Total War Rome II: Dobytí Prahy

Roku 148 jsem zaútočil na Prahu. Podařilo se mi zaskočit město jen slabě hájené, většina Suebských jednotek byla někde na severu.

Takhle vypadá pohled na Vltavu, která obtéká těžce opevněné město.

 Přechozí obrázek ukazuje, že i tady dělá řeka oblouk.
 

 Hradby byly hájeny suebskou posádkou.

 Útočil jsem nově postavenou Legio II Apollinaris, která nebyla na plných stavech. Musel jsem počkat, než dorazíl mnohem silnější Legio IV Muli Cornelii s obléhacími stroji.

Nejprve jsem hradby rozstřílel pomocí onagerů Legio IV. Z druhé strany města útočila Legio II Apollinaris s žebříky.

 Po zničení části hradeb už mým praetoriánům už nic nebránilo ve vniknutí do města.

Total War Rome II: Germánská válka

Zatímco jsem si užíval boje s Pergamem a připravoval se na válku s Egyptem, zaskočili mě Germáni. Frísové a Suebové uzavřeli spojenectví a zahájili razantní postup na jih. Nejprve zničili provincii Uburzis, kterou drželi moji spojenci z Massilie, a pak dokonce zaútočili na Korii, moje krásné město v provincii Raetia et Noricum.

Pokoušel jsem se Germánům klást odpor, ale proti přesile jsem zpočátku neměl moc šancí. V roce 156 jsem přišel o legii II Apollinaris, která se zatoulala příliš daleko do Čech (ve hře se Praha jmenuje Casurgis v provincii Hercynia).

Po dvou prohraných bitvách nakonec byla Legio II zcela vyhlazena v šumavských lesích.
Roku 154 následovala katastrofa legie VI Augusta, která se nechala zaskočit Frísy za pochodu. Při drtivém útoku ze zálohy jsem neměl šanci.

Frísové se naštěstí po dobytí Korie rozdělili, jedna armáda se utábořila v průsmyku a jiná táhla na Medhlan. Začal jsem rychle stahovat legie z Itálie i z Thrácie. I mě se povedlo dvakrát zaskočit Sueby za pochodu. Mému útoku ze zálohy nemohli odolat.

Germáni jsou nesmírně houževnatí bojovníci. Jejich elitní kopiníci jsou těžkým oříškem i pro mé legionáře a pretoriány.

Při bojích se Sueby a Frísy jsem si užil i dobývání nepřátelských opevněných táborů. V takových bojích je dělostřelectvo doslova k nezaplacení.

Total War Rome II: Dobytí Thrácie a Pergamonu

Roku 163 jsem zahájil válku proti Pergamonu. Neměl jsem proti nim nic, až na to, že drželi zbývající polovinu Thrácie. Chtěl jsem také získat předpolí v Malé Asii, odkud bych mohl zaútočit na državy Egypta v provincii Asia a Cilicia. Egypt je zřejmě vůdčí mocností ve východním Středomoří, drží i provincie Syria a Nabatea.

Protože jsem válku zahájil sám, mohl jsem se na ni dobře připravit. Stáhl jsem legie z Gallie a Germánie. Shromáždil jsem celkem pět legiíí: Leg I Italica, Leg III Antiqua, Leg IV Muli Cornelii, Leg V Victrix a Leg VII Pannonica.

Hned v prvních letech války jsem získal celou Thrákii, jako bonus jsem se zachytil také v Makedonii. Vůbec poprvé jsem se střetl v boji s řeckými armádami. Pergamští hoplíté tvořili opravdu překrásnou a pestrou armádu!

Přes Hellespont jsem se přeplavil do Pergamonu. Nemohl jsem použít brod na Bosporu, neboť asijskou stranu drží Bithynie, se kterou jsem ještě neměl smlouvu o průchodu.
Měl jsem velké štěstí, moje Legio I a Legio V zastihly město Pergamon zcela nehájené. Pergamské armády byly na pochodu do Thrákie. Po dobytí města bylo už jeno otázkou času, kdy a jak se mi podaří vyčerpat a zničit zbývající armády.

Total War Rome II: Dobytí Hispánie a Gallie

Po dohrání vynikající Far Cry 3 jsem se vrátil k rozehranému Rome Total War II. V mezičase hra prošla několika patchi, které pomohly dál zlepšit performance a balance. Byť jsem si Rome II užíval i předtím, musím uznat, že teď je to ještě lepší.

Naposled jsem tu psal o začátku války s Maury. Za dobytí Quart Hadasht jsem oslavil triumf. To potěšilo!

Po dobytí Quart Hadasht už prakticky nebylo co řešit. Prohnal jsem se severní Hispánií a zastavil jsem se až v Gallii u přístavního města Burdigala.

Někdy v této době jsem začal přezbrojovat mé Principes na legionáře. Zároveň jsem začal do armád zařazovat ballisty. Při dobývání měst jsou k nezaplacení a v otevřených bitvách udělají kus dobré práce.

Mezitím jsem zkoušel námořní bitvy. A bohužel, potupně jsem prohrával. Mé zdánlivě nadupané flotily klesaly ke dnu, ani jsem nemrkl. Budu muset zapracovat na výzkumu námořních technologií.

Gallii jsem dobýval od severu. Kmen keltských Visisků nepředstavoval žádný problém, ale střed a západ Gallie držel germánský kmen Sequanů. S těmi bylo mnohem obtížnější pořízení. Jejich metropoli Bibracte jsem dobyl překvapivým útokem zbrusu nové Legio VI Augusta přes Alpy, zatímco nepřátelské armády byly vázány mými legiemi postupujícími z Aquitánie.

Roku 173 B.C. byla Gallie v mých rukou, k romu i část Belgiky a Germanie Minor. Pomohl jsem spojencům z Massilie uchytit se provincii Magna Germania.

Rozhodl jsem se dál na sever nepostupovat. Láká mě teplý jih. Egypt se roztahuje v Malé Asii, má Kypr i Cilicii. Po pacifikaci a romanizaci Gallie jsem zahájil stahování legií do Thrácie. Mým prvním cílem je egyptský spojenec Pergamon, který obsadil západ Makedonie a jih Thrácie.

Far Cry 3: Dohráno, 9,5 z 10

Far Cry 3 mě hodně bavila. Hra je nádherně pestrá, prostředí atraktivní, aktivity zábavné. Hodně mě bavil lov a osvobozování území dobýváním základen. Když jsem se naučil pořádně řídit auta a čtyřkolky, užíval jsem si i přesun po ostrově.
Příběh byl celou dobu vynikající. hra opravdu umí vytvořit vztah k přátelům i nepřátelům. Vaas, Buck i Hoyt jsou tak výborní parchanti, jací se v hrách zas tak často nevidí. Jak jsem tu psal, zpočátku jsem se věnoval spíš vedlejším aktivitám, zato v závěru hry jsem se soustředil především na progress v příběhu.
Hra exceluje v neskutečné svobodě. Je na hráči, jestli půjde lovit, sbírat kytky, zajede si závodní side misi s doručováním léků na čas, anebo si zazávodí ve střelbě brokovnicí na ptáky. Dají se tu prolézat jeskyně a staré chrámy, zabíjet nožem nepřátele za odměnu nebo hledat staré artefakty anebo ztracené dopisy japonských vojáků z II. světové války. Zajímalo by mě, do jaké míry se na game designu podíleli ti borci, kteří navrhují Assassin´s Creed. Přichází mi, že rukopis je trošku podobný.
Pokud bych měl hře něco vytknout,  jsou to tyhle drobnosti:

• Na můj vkus snad až přílišná brutalita. Asi stárnu, ale některé momenty byly na mě zu viel. 
• Je škoda, že vedlejší aktivity nejsou víc provázané s hlavním příběhem. Ke konci hry jsem už přestal i s osvobozováním základen, protože prostě nebylo proč. Oč lepší by bylo, kdyby se člověk musel přes základny postupně probít až k Hoytovi. 
• Na pár místech nešlape Level of Detail a na úbočích vzdálených hor jsem si snad třikrát všiml vypadlé textury. (Tím nemyslím ty podivné stíny, které jsou vidět na hoře tady dole na screenshotu. To ve hře vypadá jinak.)
• Hunting questy jsou sice super, ale po odlovení všech legendárních zvířat trošku postrádají smysl. Tohle by bývalo šlo hrozně snadno udělat jinak. Škoda.
• Není problém získat téměř všechny skills ve hře. Já sám jsem měl všechny skilly, které jsem chtěl. Což znamená, že nemá smysl postavu nějak cíleně rozvíjet - ke konci jsou všichni prakticky stejní.

Tohle jsou ale opravdu jen drobnosti, pro celkový zážitek nepříliš podstatné. Jedna jediná věci mi ale opravdu  vadila, a to jsou souboje s bossy v halucinogenním světě. Nic proti vizím, takový Dishonored s nimi pracuje podobně, ale tam slouží především k posunu v příběhu, umožňují podat další informace a vysvětlení. V Assassin´s Creed se snové vize spustí až po killu, ne před ním. Neslouží jako oslí berličky pro řešení finálních boss fightů. Tohle bylo prostě zbytečné a bývalo by to šlo udělat lépe.

Hodně jsem přemýšlel, jak hru ohodnotit. Teď, když dopisuji tenhle post, říkám si, že si hru ještě pustím a projedu si pár závodů a nehotových side questů, možná osvobodím i nějakou tu základnu. Tohle je myslím to nejlepší vizitka. Za mě 9,5 z 10.

Far Cry 3: Finále

Přes několik misí se Samem (zničení satelitní komunikační antény, demolice skladu paliva) jsem se probojoval do finále. Byli jsme pozváni k Hoytovi na partičku pokru.

 Mimochodem, poker je minihra, která se dá hrát na několika místech po ostrově. Celkem fajn minihra, byť nikterak originální (vzpomínám opět na geniání Red Dead Redemption).

Hoyt nicméně celkem brzy vyjevil, že ví, kdo jsem a že po něm jdeme. Chudák Sam to odskákal jako první: skončil s dýkou v krku, ani nemrkl. Ještě že hlavní parchanti mívají potřebu se vykecat.

Souboj s Hoytem se opět odehrál ve virtuální realitě. Nejspíš proto, aby tvůrci nemuseli vysvětlovat, co se stalo s Hoytovými žoldáky, kteří mi stáli za zády při pokru.
Souboj nebyl moc obtížný, chtělo to jen rychle mačkat tlačítka podle nápovědy. Dal jsem ho snad napotřetí.

Útěk z Hoytova tábora na letiště byl snad to nejtěžší, co jsem ve Far Cry zažil. Chcípl jsem mnohokrát, než jsem se naučil, jak se efektivně vyhnout žoldákům.
Osvobodil jsem Rileyho a helikoptérou jsme odletěli pryč. Riley pilotoval, já jsem kulometem likvidoval nepřátele na zei, v autech, na lodích i v helikoptérách. Tahle pasáž byla příjemná a snadná, taková odměna za předchozí strádání.

Po návratu do doktorovy vily jsme zjistili, že Rakyat unesli všechny mé přátele! Musel jsem spěchat do jejich chrámu.
Následovala opět halucinogenní sekvence. Při průchodu po ohnivé cestě mě provázely sugestivní promluvy Citry. Když jsem se probral z rauše, držel jsem dračí dýku pod krkem mé dívky Lizy.
Tady se Far Cry 3 větví: buď si lze vybrat smrt Lizy a budoucnost v čele Rakyat spolu s Citrou, anebo odjezd z ostrova a ztrátu všech tatau a bojových schopností.
Pro mě jednoznačná volba. Opravdu si neumím představit, kdo by vybral smrt svých přátel.
Citra bohužel přišla o život, když mě zachránila před útokem naštvaného Dennise. Game over.

Našel jsem si na Youtube video s alternativním koncem. Pokud si Jason vybere Rakyat a Citru, podřízne Lize krk. Pak následuje sex s Citrou, na jehož konci Citra Jasona probodne dračí dýkou. Jejich budoucí dítě se pak stane náčelníkem Rakyat.
Tak nevím... tahle verzi mi přijde docela hodně přitažená za vlasy. Tím spíš, že takhle brutálnímu vyznění dosvadní průběh hry vůbec nenasvědčuje. Rakyat ani Citra mi rozhodně nepřišli jako vyznavači lidských obětí...
Každopádně jsem si vybral ten správný konec.

Far Cry 3: Druhý ostrov a Hoyt

Moji přátelé v jeskyni nelibě nesou, že nemám chuť odjet s nimi z ostrova. Dívají se, jak se ze mě stává čím dál větší tvrďák.  S každou novou schopností mi přibývá tetování na předloktí (tatau, jak tomu říká Citra). Čím víc nepřátel zlikviduji, tím víc se ze mě stává zabiják.

Ale já nechci odjet z ostrova. Ještě ne. Chci se mstít.

 Agent Willys mě vzal letadlem na druhý ostrov. Seskok byl super zážitek: mám teď k dispozici wingsuit a padák. To se hodně hodí při seskakování z komunikačních věží.

Otrokář Hoyt, který vládne jižnímu ostrovu, je exkluzivní svině. Není to tak velký magor jako Vaas, o to je to větší parchant. Disponuje soukromou žoldnéřskou armádou a nepoměrně lepší infrastrukturou, než měl chudák Vaas. Živí se mimo jiné obchodem s otroky.

Na Hoytově ostrově jsem vyhledal Sama, chlapíka s německým přízvukem. Sam je spící agent. Začal mi ochotně pomáhat v boji proti Hoytovi.
Abych se dostal do Hoytovy blízkosti, ukradl jsem uniformu jeho žoldnéřů. Má to velkou výhodu, mohu se teď bez problémů pohybovat v blízkosti stráží.

Můžu si tak zblízka prohlédnout Hoytovy žoldnéře, pokud je potkám nějkde na neutrální půdě.  Vojáci v základnách a střežených objektech po mě stále nemilosrdně jdou.

Dostal jsem se do Hoytova sídla. Abych si získal jeho důvěru, poslal mě do sklepa vyslechnout vězně.

Ukázalo se, že tím vězněm je můj bráška Riley. Abych nevypadl z role, musel jsem ho chvíli nepěkně mučit. Musím říct, že tohle bylo nechutně sugestivní, až mi z toho nebylo dobře.

Far Cry 3: Zúčtování s Vaasem

Buck je dost odporný týpek. Jednak je na chlapečky a jednak držel v zajetí Kietha, dalšího z mých přátel. Co s ním prováděl radši nedomýšlím, nejspíš nic pěkného.

Za propuštění Kietha Buck požadoval, ať pro něj získám prastarou dračí dýku. Tutéž, kterou po mě chce Citra.

Hledání dračí dýky mě provedlo několika staročínskými památkami. Chrám tady na screenshotu byl ukryt na dně propasti. Po získání dýky se stavba začala hroutit. Musel jsem rychle sprintovat pryč mezi padajícími kameny - podoba s Indiana Jonesem je čistě náhodná.
Buckovi se nechtělo splnit slib. Ačkoliv jsem mu donesl dýku, k propuštění Kietha se neměl. Musel jsem ho zabít.

Citra měla z dračího nože nelíčenou radost.

Dvakrát jsem se srazil s psychopatem Vaasem. Poprvé mě chtěl pohřbít ve vodě přivázaného ke kusu betonu, podruhé mě dokonce střelil do prsou. Probral jsem se v masovém hrobě pod hromadou mrtvol. Vyhrabat se ven pomocí tlačítek myši byl jeden z nejbizarnějších zážitků, jaké jsem ve hrách zažil. Kulku z Vaasovy pistole zachytil obligátní zapalovač v náprsní kapse...

Abych se dostal na vyšší duchovní úroveň, Citra mě omámila nějakými drogami. Prožil jsem snovou legendu, v roli šampióna Rakyat jsem musel podstoupit boj s lidožravým démonem. Byl jsem vybaven jen lukem. Hodně zajímavá zkušenost, na rozdíl od soubojů s bossy mě to dost bavilo.

Vaas měl základnu ve starém továrním koplexu na malém ostrůvku na severu. Jeho vojáci si tu docela užívali. Když jsem pronikl dovnitř, nastalo peklo. Továrnu jsem vypálil a žoldáky bez milosti pobil.
Souboj s Vaasem se odehrával ve zvláštním halucinogenním prostředí podobném Animusu z Assassins Creed. Moc nechápu, proč zrovna nejvypjatější souboje s bossy mají být vyprávěny jako halucinace - moc mi to nesedlo.

Citra mě za vítězství sladce odměnila.Tohle potěší, dospělých motivů ve hrách není nikdy dost.

Far Cry 3: Příběh se rozjíždí

Psal jsem tu hodně o sandboxu. Po odehrání pár dalších večerů už bych rozhodně neřekl, že příběh ustupuje do pozadí. Naopak, je ostrý jako břitva. Je čas podívat se mu na zoubek.

Jak Jason postupně osvobozuje ostrov, nabírá sílu a další skilly, rozjiždí se boj proti pirátům věznícím Jasonovy přátele. Další osvobozená je Jasonova přítelkyně Liza. Úprk z hořícího domu a následná honička džunglí v autech byla tak hektická, že jsem ani nestíhal dělat screenshoty. Tyhle jsou až z jeskynní základny, kde se osvobození přátelé shromažďují.

Liza je docela sympaťačka, ale zřejmě nelibě nese, jak se Jason postupně proměňuje z běžného amíckého mladíka v efektivního zabijáka. Taky se jí nelíbí Jasonovo tetování, které postupně získává za jednotlivé skilly. Co skill, to další obrázek na předloktí. To mi přijde jako hodně originální nápad.

Divoška Citra je vládkyní domorodých Rakyatt. Je to fešná kočka. Vyslala mě získat magickou dýku.

Willys je agent CIA. Je zalezlý v Ghost Townu, malé vesničce v džungli.

Od Willyse jsem dostal plamenomet a úkol zapálit pirátská drogová pole. Černý oblak vpravo je pozůstatek vybuchlého sudu s benzínem.
Ničení polí s marihuanou je provázeno docela pekelným technohiphopem. Můj hudební vkus je beznadějně uvízlý v rocku, takže nedokážu ten styl blíž určit, ale je to hrozivý nářez a takový rachot, že se moje manželka přišla z ložnice zeptat, co mi to tam tak nahlas hraje ve sluchátkách. :-)

 

Oheň ve Far Cry dokáže neuvěřitelné věci. Stačí pole lehce poškádlit plamenometem a za chvíli už hoří celeé pole, okolní tráva i palmy, vybuchují sudy s benzínem a vzuch se tetelí žhavým peklem. A ano, je možné zapalovat i nepřátele nebo jejich psy.

Zatím poslední zachráněný je Oliver. Nejprve jsem musel vypátrat od vesničanů jeho polohu. Pak jsem si počkal na přílet vrtulníku a odstřelovačskou puškou jsem zlikvidoval stráže. Oliver běžel k motorovému člunu a já jsem mezitím čistil cestu od přibíhajících pirátů. Útěk motorovým člunem provázela zuřivá přestřelka s pronásledovateli v člunech i autech na břehu.

Jak je vidět, Far Cry 3 umí v hlavních misích perfektně využívat všechny featury sandboxu. Jako celek je to pekelně napínavé a zábavné.