Jak je v assassinských hrách obvyklé, herní prostředí a město hraje v herním zážitku zatraceně významnou roli. A zvládá to na jedničku. Po Zaklínači je Syndicate další hrou, kde se často přistihnu, že se někde zastavím a kochám.
Jednotlivé městské čtvrti se odlišují architekturou i obyvatelstvem. Město má zkrátka charakter.
Nádraží překypují lidmi. Vypadají naprosto živě, a co víc - všechno to běhá naprosto plynule.
V zapadlých koutech Londýna se tu a tam odehrávají boxerské zápasy nabušených vazounů. Něco mi říká, že dřív nebo později si to také vyzkouším.
Kočáry tažené koňmi jsou ohromnou inovací tohoto dílu. Koně se v sérii vyskytují od začátku, už AC2 měl akční scénu s kočárem, ale teprve tady jsou kočáry naprosto organickou součástí herního Londýna. Na vůz se dá naskočit, pověsit se za kočár, běhat po střeše i sednout si na kozlík. Vlastní jízda s kočárem je komfortní, fungují honičky i srážky kočárů, nepřátelský kočí se dá zastřelit. Třešničkou na dortu jsou bounty mise, kdy je třeba zajmout nepřítele, omráčeného jej naložit do kočáru a odvézt do bezpečí.
Denní doby a počasí fungují naprosto dokonale.
Kouřící komíny jsou všudypřítomnou kulisou viktoriánského Londýna.
Město je opravdu živé, dělníci pracují, trhovci prodávají a policajti hlídají.
Je neskutečné, co toho grafika utáhne a jak plynule. Londýnské ulice jsou naštěstí dostatečně rozlehlé, Paříž v Unity mi přišla přeplněná.
Sídlem Assassinů už není vila, ale vlak projíždějící Londýnem. Dá se na něj naskočit nebo použít fast travel.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat