O víně a krvi: Dobrý konec

Se špatným koncem jsem se prostě nemohl smířit. Vévodkyně Anna Henrietta musí být zachráněna! Vrátil jsem se k pozici uložené při útoku upírů na město.
Kupodivu, hraní za tuhle větev bylo úplně o něčem jiném. Ve městě jsem vyhledal velitele stráží a vydal se na zámek za Syannou.

V dětském pokoji, kde měla být Syanna uvězněna, jsem našel jen starou kouzelnou pohádkovou knížku. Syanna a Anna Henrietta jako děti dostaly od známého čaroděje. Když jsem ji otevřel propadl jsem se do pohádkového světa.

Syannu jsem potkal u chalupy čarodějnice. Ta byla naprosto dokonalá, létala na koštěti a z kotle mě kropila planoucí polévkou. Kupodivu mi dala docela zabrat, moc se mi nedařilo ji z koštěte sestřelit na zem. Nakonec pomohlo znamení Aard.
Syanna mi objasnila, že kniha byla zpočátku bezpečná. Jak ale kouzlo časem degraduje, původně bezpečné pohádkové prostředí pro děti začalo být plné nástrah a nebezpečí.

Syanna se ukázala jako hezká a celkem prima holka. Pravda, ostrá jako břitva.
Pohádkový svět vypadá trochu jako Disneyland. Na malé ploše tu ožívá spousta pohádkovýc motivů a hrdinů. Bylo hodně zábavné si to projít a najít tři barevné fazole pro cestu zpět.

Vlk z Karkulky byl celkem povídavý.

Po souboji s vlkem mi Syanna prozradila spoustu podrobností ze své minulosti. Pochopil jsem, proč se chtěla pomstít rytířům a proč je zahořklá vůči své sestře, vévodkyni Anně Henriettě.

Kapuce po Červené Karkulce Syanně vyloženě sekla.

V pohádkovém světě jsme potkali spoustu známých figurek z pohádek bratří Grimmů. Husu Balbínu, tři prasátka i děvčátko se sirkami. To teď dealuje tabák a fisstech. Kupodivu mi prodalo Syannin starý náramek pro štěstí, který se ukázal jako naprosto klíčový pro úspěšné dohrání.

V centrální věži žila princeza, která čekala na prince. Mrtvolu prince jsem našel pod rozpadlým schodištěm věže a nahoře byla princezna oběšená. Tomu říkám mazec.

Na závěr pohádkové pasáže jsem se kupodivu dočkal milostné scény se Syannou. Naprosto volitelné. Přesto skvělé a netradiční - proběhla ve stavu beztíže v mracích. Tohle potěšilo.

Po návratu do Beauclaire Syanna přivolala Dettlaffa. A tady se to opět větví - kdybych byl nekoupil Syannin náramek od děvčátka se sirkami, Dettlaff by ji zabil a následovala by další variabta špatného konce. Takhle se Syanna zachránila.

Souboj s Dettlaffem při téhle herní variantě v lehkém brnění byl nehratelný - viz předchozí post.
Promluva se Syannou před setkáním s Annou Henriettou proběhla úspěšně. Protože jsem znal Syanninu minulost, mohl jsem jí projevit pochopení a zmírnit její nenávist k sestře.

Anna Henrietta si nakonec se Syannou vyříkala minulost a omluvila se jí. Následovalo smíření.

Po happyendu na zámku jsem se rozloučil s Regisem, který musí opustit Beauclaire kvůli rozzuřeým Dettlafovým upírů. Táborák u hřbitova přátelská rozmluva byly krásnou tečkou, po které následovaly titulky.

Ani to ještě nebyl úplný konec. Po titulcích jsem dostal quest na návrat do mého sídla uprostřed vinic. A tam mě čekalo překvapení - přijela za mnou Ciri.
Dočetl jsem se, že návštěva souvisí s tím, jak člověk dohrál základní hru. Může přijet Ciri (pokud ji Geralt zachránil a udělal z ní zaklínačku jako já), případně Yennefer nebo Triss (pokud si jí hráč nenaštval jako já), anebo dokonce Dandelion - Marigold. Opět smekám před CD Projektem, kterého musely tyhle různé konce stát spoustu peněz. Na druhou stranu, pro hráče to je opravdu skvělá odměma za epickou hru.

A tohle už je opravdu konec. Datadisku O víně a krvi, i celého Zaklínače 3. Pevně věřím, že někdy v budoucnosti vznikne další pokračování. A i kdyby ne, Zaklínače 3 si klidně za dva tři roky zahraju znova.
Na mém Steamu svítí počítadlo 248 odehraných hodin. To mi přijde zatraceně hodně. Kromě Wowka jsem asi nikdy žádnou jinou hru nehrál tak dlouho. A také ne s takovou radostí. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že to je nejlepší hra, jakou jsem kdy v životě hrál. Dala mi zdaleka nejlepší příběh, prosředí, emoce, postavy, questy. Díky, Zaklínači!

O víně a krvi: Anatomie souboje s Dettlaffem

Střetnutí s Dettlaffem začíná podařenou animačkou, kdy se Regis šavluje s Dettlafem.

Regis celkem vyhrává, ale v rozhodující chvíli zaváhá a nedokáže to ukončit včas.  Dettlaff mu uteče zpod sevření na zemi a Regise zneškodní. Takže se musí zapojit Geralt.

Je třeba říct, že souboj s Dettlaffem je zdaleka nejhustší bossfight v celém Zaklínači. Je mnohem náročnější než souboj s Eredinem na konci základní hry. Má celkem čtyři fáze. V první fázi je Dettlaff  v podobě nosferatu, má upíří obličej a dlouhé drápy. Souboj je v podstatě obdobný jako při šermu. S pomocí odskoků a blokování se to dá zvládnout i bez ztráty kytičky.

Jenže ve druhé fázi se Dettlaff promění do podoby odporného létajícího tvora. A je zle.

Jeho tři různé útoky jsou celkem smrtící. Dettlaff  se vznáší a útočí střemhlav nablízko a masivním útokem netopýrů na dálku. Pak se snese na zem a na pár vteřin je zranitelný. Při vzletu ze země odhodí a zraní.

Útoku střemhlav jde při troše štěstí uskočit. Útok proudem netopýrů je ale smrtící. Pruh netopýrů je zatraceně široký, úskok do strany nefunguje. Někde na internetu radili přesouvat se za Dettlaffa a netopýrům uhnout. Tak to mi nefunguje. Dettlaff se ve vzduchu otáčí a netopýry sází neomylně na mě. Uskočit kotoulem do strany nepomáhá, stejně mě to zasáhne.

Tenhle souboj jsem musel absolvovat celkem dvakrát. Při hraní na špatný konec (viz předchozí post) jsem měl za sebou průchod jeskyní Prastarého upíra, kde jsem nasbíral extra silné upírské brnění. Heavy armor. S jeho ochranou se to na druhou nejtěžší obtížnost ještě dá se štěstím přežít.
Problém nastal, když jsem to hrál podruhé na happyendový konec. Viz následující post. Celou hru hraju v lehkém brnění a teď na konci jsem měl nejlepší lehké Mastercrafted Feline Armor. Nic mi nebyly platné glyfy a inscriptions. Na Dettlaffa nefunguje krvácení, stun ani zmrazení.
Ve druhé fázi je Dettlaff zranitelný jen na pár vteřin, když slétne na zem. Taková slétnutí bych potřeboval přežít alespoň tři. Pravidelně jsem umřel nejpozději při druhém.
Možná jsem lama, ale osobně si myslím, že tady je hra nevybalancovaná. S lehkým brněním se to na tuhle obtížnost nedá uhrát. Stamina na znamení Quen se nestačí dostatečně rychle doplňovat. Elixíry regenerují zdraví moc pomalu. Lehké brnění nechrání dost. A netopýřímu útoku se uskočit nedá. Nebo mě to nešlo. Nevím, kde jsem dělal chybu.
Nepřijde mi OK, když celou hru můžu odehrát v lehkém brnění a na konci to s ním nejde. Jasně, mohl bych si ucraftit Mastercrafted Ursine Armor nebo jiné těžké brnění. Ale to bych se musel vrátit k pozici uložené před upířím útokem na město. To se mi vážně nechtělo.
Po hodině neplodných pokusů jsem to vzdal a snížil jsem obtížnost o jeden stupínek. A rázem to šlo. Meč mnohem víc zasahoval a Dettlaffovy útoky zraňovaly za čtvrtinu životů, ne za 50 nebo 60 procent.

Pokud hráč přežije druhou fázi, následuje sladká odměna. Geralt Dettlaffovi odsekne odporná křídla. To byla vyslovená radost.

Třetí fáze probíhá jakoby v těle. Člověk bojuje uvnitř tepajícího těla a musí rozsekat srdce nebo červenou postavu. Vzpomněl jsem si na WOW a bossfighty s C'Thunem a Il'gynothem. Třetí fáze je kupodivu poměrně snadná, pokud se člověk zaměří jen na tepající srdce a víceméně ignoruje červenou postavu.

Čtvrtá fáze je opět v hradu. Je to jen dobití víceméně neškodného upíra.

Když jsem Dettlaffa rozsekl napůl, bylo to opravdu zadostiučinění.

Protože upíři regenrují, rozseklé tělo se už už začínalo spojit k sobě. Musel zasáhnout Regis a svého dávného přítele vysát. Zabít ho tak napořád.

O víně a krvi: Špatný konec

Opominout Syannu a jít za Oriannou - vypadalo to jako nejrychlejší cesta k zabití Dettlaffa. S pomocí Orianny jsme se s Regisem vypravili za Prastarým upírem.

Ten zpočátku rozhodně nespolupracoval, Regise uspal a Geralta málem zabil.
Teprve pak jsem prozkoumal jeho podivuhodnou jeskyni, kde  se převrací gravitace a chvíli se chodí po stropě. Super nápad, taky něco neviděného.

V jeskyni jsem našel nádherné upírské brnění a také návod, jak si usmířit prastarého upíra.

 Ne že by pomohl až tak moc, ale alespoň Dettlaffa přivolal. Regis na Detlaffa nestačil, takže jsem to musel vzít do rukou sám. Souboj s Dettlaffem je natolik hustý a pozoruhodný, že si zaslouží samostatný post.

No, když jsem to  s vypětím všech sil zvládl, těšil jsem se na finále. Pátrání však pokračovalo. Od malého čističe bot jsem se dostal k informaci, že Syanna chtěla kromě čtyř rytířů nechat zabít i svoji sestru, vévodkyni Annu Henriettu.

 

Syanna uvězněná v hradu rozhodně nechtěla spolupracovat.

Od vévodkyně Anny Henrietty jsem dostal vyznamenání. Varování před Syannou ale odmítla.

Vévodkyně se chtěla se Syannou usmířit. Nenechala si proadit.

A dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Syanna vévodkyni probodla jehlicí do vlasů - a sama zemřela šipkou ze samostřílu velitele stráží.

Když jsem se dostal až ke hrobu a pomníku vévodkyně, pochopil jsem, že tudy cesta k happyendu nevede.

Nezbylo mi než zapátrat ve walkthrough a naloadovat pozici ve městě za upíří invaze. Asi tak jeden večer hraní nazpět. Nu což.

O víně a krvi: Předehra k finále

Velké finále začíná dobýváním hradu. Spolu s hradní posádkou a oběma upíry Geralt dobývá doupě spiklenců, kteří úkolovali Dettlaffa vražednými příkazy a mají držet v zajetí jeho dívku.

Dettlaff zatím spolupracuje. A ta nesympatická šlechtična je Orianna. V jedné dějové linii se ukáže, že to je upírka, která si vydržuje sirotčinec pro přísun dětské krve. Bohužel nejde zabít.

Přípravy na noční útok jsou prostě k sežrání. Škoda že s atmosférou před bojem neumí pracovat víc her.

 

Bohužel se ukáže, že Dettlaffova ztracená přítelkyně je ve skutečnosti vévodkynina sestra Syanna. Byla kdysi prokleta a vyhnána z Beauclaire. Teď se chce mstít.

Mimochodem, všimněte si obličeje. Tomuhle říkám mimika a výraz.

 

 

Dettlaff toto odhalení emocionálně nerozchodí a vypustí na Beauclaire upíry. V ulicích města nastává takové malé peklo na zemi.

A tady se to začíná větvit. Geralt může zvolit. Buď půjde za Syannou a pokusí se ji přesvědčit ke spolupráci. Syanna má na Dettlaffa vliv, mohla by jeho řádění zastavit. Anebo může Geralt požádat o pomoc mocnou upírku Oriannu. Napřed jsem chtěl zvolit první možnost, ale když jsem viděl, jak upíři ve městě řádí, naštval jsem se na Dettlaffa a zvolil jsem upírskou cestu. Chtěl jsem ho zabít. Myslel jsem, že volba je o tom, zda Dettlaffa zabít, nebo zklidnit. Ale to jsem se zmýlil. Protože si dopředu nečtu walkthrough, neměl jsem ani tušení, jak moc se obě cesty liší. Protože tohle je přesně to místo, kde se láme chleba.