Po nepovedeném Unity to Syndicate neměl úplně jednoduché. Já sám jsem z Unity uhrál tak 10% a pak jsem toho nechal. Byl jsem proto mírně obezřetný, hru jsem sice koupil když vyšla, ale s rozehráním jsem nespěchal. Moje dcera Majda se do toho nadšeně pustila a hru dohrála (stejně jako všechny předchozí díly s výjimkou Unity).
Prostředí viktoriánského Londýna mě docela lákalo. Na druhou stranu mě tak úplně nelákal koncept dvou hlavních postav - sourozenců Jacoba a Evie. Když jsem se pak do Syndicate sám pustil, byl jsem velmi příjemně překvapený. I když jsem Majdě koukal přes rameno, netušil jsem, jak moc dobrá je to hra.
První věcí, kterou jsem udělal, bylo poštelování grafiky. Chudinka Majda to hrála s low texturami, low stíny a povypínanými detaily. Ne všechno jsem nastavil na max, ale i tak se grafická kvalita hry výrazně zvedla.
Syndicate se ovládá trošku jinak než předchozí díly. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl, ale čím dál to hraju, tím lépe se ve hře cítím. Produkční kvality, grafika a animace jsou věci, které při hraní upoutají jako první. Není moc open world her, které by byly tak pěkně udělané a zároveň tak dobře šlapaly. Ubisoft zabodoval.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat