The Witcher 3: 91 hodin odehráno - malá rekapitulace

Moje počítadlo ukazuje 91 odehraných hodin. Mám 21. level a jsem na samém začátku Skellige. Vzhledem k tomu, že mám ještě nějakou práci ve Velenu a v Novigradu, vidím to tak na 150 hodin celkem. To je dost slušné.
Ano, moc nepoužívám fast travel. Ano, baví mě prozkoumávat svět a užívat si ho. Kdž to jde, jedu na koni - když se mám přesunout někam daleko, tak skočím kousek přes fast travel a zbytek cesty dojedu. Je pravda, že s vyčištěnou a prozkoumanou mapou už to není takové - ale i tak je to pořád skvělé.

Už jsem tu psal, že hraju s vypnutou minimapou a questovou navigací. Nechci hrát na prozkoumávání mapy - hraju to podle questů a snažím se jet od questů s nejnižším levelem. Ve skutečnosti minimapu zapínám pouze na dostihy na koni - potřebuji vidět, kam mám jet.
Co je podstatné: svět Witchera mě prostě nepřestává bavit - což se Skyrimu nepodařilo.
Na Skellige a Novigradu prostě ujíždím. Má to naprosto úchvatnou atmosféru. Marná sláva, ručně editovaný svět je jiné kafe než svět plný podobných dungeonů jako ve Skyrimu.
Nicméně Zaklínač není především o grafice. Jasně, grafika je skvělá, ale není to to hlavní. Na Skyrimu jsem taky ujížděl, co se týká přírody a grafiky.

To jedno jediné místo, kde Zaklínač totálně válcuje všechny ostatní hry, které jsem kdy hrál, je příběh. Tím, jak CD Projekt Red vypráví příběh, jak pracuje s postavami, jak je zobrazuje při cutscénách i dialozích, jak se k nim vrací, tím vytváří naprosto jedinečný vztah mezi hráčem a postavami. To nejsou generická NPC, u kterých je mi fuk, co s nimi bude. Nemůžu si pomoci, ty postavy jsou prostě uvěřitelné, živé. Záleží mi na nich - na Dandelionovi, Zoltánovi, Ciri, Yennefer, Dijkstrovi i baronovi.

Vzpomínám, která hra měla takhle dobrý příběh. Trošku Red Dead Redemption - ale tam nebyly vedlejší postavy tak důležité. Možná série Mass Effect. Ale jen trošku. V Zaklínačovi jsou NPC do příběhu daleko víc vrostlé, jsou nosné, příběh na nich stojí a bez nich by nefungoval. Zkrátka to prožíváme společně, Geralt a jeho přátelé.
Cutscén je v Zaklínačovi neskutečné množství. Dialogy jsou bezkonkurenčně rozhýbané, namluvené a nasnímané. Je to prostě radost.
Co se týká dalších herních mechanik, moc mě baví karetní hra gwent. Nasbíral jsem časem docela rozumné karty, se kterými se mi poměrně daří vyhrávat. Ještě jsem neprokoukl, zda je gwent nutnou součástí příběhu, nebo jen vedlejší mechanikou a součástí některých speciálních questů.
Zaznamenal jsem výhrady proti bojovému systému - prý je moc jednoduchý, moc akční, moc kotoulů. Tak nevím. Jak co - vyčistit tábor banditů je něco jiného než si poradit s naštvaným Earth golemem.

Hraju bojového Zaklínače, leveluji hlavně Fast attack, trénink zaklínačských Znamení nechávám bokem. Věřím, že s vylevelovanými Znameními se to musí hrát úplně jinak. Škoda že slotů na ability je jen omezený počet - i když, možná je to vlastně dobře.
Hrozně moc si přeju, aby CD Projekt RED zvládl vydat dobrá DLC a REDKit pro mody. Abych mohl ve světě Zaklínače strávit ještě spoustu času.

The Witcher 3: Úchvatné Skellige

Konečně jsem se odhodlal dát Novigradu sbohem a vypravil jsem se na ostrovy Skellige. Pořád mi v quest logu svítí pár nedokončených monster huntů a treasure huntů, ale už byl čas pohnout se dál - jinak bych neodjel nikdy.

Najmul jsem si loď. Cestou nás přepadli piráti a během potyčky loď ztroskotala. Probudil jsem se na pláži.

Kupodivu věrná Klepna byla nadosah (ano, tady hra trošku zjednodušuje realitu - trošku dost, ale odpouštím jí to).

Hned první kroky po Skellige jsou ohromně osvěžující. Je tu úplně jiná příroda - vysoké hory, hluboké fjordy, vodopády a severské ladění.

Při příjezdu do přístavu Kaer Tolde mi docela spadla čelist. Tak tomuhle říkám epické fantasy prostředí.

V přístavu to docela žije. Skellige má specifickou atmosféru, najdeme tu kamenné domy i vikingské lodě. Muži jsou tu obrovští a mezi strážemi najdeme i ženy. Uctívají tu jiné bohy, lidé se chovají jinak. Působí to úplně jinak než Novigrad či Velen.

Přimotal jsem se k pohřbu krále Brana, který zahynul v boji s Nilfgaarďany. Obřad vedl starý známý jarl Crach an Craite, který se vyskytuje v knize v příběhu o matce Ciri.

Setkal jsem se také s Yennefer, která tu pátrá po Ciri. Nemůžu si pomoct, Triss i Keira Metz ve hře vypadají výborně, ale Yennefer je prostě dokonalá. Navíc je naprosto svá, je to silná osobnost, která tahá za silnější konec provazu. Umí být panovačná, je zvyklá si prosadit svoje a umí s Geraltem cvičit - a on to přijímá. Vůbec se mu nedivím.

The Witcher 3: Hon na upíra

Výrazně hustý zážitek přinesl quest Carnal Sins. Když jsme téměř dokončili přípravy na otevření Dandelionova kabaretu, všechno se zvrtlo. Neznámý útočník napadl Dandelionovu přítelkyni - bardku Priscillu. Chudák děvče dostalo hrůzostrašnou nakládačku a málem přišlo o život.

Začal jsem zjišťovat, co a jak. Ukázalo se, že to není první vražda podobného druhu. Vrah oběti lil do krku formaldehyd, vyloupal jim oči a na místě nechal moralistní dopis, který zároveň ukazoval na další oběť. To ukazovalo na souvislost s Řádem planoucí růže, který úzce spolupracuje s lovci čarodějnic a ovládá Novigrad.
Během vyšetřování jsem se zúčastnil několika pitev: musím říct, že to byl hodně zajímavý zážitek,  v RPG jsem něco podobného zažil vůbec poprvé.

Další obětí byla šlechtična Vegelbudová, majitelka obrovského panství, kde jsme kdysi byli s Triss na slavnosti. Tady jsem přišel pozdě, vrah mi uprchl doslova před nosem. Vidět zmasakrovanou starou paní bylo opravdu na hraně.

Další obětí měla být mladá prostitutka. Tady jsem dorazil včas a dokázal jsem ji zachránit ze spárů sadistického reverenda, který dívku mučil a pálil pohrabáčem.
Reverend byl zjevně sadista, vyžívající se v bestiálním mučení chudých prostitutek. Nicméně popíral, že by kdy vraždil. Mohl jsem ho zabít coby vraha, důkazy jsem měl. Nebo jej zabít za to, co dělal těm děvkám. Anebo ho pustit.

Rozhodl jsem se reverenda bez milosti zabít: byla to opravdu odporná kreatura. Ale zřejmě nebyl vrahem. Šel jsem po stopě dál a vypátral jsem skutečného vraha - upíra, který bestiálními vraždami maskoval své oběti. Poslední oběť na reverenda jenom navlékl, aby mě svedl ze stopy.
V tomhle questu jde hra daleko za hranu toho, co bych čekal. Příběh je nepěkně hustý, mrtvoly jsou ukázané naturalisticky až se ježí chlupy. Příběh a jeho podání si vůbec nezadá s detektivkami moderní skandinávské školy .
Zajímalo by mě, jak se hra chová, pokud je vypnuto Gore. Předpokládal bych, že to má vliv jen na boj (rozsekávání nepřátel, utínání hlav či končetin), zatímco na násilí zobrazované v cutscénách to žádný vliv nemá.
Chudinka Priscilla to nepěkně odnesla: když jsem v Novigradu pátral po Dandelionovi, Priscila mi pomáhala hledat. Viděl jsem ji zpívat v hostinci - a byl to jeden z nejhezčích momentů ve hře. Teď je chudinka dobitá v nemocnici, skoro nemůže mluvit, ani si nejsem jistý, jestli nepřišla o oko. Jak je vidět, scénáristé z CD Projektu Red se nebojí jít po krku i hlavním postavám. O to větší strach mám o osud ostatních. O to víc je svět Zaklínače uvěřitelný.

WoW: Iron Maidens a Blast Furnace

Iron Maiden jsou tři sestry obývající přístaviště v Blackrock Foundry. Boj s nimi probíhá na fáze - čas od času se musí jedna grupa pomocí háků přemístit na křižník a pobít tam minibosse, aby ukončila bombardování zbytku raidu. Tuším jsme se to učili dva večery.

