čtvrtek 27. dubna 2017

O víně a krvi: Dobrý konec

Se špatným koncem jsem se prostě nemohl smířit. Vévodkyně Anna Henrietta musí být zachráněna! Vrátil jsem se k pozici uložené při útoku upírů na město.
Kupodivu, hraní za tuhle větev bylo úplně o něčem jiném. Ve městě jsem vyhledal velitele stráží a vydal se na zámek za Syannou.
V dětském pokoji, kde měla být Syanna uvězněna, jsem našel jen starou kouzelnou pohádkovou knížku. Syanna a Anna Henrietta jako děti dostaly od známého čaroděje. Když jsem ji otevřel propadl jsem se do pohádkového světa.

Syannu jsem potkal u chalupy čarodějnice. Ta byla naprosto dokonalá, létala na koštěti a z kotle mě kropila planoucí polévkou. Kupodivu mi dala docela zabrat, moc se mi nedařilo ji z koštěte sestřelit na zem. Nakonec pomohlo znamení Aard.
Syanna mi objasnila, že kniha byla zpočátku bezpečná. Jak ale kouzlo časem degraduje, původně bezpečné pohádkové prostředí pro děti začalo být plné nástrah a nebezpečí.
Syanna se ukázala jako hezká a celkem prima holka. Pravda, ostrá jako břitva.
Pohádkový svět vypadá trochu jako Disneyland. Na malé ploše tu ožívá spousta pohádkovýc motivů a hrdinů. Bylo hodně zábavné si to projít a najít tři barevné fazole pro cestu zpět.
Vlk z Karkulky byl celkem povídavý.
Po souboji s vlkem mi Syanna prozradila spoustu podrobností ze své minulosti. Pochopil jsem, proč se chtěla pomstít rytířům a proč je zahořklá vůči své sestře, vévodkyni Anně Henriettě.
Kapuce po Červené Karkulce Syanně vyloženě sekla.
V pohádkovém světě jsme potkali spoustu známých figurek z pohádek bratří Grimmů. Husu Balbínu, tři prasátka i děvčátko se sirkami. To teď dealuje tabák a fisstech. Kupodivu mi prodalo Syannin starý náramek pro štěstí, který se ukázal jako naprosto klíčový pro úspěšné dohrání.
V centrální věži žila princeza, která čekala na prince. Mrtvolu prince jsem našel pod rozpadlým schodištěm věže a nahoře byla princezna oběšená. Tomu říkám mazec.
Na závěr pohádkové pasáže jsem se kupodivu dočkal milostné scény se Syannou. Naprosto volitelné. Přesto skvělé a netradiční - proběhla ve stavu beztíže v mracích. Tohle potěšilo.
Po návratu do Beauclaire Syanna přivolala Dettlaffa. A tady se to opět větví - kdybych byl nekoupil Syannin náramek od děvčátka se sirkami, Dettlaff by ji zabil a následovala by další variabta špatného konce. Takhle se Syanna zachránila.
Souboj s Dettlaffem při téhle herní variantě v lehkém brnění byl nehratelný - viz předchozí post.
Promluva se Syannou před setkáním s Annou Henriettou proběhla úspěšně. Protože jsem znal Syanninu minulost, mohl jsem jí projevit pochopení a zmírnit její nenávist k sestře.
Anna Henrietta si nakonec se Syannou vyříkala minulost a omluvila se jí. Následovalo smíření.
Po happyendu na zámku jsem se rozloučil s Regisem, který musí opustit Beauclaire kvůli rozzuřeým Dettlafovým upírů. Táborák u hřbitova přátelská rozmluva byly krásnou tečkou, po které následovaly titulky.
Ani to ještě nebyl úplný konec. Po titulcích jsem dostal quest na návrat do mého sídla uprostřed vinic. A tam mě čekalo překvapení - přijela za mnou Ciri.
Dočetl jsem se, že návštěva souvisí s tím, jak člověk dohrál základní hru. Může přijet Ciri (pokud ji Geralt zachránil a udělal z ní zaklínačku jako já), případně Yennefer nebo Triss (pokud si jí hráč nenaštval jako já), anebo dokonce Dandelion - Marigold. Opět smekám před CD Projektem, kterého musely tyhle různé konce stát spoustu peněz. Na druhou stranu, pro hráče to je opravdu skvělá odměma za epickou hru.
A tohle už je opravdu konec. Datadisku O víně a krvi, i celého Zaklínače 3. Pevně věřím, že někdy v budoucnosti vznikne další pokračování. A i kdyby ne, Zaklínače 3 si klidně za dva tři roky zahraju znova.
Na mém Steamu svítí počítadlo 248 odehraných hodin. To mi přijde zatraceně hodně. Kromě Wowka jsem asi nikdy žádnou jinou hru nehrál tak dlouho. A také ne s takovou radostí. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že to je nejlepší hra, jakou jsem kdy v životě hrál. Dala mi zdaleka nejlepší příběh, prosředí, emoce, postavy, questy. Díky, Zaklínači!

Žádné komentáře: