Assassin's Creed II: ovládání

Co se mi na Assassin's Creed II moc líbí je způsob ovládání. Ezio se chová inteligentně - když běhá po střechách, ví, kdy má skočit a kdy šplhat. Jako hráč nemusím řešit správný timing při odrazu, běh i šplh se ovládá stejně. Výzva pro hráče tak nespočívá v mačkání těch správných knoflíků ve správnou chvíli, ale ve volbě té správné cesty, aby Ezio vyskákal po tyčích, přeskočil mezi domy a trefil se na lano napjaté mezi střechami.

Je to úplně odlišný koncept od Mirror's Edge, kde se každý druh pohybu  ovládal jinou kombinací kláves. Asi i proto jsem Mirror's Edge nikdy pořádně nerozehrál, nebavilo mě řešit každých pět kroků, jak donutit panáka skočit a začít šplhat.

Přístup ACII je určitě krokem tak trochu  směrem k casual hraní. Z mého pohledu ale je to naprosto správný krok. Akce jsou díky tomu mnohem zábavnější, plynulejší - a v konečném důsledku akčnější. Postavička Ezia jaksi má vlastní reflexy, při pohybu přemýšlí a vychází hráči vstříc - a je to mnohem zábavnější. Odměnou je nerušená zábava nerušená frustrujícím bojem s náročným ovládáním. Hráč se může soustředit na promýšlení vlastní akce - odkud a jak zaútočit, kudy utéct strážím.

Podobně dobře to funguje i v boji. Podívaná na boj je až filmová, při úspěšném protiútoku nebo odzbrojení hra sama zvolí jednu z mnoha pěkných animací a hráč si to může užívat. Četl jsem blog, kde si hráč stěžoval, že to je příliš lehké a žádná challenge, Ezio si celkem lehce poradí i s mnohonásobnou přesilou.
Já bych to tak neviděl. Je pravda, že boje jsou snadnější a hráč možná ani nemusí využít bohatý arzenál všech útoků a taktik. O to příjemněji se na to ale dívá a veseleji se to hraje. Že by to bylo až příliš snadné si nemyslím, náročnějších momentů je ve hře dost a dost.
Samostatnou kapitolou jsou hrobky význačných assassinů, ukryté ve významných stavbách. Ezio postupně sbírá pečetě z hrobek, aby si mohl odemknout přístup k brnění svého předka Altaira.
Tenhle screenshot je z katedrály ve Florencii. Hrobky jsou většinou hlídány po zuby ozbrojenými strážci a nacházejí se na těžce přístupných místech. Propracovat se až do kopule katedrály byl docela oříšek, několikrát jsem se zabil pádem při chybném skoku.
Po dokončení Florencie a Toskánska s věžovým městem San Gimignano sleduje Ezio stopu Borgiů do Benátek. Po cestě potká Leonarda, který tam cestuje s vozem. Akční cesta s vozem přes hory připomíná Divoký Západ: Leonardo schovaný ve voze a Ezio na kozlíku se snaží setřást bandity, kteří z koní naskakují na střechu. Docela slušná zábava, na kterou jsem nekoukal takhle zblízka jako na tomto screenshotu, ale pěkně s kamerou z dálky, abych mohl kočírovat a viděl na cestu. Tahle mezihra byla úplně jiná, než všechny dosavadní pasáže ve hře - a pro mě je to další důkaz toho, jak vymazlený kousek je ACII.