Black Furnace je prý stejně náročný jako závěrečný boss Blackhand. Nevím, mě se fight Black Furnace vždycky líbil v LFR režimu. Naostro na Normal jsme se to naučili za jeden večer.

Boj je zaměřený spíš na DPS než na pohyb. V první fázi se zabíjí obři rozfoukávající pec a pomocí bomb se musí odpálit dvířka k peci. Ve druhé fázi se postupně zabíjejí mágové summonující ohnivého elementála.

Jakmile padnou mágové, už je potřeba jen zabít elementála. Pokud raid přežije až sem, zbytek už se dá zvládnout.

The Witcher 3: Ciri v Novigradu

Marigold - Dandelion mi objasnil minulost Ciri v Novigradu.

Opět jsem měl možnost prožít krátkou epizodu v kůži Ciri .

Ciri je v boji hodně efektivní. Oproti Geraltovi hrozně rychle regeneruje, takže skoro nemůže zemřít. Navíc se dokáže teleportovat nepřátelům do zad a tak je snadno poráží.

 Z Novigradu se Ciri teleportovala pryč. Zřejmě do Skellige.

The Witcher 3: Novigrad žije!

Pomalu dodělávám Novigrad. Než odpluji za Yennefer a Ciri na ostrovy Skellige, mám potřebu dodělat práci v Novigradu. A nedaří se mi to: postupě leveluji a tím si odemykám další questy, které bych měl splnit. Je to takový začarovaný kruh.

Poslední věc, kteoru teď řeším, je Marigoldův kabaret. Usmyslel si, že předělá svoji hospodu na kabaret. Tak teď obcházím umělce, přemlouvám žárlivé manžele a sháním pro Marigolda peníze. Člověk se opravdu naběhá...

Jak hraju bez minimapy, postupě jsem dostal Novigrad do hlavy . Čím déle pobíhám po městě, tím víc mě fascinuje jeho propracovanost. Postupně odhaluji jednotlivé vrstvy města a čím dál víc se tu cítím jako doma. Při vzpomínce na města ve Skyrimu se můžu jen pousmát.

Designeři z CD Projektu Red odvedli opravdu vynikající práci: město má hluboký smysl, je prošpikované zajímavými místy, NPC a questy. Hrozně těší, když zabočím do uličky, kolem které jsem mockrát proběhl, a najdu v ní úplně nečekaný quest. Anebo jdu do hospody hledat půlčíka a narazím tam na lamželeza ze Skellige, kterého mám potkat v úplně jiném questu. Pořeším s ním, co je potřeba, a jdu dál.

A co mě fascinuje asi nejvíc jsou proměny Novigradu v čase. Funguje tu den a noc - NPC chodí na noc spát. Slyšíš, Ubisofte? Ani jeden Assassin's Creed tohle neumí. Ani jeden.

Proměňuje se také chování obyvatel. Na náměstí, kde kdysi upalovali čaroděje, nyní upalují knihy.

Když jsem přijel do města, viděl jsem jen cizince - nyní už rozeznám členy jednotlivých gangů. Někteří obyvatelé na mě pokřikují a reagují na to, co se v příběhu děje.

A městské brány, druhdy volné, jsou nyní plné lidí - strážci začali kontrolovat přístupy do města. Ještě že mám od Dijkstry glejt.

The Witcher 3: Odjezd Triss

Triss se rozhodla s ostatními mágy opustit Novigrad.

Aby si opatřila peníze na  cestu, pomohli jsme mladému šlechtici zmizet z rodinné maškarní slavnosti.

Šlechtické sídlo s hýřícími boháči - to je opravdu velký rozdíl oproti Novigradským dokům nebo chudinské čtvrti!

S Triss jsme si zablbli v parku - bludišti a strávili jsme příjemnou chvilku na lavičce.

 Triss si opatřila peníze a evakuaci čarodějů z města už nestálo nic v cestě. Pomohl jsem Triss vyčistil cestu přes katakomby do přístavu.

Triss chtěla odplout s ostatními, ale nakonec jsem jí přesvědčil, aby neodjela. 

Romantická scéna na majáku byla sladkou odměnou za moje úsilí v Novigradu.

Triss pak zamířila na Caer Morhen. Snad se tam s Keirou Metz navzájem nepobijí.

The Witcher 3: Whoreson Junior a záchrana Marigolda

Čtyři šéfové novigradského podsvětí se přetahují o moc. Whoreson Junior - česky žeby Zkurvysyn? - podrazil své kolegy trpaslíka Cleavera, bývalého špiona Sigismunda Dijkstru a krále žebráků Bedlama.

Při pátrání po Whoresonovi jsem za pomoci Cleverových trpaslíků musel prolézt jeho dům i doupata v Novigradu - kasino a arénu.V aréně už jsem jej skoro měl, ale vyklouzl mi.

Whoresona jsem nakonec vypátral v Oxenfurtu. Král Radovid mi prozradil jeho sídlo jako odměnu za pomoc při hledání kouzelnice Philippy Eilhart.

Ukázalo se, že Whoreson je docela bestiální hovado. V jeho bytě jsem našel spoustu mrtvých prostitutek. Trochu mi tak přopomněl Sin City a povídku Ten žlutej parchant.

Když jsem Whoresona v Oxenfuru našel, prosil o milost.
Moc prosil.

Měl smůlu.

Abychom měniče Dudua vylákali z úkrytu, zinscenovali jsme divadelní představení.

 Geralt v něm hrál sám sebe. Musím říct, že to byla asi nejpozoruhodnější epizoda, jakou jsem kdy v RPG zažil.

Geralt není žádný herec a na jevišti se vůbec necítil dobře.

S pomocí Dudua jsme Marigolda nakonec vysvobodili ze zajetí. Dudu se přestrojil za Mengeho a zajistil příkaz k převozu Marigolda do Oxenfurtu na popravu. se Zoltánem jsme si na kolonu počkali a Marigolda jsme vysvobodili.

The Witcher 3: Značně nelineární léčka

Včera mi docela spadla čelist nad nelinearitou Zaklínače.

Pozor, spoiler warning!

Během questu Count Reuven's Treasure jsem se dostal do stádia, kdy jsem s Triss měl proniknout do pevnosti Witch Hunters. Velitel lovců čarodějů Caleb Menge je odporná fanatická kreatura, která má na svědomí vraždy a upálení mnoha čarodějů, elfů a nelidí. Menge vězní barda Dandeliona (Marigolda) a zmocnil se také pokladu, který patřil bývalému špiónovi Dijkstrovi.

Triss se nabídla, že sehraje zajatkyni, čímž mi umožní dostat se k Mengemu a vytáhnout z něj, kde Dandeliona vězní.
Lovci čarodějnic nás sice pustili do pevnosti a souhlasili, že mě odvedou k Mengemu, ale zároveň chtěli Triss začít mučit.

A teď se to začíná větvit. Při prvním průchodu jsem se pokusil Witch Hunters očarovat znamením Axii a odradit je od mučení Triss. Bohužel moje kouzlo prokoukli a následovala epická bitka, během které jsem vybil celou pevnost a nakonec jsem zabil i Mengeho. Během prohledávání místnosti jsme našli Mengeho dopis jeho agentovi a informaci o mrtvé schránce. Po opuštění pevnosti Witch Hunters mi Dijkstra poradil, kde přesně mrtvou schránku hledat. Pokračování questu je najít agenta s pomocí mrtvé schránky.

Zkusil jsem si to zahrát ještě jednou. Nechal jsem kata, ať si odvee Triss a pokračoval jsem k Mengemu. Během rozhovoru s Mengem jsem slyšel, jak ve vedlejší místnosti kat mučí Triss - postupně jí trhá nehty z ruky. Musím říct, že to byl opravdu hnusný zážitek, až se mi z toho ježily chlupy na rukou.

Menge mi řekl, že Dandeliona vězní v kobkách,  má být slavnostně upálen v Oxenfurtu a příkaz k jeho převozu na popraviště může dát jen Menge osobně. Na konci rozhovoru Menge spálil v ohni dopis (ten, který jsem v první verzi příběhu našel). Odešli jsme spolu do mučírny, kde jsme našli zmučenou, zkrvavenou, ale volnou Triss a mrtvého kata. Triss dýkou zabila Mengeho a navrhla, že bychom mohli využít měniče - dopplera jménem Dudu, starého známého z knih o Geraltovi. Tady ve hře jsem ho zatím osobně nepotkal, pouze jsem našel jeho dopis, ze kterého jsem vyrozuměl, že spolu s Dandelionem pomáhal Ciri. Boj s ostatními Witch huntery je v této větvi volitelné - lze buď odejít tajně, nebo ještě předtím podstoupit boj. Quest má pokračovat hledáním dopplera Dudu.

Jak je vidět, quest měl úplně jiný průběh, jiné řešení a jiné pokračování. Něco takového jsem asi ještě neviděl!
Protože můj Geralt by nikdy nenechal Trissmučit, vrátil jsem se k savegame z prvního pokusu. Pokud je Zaklínačův příběh i v jiných questech takhle silně alternativní (jakože si myslím že ano), tak to rozhodně motivuje k opakovanému hraní.