O víně a krvi: Příběh pokračuje

Dojal mě příběh strašidla, které žije ve strašidelné usedlosti plné lžic. Všude jsou zavěšené lžíce, sklep plný lžic. Aby je Geralt osvobodil a zbavil prokletí, musí rozluštit hádanku, jak se najíst bez lžic a podívat se na sebe bez zrcadla.

Anebo se může pokusit a selhat. A také strašidlo rovnou zabít. Jak kdo chce - všechny volby jsou ve hře možné. Ale jen jedna je správná. Já jsem strašidlo osvobodil - a zachránil jsem vyhladovělou stařenku, kterou jsem odvedl do svého sídla. A když jsem jí dostatečně nakrmil, tak se z ní stala moje kuchařka.

Výtečný je quest o hledání ukradeného pindíku mocné sochy, který vrací potenci. Samozřejmě ho ukradl chlípný stařík, který si chtěl užít s mladou milenkou.

Úžasný je také quest o strašidlu v podobě koně, které trápí poustevnici v lese. Aby ji Geralt osvobodil, musí se napít lektvaru, který mu umožné povídat si se zvířaty. Rozhovory s Klepnou včetně koňských vtipů prostě nemají chybu.
Mimochodem, na obličeji poustevnice je vidět péče, kterou CD Projekt věnuje tvářím postav.  Podle mě v téhle kategorii nemá konkurenci. Obzvlášť si to člověk uvědomí při současné diskusi kolem Mass Effect Andromeda.

Až před koncem hry jsem dodělal řetězec questů kolem stavby sochy proroka Lebiody (v českých překladech Sapkowského knih se mu říká Lebeda). Pokud chcete příklad questů, které mají dopad na okolí, tak je to tohle. A to se prosím bavíme o landmarku, který je vidět z celého Beauclairu. Smekám.

Co jsem ve hře nezvládal? Nedal jsem rytířský turnaj. Nepovedla se mi střelba. Ostatní dvě disciplíny - závody na koni a bitvu v aréně - jsem zvládl, ale na trofej to nestačilo. Škoda. Protože je turnaj propojený s questem ptačí dívky, zjistil jsem to až když jsem měl poměrně hodně odehráno. A už se mi nechtělo vracet se takový kus nazpět.