sobota 17. listopadu 2012

X-Com: Enemy Unknown - první dojmy

Sérii Ufo - XCom uznávám, ale nezbožňuji. Před lety jsem hrál první dva díly, ale nikdy jsem u toho dlouho nevydržel. Novější díly od Altaru jsem snad ani nehrál. Nejnovější vychvalovaný X-Com: Enemy Unknown jsem vyzkoušel z dlouhé chvíle.
Musím přiznat, že to není špatné. Hned na první pohled upoutá, jak je hra filmová. Při klíčových událostech, jako je objevení nového nepřítele, střelba anebo zabití ufáka anebo nedejbože mého vojáka, se hra sama přepíná na pohled z první osoby. Funguje to dobře.
Je tu všechno tak, jak má být. Personalizace vojáků, výzkum alienských technologií, postupné upgradování zbraní a vylepšování základny.
Na základně mám tři pomocníky: Vědkyni s kouzelným francouzským přízvukem, plešatého Inženýra a Vojáka v command centru. Kromě toho se na základě staví další místnosti - kadetka, laboratoře, dílny, generátory.

Hodně mě baví výstavba základny. Animovaný pohled z profilu vypadá moc dobře.
Zatím jsem uhrál několik misí: záchrana klíčových osob, zkoumání sestřeleného UFA, odražení výsadku. Při misích je taktická mapa přehledná, dá se s ní rotovat. Hra se výborně ovládá, ale je překvapivě náročná: i na normální obtížnost se mi běžně stává, že vlezu Alienům do rány a ti mi odstřelí vojáka první salvou. Chce to postupovat pomaličku, nesnažit se pokrýt celou mapu, ale soustředit síly a krýt jednotlivé vojáky navzájem. A často ukládat pozice.
Úchvatně funguje vycvičený sniper: se správnými perky a výbavou je schopen přesné palby na velkou vzdálenost.
Hra je dobře vyleštěná a v rámci žánru výborná. Má nicméně stejné negativní vlastnosti (nechci přímo napsat slabiny), jako její ideoví předchůdci. Tahový boj zkrátka nemusí každému sednout. Mě osobně neskutečně štve, když mi emzák odstřelí vojáka. To je pro mě důvod pro reload.
X-Com pro mě není typ hry, která by mě pohltila na týdny. Je to slušná a poctivě udělaná zábava.

Žádné komentáře: