sobota 19. října 2013

Far Cry 3: Zúčtování s Vaasem

Buck je dost odporný týpek. Jednak je na chlapečky a jednak držel v zajetí Kietha, dalšího z mých přátel. Co s ním prováděl radši nedomýšlím, nejspíš nic pěkného.
Za propuštění Kietha Buck požadoval, ať pro něj získám prastarou dračí dýku. Tutéž, kterou po mě chce Citra.
Hledání dračí dýky mě provedlo několika staročínskými památkami. Chrám tady na screenshotu byl ukryt na dně propasti. Po získání dýky se stavba začala hroutit. Musel jsem rychle sprintovat pryč mezi padajícími kameny - podoba s Indiana Jonesem je čistě náhodná.
Buckovi se nechtělo splnit slib. Ačkoliv jsem mu donesl dýku, k propuštění Kietha se neměl. Musel jsem ho zabít.
Citra měla z dračího nože nelíčenou radost.
Dvakrát jsem se srazil s psychopatem Vaasem. Poprvé mě chtěl pohřbít ve vodě přivázaného ke kusu betonu, podruhé mě dokonce střelil do prsou. Probral jsem se v masovém hrobě pod hromadou mrtvol. Vyhrabat se ven pomocí tlačítek myši byl jeden z nejbizarnějších zážitků, jaké jsem ve hrách zažil. Kulku z Vaasovy pistole zachytil obligátní zapalovač v náprsní kapse...
Abych se dostal na vyšší duchovní úroveň, Citra mě omámila nějakými drogami. Prožil jsem snovou legendu, v roli šampióna Rakyat jsem musel podstoupit boj s lidožravým démonem. Byl jsem vybaven jen lukem. Hodně zajímavá zkušenost, na rozdíl od soubojů s bossy mě to dost bavilo.
Vaas měl základnu ve starém továrním koplexu na malém ostrůvku na severu. Jeho vojáci si tu docela užívali. Když jsem pronikl dovnitř, nastalo peklo. Továrnu jsem vypálil a žoldáky bez milosti pobil.
Souboj s Vaasem se odehrával ve zvláštním halucinogenním prostředí podobném Animusu z Assassins Creed. Moc nechápu, proč zrovna nejvypjatější souboje s bossy mají být vyprávěny jako halucinace - moc mi to nesedlo.
Citra mě za vítězství sladce odměnila.Tohle potěší, dospělých motivů ve hrách není nikdy dost.