Diablo 3: Plná verze

Ostrý start Diabla 3 přinesl spoustu chaosu a problémů s připojováním. Za den dva a pár patchů se to stabilizovalo a teď už to šlape bez problémů.

Diablo 3 má opravdu vychytanou grafiku a prostředí. Je úžasné, jak Blizzard umí udělat jednotlivá prostředí: vysokohorskou louku, pouštní město, vodopády, smrduté kanály i krypty plné kostlivců. Pasáže v poušti anebo v noční oáze mi vysloveně sedí. Geniální animace, skvělá práce s barvami a rozbitelnost prostředí dokreslují skvělý herní zážitek.

Opravdu jsem si chrochtal, když jsem potkal prvního bosse, starého známého Butchera. I tady mě na první dva pokusy bez milosti vykostil. Souboj s bossem je hodně vychytaný, chce to hodně přemýšlet o taktice. Na hulváta to řešit nejde. Potěší, když boss není jen pro legraci!

O příběhu nemá moc smysl mluvit: je tu opravdu jen na dokreslení. Napřed jsem zachraňoval starého Deckarda Caina, potom anděla sraženého z nebes. Teď jsem právě ve fázi získávání mocného artefaktu, kterým bych měl mít šanci zabít jednoho z Diablových bratrů.
Herně lehce přituhuje. Čím dál tím víc musím dávat pozor, co a jak a kdy dělám. Jak jsem se dočetl, na vyšších levelech je to opravdu hodně moc o taktice a vybavení. Tu taktiku beru, ale rozhodně neplánuji hrát půl roku na Nightmare jen proto, abych si nafarmil equip. Jsou lidi, co to tak mají. Já ne.

I když musím poctivě připustit, že to je návykovka.
Co mi ne zcela sedí je ovládání. Typicky pravá ruka kliká jako zjednaná a levá pouští jednotlivé útoky (které mají docela dlouhé cooldowny). Na myš a na pravou ruku je to až nepříjemný záhul. Neznám nic, co by si víc říkalo o syndrom karpálního tunelu. Zpravidla přestávám po dvou hodinách hrát, protože už mě bolí ruka. Tak doufejme, že vydrží moje pravé zápěstí i myš.