Tak jsem pořádně vyléčen z euforie s šermováním. Bohužel, hrdina se jako šermíř stále zhoršuje a zhoršuje. Teď už je to taková bída, že nejsem schopen porazit ani otrapu v hospodě.
Je to vlastně naprosté popření klasických zákonů RPG. Namísto zlepšování hrdiny tak, aby si poradil i se silnějšími protivníky, se hrdina samovolně stává neschopnější a neschopnější až k úplné imbecilitě a hra je tím těžší a těžší až k nehratelnosti. Snad je to odraz reálného života, ale zábava to není ani omylem.
Jestli to správně chápu, má to hráče vést k čím dál lepšímu používání šermířských fines. Bohužel, implementace je taková, že hráč skoro nesmí udělat chybu. Navíc moje reflexy nestačí na to, abych vždy trefil ten správný obranný manévr, a jinak se nyní šermířský souboj vyhrát prostě nedá. Nechci omlouvat svou neschopnost, ale osobně mi tenhle přístup vůbec nesedí. Mám mnohem radši poctivý RPG přístup s růstem schopností hrdiny.
A teď z pozitivnějšího soudku: povedlo se mi zachránit guvernérovu dceru, kterou unesl zlotřilý kapitán Mendoza. Snad už mám našlápnuto k sňatku. Ještě tak najít všechny ztracené příbuzné, a pověsím pirátské řemeslo na hřebík. Jak lituji času na počátku hry, který jsem promrhal kořistěním a loupením! Jak se mi stýská po časech, kdy byl šerm snadný! Ale od znovu začátku to hrát nebudu ani omylem, zas taková pecka to není.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat