The Witcher 3: Hon na upíra

Výrazně hustý zážitek přinesl quest Carnal Sins. Když jsme téměř dokončili přípravy na otevření Dandelionova kabaretu, všechno se zvrtlo. Neznámý útočník napadl Dandelionovu přítelkyni - bardku Priscillu. Chudák děvče dostalo hrůzostrašnou nakládačku a málem přišlo o život.

Začal jsem zjišťovat, co a jak. Ukázalo se, že to není první vražda podobného druhu. Vrah oběti lil do krku formaldehyd, vyloupal jim oči a na místě nechal moralistní dopis, který zároveň ukazoval na další oběť. To ukazovalo na souvislost s Řádem planoucí růže, který úzce spolupracuje s lovci čarodějnic a ovládá Novigrad.
Během vyšetřování jsem se zúčastnil několika pitev: musím říct, že to byl hodně zajímavý zážitek,  v RPG jsem něco podobného zažil vůbec poprvé.

Další obětí byla šlechtična Vegelbudová, majitelka obrovského panství, kde jsme kdysi byli s Triss na slavnosti. Tady jsem přišel pozdě, vrah mi uprchl doslova před nosem. Vidět zmasakrovanou starou paní bylo opravdu na hraně.

Další obětí měla být mladá prostitutka. Tady jsem dorazil včas a dokázal jsem ji zachránit ze spárů sadistického reverenda, který dívku mučil a pálil pohrabáčem.
Reverend byl zjevně sadista, vyžívající se v bestiálním mučení chudých prostitutek. Nicméně popíral, že by kdy vraždil. Mohl jsem ho zabít coby vraha, důkazy jsem měl. Nebo jej zabít za to, co dělal těm děvkám. Anebo ho pustit.

Rozhodl jsem se reverenda bez milosti zabít: byla to opravdu odporná kreatura. Ale zřejmě nebyl vrahem. Šel jsem po stopě dál a vypátral jsem skutečného vraha - upíra, který bestiálními vraždami maskoval své oběti. Poslední oběť na reverenda jenom navlékl, aby mě svedl ze stopy.
V tomhle questu jde hra daleko za hranu toho, co bych čekal. Příběh je nepěkně hustý, mrtvoly jsou ukázané naturalisticky až se ježí chlupy. Příběh a jeho podání si vůbec nezadá s detektivkami moderní skandinávské školy .
Zajímalo by mě, jak se hra chová, pokud je vypnuto Gore. Předpokládal bych, že to má vliv jen na boj (rozsekávání nepřátel, utínání hlav či končetin), zatímco na násilí zobrazované v cutscénách to žádný vliv nemá.
Chudinka Priscilla to nepěkně odnesla: když jsem v Novigradu pátral po Dandelionovi, Priscila mi pomáhala hledat. Viděl jsem ji zpívat v hostinci - a byl to jeden z nejhezčích momentů ve hře. Teď je chudinka dobitá v nemocnici, skoro nemůže mluvit, ani si nejsem jistý, jestli nepřišla o oko. Jak je vidět, scénáristé z CD Projektu Red se nebojí jít po krku i hlavním postavám. O to větší strach mám o osud ostatních. O to víc je svět Zaklínače uvěřitelný.