The Witcher 3: Novigrad žije!

Pomalu dodělávám Novigrad. Než odpluji za Yennefer a Ciri na ostrovy Skellige, mám potřebu dodělat práci v Novigradu. A nedaří se mi to: postupě leveluji a tím si odemykám další questy, které bych měl splnit. Je to takový začarovaný kruh.

Poslední věc, kteoru teď řeším, je Marigoldův kabaret. Usmyslel si, že předělá svoji hospodu na kabaret. Tak teď obcházím umělce, přemlouvám žárlivé manžele a sháním pro Marigolda peníze. Člověk se opravdu naběhá...

Jak hraju bez minimapy, postupě jsem dostal Novigrad do hlavy . Čím déle pobíhám po městě, tím víc mě fascinuje jeho propracovanost. Postupně odhaluji jednotlivé vrstvy města a čím dál víc se tu cítím jako doma. Při vzpomínce na města ve Skyrimu se můžu jen pousmát.

Designeři z CD Projektu Red odvedli opravdu vynikající práci: město má hluboký smysl, je prošpikované zajímavými místy, NPC a questy. Hrozně těší, když zabočím do uličky, kolem které jsem mockrát proběhl, a najdu v ní úplně nečekaný quest. Anebo jdu do hospody hledat půlčíka a narazím tam na lamželeza ze Skellige, kterého mám potkat v úplně jiném questu. Pořeším s ním, co je potřeba, a jdu dál.

A co mě fascinuje asi nejvíc jsou proměny Novigradu v čase. Funguje tu den a noc - NPC chodí na noc spát. Slyšíš, Ubisofte? Ani jeden Assassin's Creed tohle neumí. Ani jeden.

Proměňuje se také chování obyvatel. Na náměstí, kde kdysi upalovali čaroděje, nyní upalují knihy.

Když jsem přijel do města, viděl jsem jen cizince - nyní už rozeznám členy jednotlivých gangů. Někteří obyvatelé na mě pokřikují a reagují na to, co se v příběhu děje.

A městské brány, druhdy volné, jsou nyní plné lidí - strážci začali kontrolovat přístupy do města. Ještě že mám od Dijkstry glejt.