WoW. Návrat do Azerothu

Tak jsem reaktivoval World of Warcraft. Znovu jsem oživil své dvě postavy - trpasličího warriora Keonaxe a huntera Keona.

Bohužel, při migraci na server Daggerspine jsem musel huntera přejmenovat, protože jméno Keon už bylo zabrané. Taková drzost! Takže teď se jmenuje Keonux.

Byl to hodně zajímavý zážitek, po více než dvou letech znovu lognout svoji postavu. Jako když se člověk po dlouhé době vrátí domů. 

Co je ale ještě zajímavější: ta hra mi dává čistou radost. Je to úžasný pocit, znovu se pohybovat po světě Azerothu, znovu navštěvovat známá místa, ale i zjišťovat, co je tu jinak a co je nového. Hodně se toho změnilo, a to jsem ještě vůbec nepáchl na nový kontinent Northrend.

Zjistil jsem, že jsem to dokonale zapomněl hrát. Navíc, hra se změnila - měl jsem resetnuté talenty, spousta věcí je teď jinak a totálně mě zmátly addony, které jsem si stáhl od Herga. Půl dne jsem stráviol konfigurací a učením se.

 Pomaličku jedu huntera, ze kterého chci udělat hlavní postavu. Až bude vymakaný, tak teprve možná začnu dělat warriora. Má to jednu výhodu: budu mít 10 levelů na aklimatizaci v Outlandu, než se vydám do Northrendu.Teď mám za sebou první questíky. Jak jsem s tím zpočátku zápolil, tak teď ožily staré reflexy a po pravdě to jede jako po másle. Hraje se mi to hodně dobře. Dost přesně si pamatuji questy, na kterých jsem před dvěma a půl lety s hunterem vytuhnul, protože jsem chcípal a chcípal. Teď jsem je dal napoprvé bez problémů. Změnil jsem se já nebo hra? Nevím. Ale těší mě, že to teď budu objevovat.