Moji přátelé v jeskyni nelibě nesou, že nemám chuť odjet s nimi z ostrova. Dívají se, jak se ze mě stává čím dál větší tvrďák. S každou novou schopností mi přibývá tetování na předloktí (tatau, jak
tomu říká Citra). Čím víc nepřátel zlikviduji, tím víc se ze mě stává
zabiják.
Ale já nechci odjet z ostrova. Ještě ne. Chci se mstít.
Agent Willys mě vzal letadlem na druhý ostrov. Seskok byl super zážitek: mám teď k dispozici wingsuit a padák. To se hodně hodí při seskakování z komunikačních věží.
Otrokář Hoyt, který vládne jižnímu ostrovu, je exkluzivní svině. Není to tak velký magor jako Vaas, o to je to větší parchant. Disponuje soukromou žoldnéřskou armádou a nepoměrně lepší infrastrukturou, než měl chudák Vaas. Živí se mimo jiné obchodem s otroky.
Na Hoytově ostrově jsem vyhledal Sama, chlapíka s německým přízvukem. Sam je spící agent. Začal mi ochotně pomáhat v boji proti Hoytovi.
Abych se dostal do Hoytovy blízkosti, ukradl jsem uniformu jeho žoldnéřů. Má to velkou výhodu, mohu se teď bez problémů pohybovat v blízkosti stráží.
Můžu si tak zblízka prohlédnout Hoytovy žoldnéře, pokud je potkám nějkde na neutrální půdě. Vojáci v základnách a střežených objektech po mě stále nemilosrdně jdou.
Dostal jsem se do Hoytova sídla. Abych si získal jeho důvěru, poslal mě do sklepa vyslechnout vězně.
Ukázalo se, že tím vězněm je můj bráška Riley. Abych nevypadl z role, musel jsem ho chvíli nepěkně mučit. Musím říct, že tohle bylo nechutně sugestivní, až mi z toho nebylo dobře.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat