Mise ve Flooded Districtu je tmavá, nepříjemná, dlouhá a těžká. Asi nejvíc mi na ní vadila tma: v první půlce mise není místy vidět na krok. Tohle nemusím.
Sotva jsem se dostal z podzemní kobky, musel jsem se dostat ke svému assassinskému nádobíčku. Jen s pomocí kouzel to nebylo nic lehkého. Pak jsem se musel probít přes území zamořené Weepers podél karanténní zdi až k místu, kam vlak přiváží čerstvé mrtvoly.
Prošel jsem územím Daudových Whalers. Tahle pasáž byla asi jedna z nejtěžších ve hře, protože Whalers se pohybují stejně svižně jako já a používají stejná kouzla. Několikrát jsem si myslel, že jsem v bezpečí, když se přímo přede mě teleportoval Whaler, o kterém jsem vůbec nevěděl.
Dauda jsem nakonec nezabil, jen jsem ho okradl. Jsem opravdu v jádru dobrák.
Asi nejvíc jsem se vyřádil při pokusu zachránit skupinku zoufalců, kteří sice přežili mor, ale byli zablokováni Tallboys v chátrajícím domě. Musel jsem je převést do bezpečí přes zabezpečovací zařízení a zabránit jim, aby se nechali od Tallboys usmažit. Strávil jsem nad tím snad hodinu, vůdce skupinky měl nepěkný zlozvyk zastavovat se zrovna v palebné zóně. Měl jsem dobrý pocit, když se to nakonec povedlo.
Prošel jsem kanály a na konci jsem našel staré známé. Stařenka Granny Rags se právě chystala vykuchat a uvařit chudáka Slackjawa. Hra tu opět dává na výběr, komu pomoci. Rozhodl jsem se pomoci Slackjawovi, stařenka je přece jen nebezpečně trhlá. Spálil jsem její kouzelnou kamej v ohni a pak jsem ji uspal střelou z kuše. Slackjaw měl upřímnou radost.
Hospoda Hounds Pit byla nepříjemně obležená Overseers a policisty.
Naštěstí mi pomohl Piero, který se spřátelil se Sokolovem. Společně sestrojili generátor elektrických výbojů, který se spolehlivě postaral o všechny zbývající nepřátele kolem hospody.
Sotva jsem se dostal z podzemní kobky, musel jsem se dostat ke svému assassinskému nádobíčku. Jen s pomocí kouzel to nebylo nic lehkého. Pak jsem se musel probít přes území zamořené Weepers podél karanténní zdi až k místu, kam vlak přiváží čerstvé mrtvoly.
Musel jsem se dostat skrz pole střežené čtyřmi nezávislými Tallboys. Bylo to dost náročné.
Prošel jsem územím Daudových Whalers. Tahle pasáž byla asi jedna z nejtěžších ve hře, protože Whalers se pohybují stejně svižně jako já a používají stejná kouzla. Několikrát jsem si myslel, že jsem v bezpečí, když se přímo přede mě teleportoval Whaler, o kterém jsem vůbec nevěděl.
Dauda jsem nakonec nezabil, jen jsem ho okradl. Jsem opravdu v jádru dobrák.
Asi nejvíc jsem se vyřádil při pokusu zachránit skupinku zoufalců, kteří sice přežili mor, ale byli zablokováni Tallboys v chátrajícím domě. Musel jsem je převést do bezpečí přes zabezpečovací zařízení a zabránit jim, aby se nechali od Tallboys usmažit. Strávil jsem nad tím snad hodinu, vůdce skupinky měl nepěkný zlozvyk zastavovat se zrovna v palebné zóně. Měl jsem dobrý pocit, když se to nakonec povedlo.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat