Assassin's Creed 3: Dokonalé prostředí

V Bostonu mě naplno zasáhla dokonalost herního prostředí. Město je velikánské a nacpané množstvím obsahu a lidí.

Všude vlají anglické vlajky a pochodují Červenokabátníci. Do vypuknutí americké revoluce za nezávislost zbývá ještě hezkých pár let.

Jednou z prvních známých postav je Benjamin Franklin. Přiznám se, že jsem americkou historií celkem nedotčený, ale Franklina jsem přece jen poznal. Vystupuje tu jako celkem zábavná figurka - je majitelem obchodu. Vedl jsem s ním skvělý rozhovor na téma, že je pro muže lepší si začít se starší ženou než mladší. Franklin to dokázal podpořit vskutku výbornými argumenty.

V Bostonu jsou koně. Není problém se projet širokými ulicemi. Vzpomínám, že v Římě v AC2: Brotherhood to moc dobře nešlo kvůli úzkým uličkám, a v AC2: Revelations v Istanbulu koně nebyli vůbec.

I tady je známá sychoronizace - odkrývání mapy vyšplháním na vysoké místo. Subjektivně ty kostely působí srovnatelně vysoké jako minarety na Hagia Sophia ... že by jim tvůrci trošku pomohli? Pravděpodobně to bude naopak, v předchozích dílech byly landmarky spíše zmenšené.

Cestou k zabití prvního cíle  - otrokáře Silase - jsem potkal krásnou indiánku. Něco mi říká, že to jednou bude matka budoucího hlavního hrdiny.
Byl jsem v převleku za červenokabátníka. Funguje to ale jen na prosté vojáky, důstojníky musím buď obejít, nebo zlikvidovat.

Zatím se se mnou nechtěla moc bavit. Snad jsem u ní trošku udělal očko osvobozením zotročených soukmenovců!

Zabití Silase už byla docela challenge. Tedy, když jsem to chtěl splnit se 100% synchronizací. Musel jsem nacvičit zabití zpoza rohu - nový způsob, který v předchozích hrách nebyl implementován.
Než jsem se dostal k Silasovi, musel jsem se prosekat skrz červenokabátníky. Byla to docela regulérní bitva. Už se těším, jak to bude dál!