové výpravě a založení mnoha měst a kostelů. Založil Bloodline - linii, kterou dějí všichni jeho potomci.

Dlouho se mi dařilo se Svatou říší římskou udržovat přátelské vztahy. V každé generaci jsem se snažil o sňatek, který by mi zajistil pakt o neútočení.
Vyřádil jsem se s křižáckými výpravami. První křížovou výpravu do Provence, kde se uchytili muslimové, jsem zcela ignoroval. Druhé výpravy na Pyrenejský poloostrov už jsem se zúčastnil. Můj benefactor sice nezískal žádný stát, ale nějak se tam uchytil - a za pár generací jsem kupodivu zdědil dvě hrabství.
Třetí křížová výprava do Persie v roce 1023 byl naprostý úspěch. Cestou jsem sice přišel o velkou část armády, než jsem se vůbec probojoval přes muslimské státy - ale stálo to za to. Můj benefactor se stal králem nového křesťanského království, a zároveň jsem získal spoustu peněz a prestiže.

Můj král Ota získal hrdý přídomek Sword of Jesus.  Rázem jsem mohl nainvestovat do dvou provincií v Pannonii, které jsem začal rozvíjet, abych získal další mocenskou základnu vedle Čech.
Ota se později účastnil i křížové výpravy do Norska. Stal se tak jedním z největších křižáků a založila založil samostatnou krevní linii.

Ota není potomkem Chvala, ale vedlejší linie Přemyslovců. bude dlouho trvat,, než se podaří obě linie znovu spojit dohromady.

Postupně jsem začal pomaličku rozšiřovat království na úkor Bavorska, Rakouska (vzniklého rozpadem Bavorska), Khazarské říše na severu v Mazovsku a Malopolsku, a Bulharska na jihu v Rumunsku a Sedmihradsku.
Mohl bych rčitě růst na východ. Je tam spousta prostoru. Ale Ukrajina mě zatím neláká. Mám zálusk na větší kořist. Což může být buď invaze do Byzance, nebo pokus o rozbití Svaté říše Římské.