Age of Conan: Přechod na nový server

Přestoupil jsem na server Wildsoul, abych mohl hrát se svými přáteli ve stejné guildě. Nikdo z nich se nedostal do obrovské guildy Targuen na serveru Aquilonia.

Takže začínám znovu od prvního levelu. Tentokrát ale vím co a jak a půjde to rychleji.

Age of Conan: Destiny quest

Destiny questy se dělají v noci. Je to záležitost pro single player. Svůj osud si musí každý najít sám, bez pomoci.
Vyrážím z hospody. Město je tiché, až na občasné kolemjdoucí stráže Red Hand.
Hnutí Resistance chce oslabit kouzelnici Mithrelle, která na úbočí sopky pěstuje armádu otroků ovládaných vůlí prastarého boha Thoth-Amona.
Nejprve jsem musel získat svitek. Ukradl jsem pergamen z obchodníkova domu, na který jsme napsali pozměněný text kouzla. Svitek jsem donesl do domu kouzelnice Mithrelle a vyměnil za pravý.
Napřed jsem to chtěl pojmout jako plížící akci, ale pak mi bylo líto zkušenosti za zabití stráží. Vyčistil jsem celý dům, až na Mithrelle ponořenou do meditačního transu.
Další noc jsem vyšplhal na sopku. Mithrelle zaříkávala sopku, aby zabránila výbuchu. Používá při tom magický elixír připravený z panenské krve.
Přinesl jsem jí náhradní elixír, pro jehož přípravu jsem musel sehnat krev zkažené ženy. Ještě že jsem se domluvil s děvkou, kterou jsem na prvním levelu zachraňoval.
Čarodějka Mithrelle se chystá zahájit magický rituál na uklidnění hory. Zjevně si neláme hlavu s těly ubohých otroků, ze kterých čerpá životní sílu. Otrokáři jí zásobují stovkami nových obětí měsíčně. Na takové lodi jsem se dostal na ostrov i já.
Sopku elixír s krví přístavní děvky zjevně neuklidnil. Začala soptit. Když jsem prchal pryč, létala kolem mě žhavá láva a balvany pobíjely ubohé Acheronianské otroky, kteří tábořili pod vrcholkem.
Mithrelle asi neměla radost. Ale Resistance si teď může v klidu vydechnout.

Age of Conan: Tortage a Acheronian Ruins

Keonax ve světě Conanově se má k světu. jsem teď na 16. levelu a užívám si to.
Tady je zátiší s rybami, které jsem musel vybojovat na pirátech na molu. Krásně to ilustruje množství kouzelných detailů v téhle hře.
Pod městem Tortage se nachází Underhalls, rozsáhlé podzemní kobky. Tady se nachází vězení, kde vládce města Strom drží ubohé otroky podmaněné vůli temného božstva Thoth-Amona.
Ceremonial Master je dost tuhý boss, neměl jsem proti němu sebemenší šanci. Pravda, měl jsem pouze level 14 nebo tak něco, a bylo to o jedno dvě máchnutí meči.
S Ninjagonem jsem zažil první rozsáhlejší skupinové dobrodružství. Vypravili jsme se do Acheronian Ruins, rozsáhlé lokace obydlené Pikty, kteří tu uctívají pradávné netopýří bohy. Paleta questů tu byla docela pestrá, už jsem se sem vracel dvakrát a ještě mě to čeká potřetí. Hodně potěší, že questy jsou celkem zajímavé a dobře propracované. Příběhy mají hlavu a patu, dobře pasují do Conanova světa. Člověk má pocit, že se příběh nějak vyvíjí, že to není jenom najdi - zabij - přines.
Acheronian Ruins jsou zdařilé graficky, temná atmosféra je cítit na každém kroku. Všude tu jsou hromady lebek, piktové a ghůlové, netopýři. V trávě se skrývají hadi. Opravdu podařené místečko!
Vyměnil jsem dvojici mečů za piktský válečný kyj. Je to rázem hra o něčem jiném, rány jsou pomalejší a silnější. Navíc mám k dispozici stunovací bojové styly. Už se těším na pořádnou obouruční sekeru nebo meč.

Age of Conan: Zrození z moře

Rozjel jsem Age of Conan. O téhle hře jsem toho moc nevěděl, ještě dva týdny před vydáním jsem vůbec neplánoval, že bych se do ní pustil. Teď je tady a zatím mě uchvátila. Tím, jak je odlišná od WoW a zároveň jak je podobná hrám jako Oblivion anebo Gothic. Alespoň teď na začátku.
Postava se narodí z moře. Otrok na galéře, která ztroskotá v bouři. Jediný, který přežil. První cesta vede z pláže do pirátského městečka Tortage na Barachan Isles. Cesta džunglí je plná Piktů a pirátů. Hned pár kroků od pláže je v okovech spoutána krásná prsatá blondýna. První úkol je tady.
Age of Conan nabízí značně adventurní hraní na straně jedné. Všechny questy začínají rozhovory, které jsou tady na začátku krásně nadabované. Úkoly jsou zezačátku celkem tradiční, ale dočkáme se i značně překvapivých kousků. Jako barbarian jsem dostal pár questů, kde jsem se musel proplížit kolem stráží a šplhat po střechách. To rozhodně potěší, to jsem v MMORPG nezažil.
Jeden z questů vede k jeřábu v přístavu, který nese v síti pár beden. V jedné z nich se ukrývá ocel pro kováře. Jako hráč jsem celkem snadno promluvil s kapitánem. Překvapila mě ale animovaná sekvence, kdy se po aktivaci jeřábu roztrhla síť a bedny se vysypaly do lodi. Fajn, říkám si, animace ala single player, viditelná jenom pro mě. Za chvíli jsem ale šel kolem kvůli něčemu úplně jinému, a nějaký jiný hráč tam právě točil jeřábem a vysypával bedny ze sítě ven! Tak to je snad první skutečně interaktivní prosředí v onlineovce, když si odmyslím otevírání dveří...
Příroda na Barachan Islands je totálně skvělá. Nádherné kytky, tráva a džungle. 3D terén je docela náročný, místy dojde na skákání i šplhání. To rozhodně potěší. Krajina je sice rozdělena do zón, mezi kterými je loading screen, ale nahrávání je rychlé a rozhodně mi nevadí. Snad díky tomu to vypadá tak nádherně.
Dokonalý nápad je v městě Tortage. Hráč se po městě pohybuje ve dne. Kdykoliv má možnost zajít do hospody a přepnout se na noc. V nočním režimu je to v podstatě single-player: hráč nepotká ostatní postavy, hraje jen sám za sebe, a prostředí je speciálně postavené pro hlavní questovou linii - Destiny Quest. To je myšlenka, která byla tak trošku implementovaná v Lord of the Rings Online s jeho speciálními questy. Rozhodně to hru oživuje a v žádném případě to není na závadu.
Jsem zatím dalek superlativů. LotRO se mi taky zpočátku hrozně líbil, a vydržel jsem to hrát pouze pár týdnů. Uvidíme, jak se Age of Conan podaří udržet nastavenou laťku. Pokud ano, tak se mám na co těšit.

Gothic: Lovcův syndrom

Po dodělání úkolů ve Faringu jsem poslal Coppera domů do Reddocku a nabral místo něj Gorna. Vypravili jsme se lesem do Myrtany.
Uvědomil jsem si, že tyhle toulky přírodou v Gothicu mě totálně berou. Je to skvělá zábava, celkem málo vídaná. V Oblivionu to člověk nedělá, protože automaticky generovaná příroda nemá tu šťávu. V Two Worlds repetitivní fauna spíš prudí.
V Gothicu je to prostě zábava, jít neznámým lesem, sbírat si kytky, tu vybít trollí doupě, támhle najít jeskyni s ukrývajícím se rebelem a onde zase zaútočit na zříceninu obsazenou tlupou goblinů. Je to pohodovka a zábava zároveň. Člověk chvíli nemusí ani plnit questy, příroda je tak dobře nadesignovaná, že to neruší ani nenudí.
Myslím, že podobně zábavné byly toulky přírodou ve staré dobré Ultimě VII. Kde je jí dnes konec!

Gothic III napotřetí

Tak jsem se potřetí vrátil ke Gothicovi III. Stáhl jsem si Community patch 1.6. Jsem v šoku - jednak z toho, jak zabugovaná ta hra byla, a jednak z toho, co všechno dokázala komunita pospravovat.
Dodělal jsem chybějící questy v Monteře a vyrazil jsem do Gothy - hradu paladinů, které temný démon proměnil v nemrtvé. Bitva s démonem, nemrtvými a kostlivcem byla zatím nejhezčí bitva ve hře.

Další město na řadě byl Faring, hrad střežící průsmyk do Nordmaru. S vodopádem vypadá moc pěkně. Musím si opět získat uznání orků, aby mě pustili do hradu a do průsmyku.
V lese před Faringem jsem potkal tři trolly. Napoprvé mě překvapili při lovu dravých ptáků, pak jsem na ně ve městě dostal quest. Naštěstí šli zabít celkem snadno - důležité bylo nepřestat do nich rychle sekat. Podíval jsem se i do hlavního města Vangardu. Zatím je tam na mě moc husto - město je plné orků. Vrátím se sem, až budu trošku silnější.
Nepřestává mě udivovat, jak skvěle navržený je Gothic III. Questy, atmosféra a příběh jsou jednoduše skvělé.
Bohužel to všechno sráží technické nedostatky. Chodit v družině, jako tady s Copperem, je v některých členitějších pasážích docela peklo. Pořád se někde zasekává nebo ztrácí. Musím se po něm pořád ohlížet, jestli se nezasekl za kamenem nebo necouvá podél terénního zlomu někam do pryč. Jeho přínos v boji je pořád velmi významný (po patchi něco vydrží a neumře mi hned jako dříve), proto se mi nechce pustit ho k vodě a chodit sám. Ve městě ho ale stejně většinou zaparkuju a pohybuji se sólo.
Co je bohužel ještě horší, je kvalita engine. Nahrávací časy jsou žalostně dlouhé. Při vlastním hraní hra občas zamrzává až 10-15 sekund. Co víc, i po masivních opravách je stále nestabilní. Za včerejší večer mi klekla třikrát. Jako na potvoru, naposledy jsem přišel o docela dlouhou cestu z lesa, kde se Copper pořád ztrácí a která mi zabrala docela dost času. To nepotěší. Nevím, jestli to vydržím, anebo uteču k něčemu sice méně zábavnému, ale bez chyb. Navíc za pár dní mi přijde Age of Conan, takže to vypadá, že Gothika III asi nikdy nedohraju.

Sid Meier's Pirates: Závěr

Tak jsem dohrál Piráty. Podařilo se mi oženit se s guvernérovou dcerou a osvobodit všechny ztracené příbuzné. Naštěstí hra obsahuje možnost snížit obtížnost, když se nezadaří - kupodivu jsem už hrál na tu nejvyšší, Shwashbuckler, kde se nedalo šermovat. Na úrovni Rogue už to bylo hratelné v poklidu.

Získal jsem i kompletní polohu sídla zlého barona Montalbana, ale už jsem je nestihl dobýt.

Byla to slušná porce zábavy. Nebýt časového limitu (hra mi už nedovolí pokračovat, protože hrdina už je příliš starý na pirátský život), hrál bych dál a zkusil bych se víc věnovat dobývání měst. Taky mi utekl quest Lost Cities, nenašel jsem ani jedno ztracené město.

Finální rank mám Bishop, což je třetí nejlepší. To není vůbec špatné.

Sid Meier's Pirates: Anti-RPG

Tak jsem pořádně vyléčen z euforie s šermováním. Bohužel, hrdina se jako šermíř stále zhoršuje a zhoršuje. Teď už je to taková bída, že nejsem schopen porazit ani otrapu v hospodě.

Je to vlastně naprosté popření klasických zákonů RPG. Namísto zlepšování hrdiny tak, aby si poradil i se silnějšími protivníky, se hrdina samovolně stává neschopnější a neschopnější až k úplné imbecilitě a hra je tím těžší a těžší až k nehratelnosti. Snad je to odraz reálného života, ale zábava to není ani omylem.

Jestli to správně chápu, má to hráče vést k čím dál lepšímu používání šermířských fines. Bohužel, implementace je taková, že hráč skoro nesmí udělat chybu. Navíc moje reflexy nestačí na to, abych vždy trefil ten správný obranný manévr, a jinak se nyní šermířský souboj vyhrát prostě nedá. Nechci omlouvat svou neschopnost, ale osobně mi tenhle přístup vůbec nesedí. Mám mnohem radši poctivý RPG přístup s růstem schopností hrdiny.

A teď z pozitivnějšího soudku: povedlo se mi zachránit guvernérovu dceru, kterou unesl zlotřilý kapitán Mendoza. Snad už mám našlápnuto k sňatku. Ještě tak najít všechny ztracené příbuzné, a pověsím pirátské řemeslo na hřebík. Jak lituji času na počátku hry, který jsem promrhal kořistěním a loupením! Jak se mi stýská po časech, kdy byl šerm snadný! Ale od znovu začátku to hrát nebudu ani omylem, zas taková pecka to není.

Sid Meier's Pirates: momentky

Včera jsem měl skvělý zážitek se Sid Meier's Pirates: do půl druhé v noci jsem se učil pořádně šermovat. Nešel jsem spát, dokud jsem to nepokořil. Jak jsem tu psal, tahle hra má schopnost zaseknout se a nepustit.
O co šlo s tím šermem: protože jsem si na začátku vybral šerm jako specializaci a doposud bojoval s rapírem, bez problémů jsem zpočátku vítězil. Vůbec jsem nepoužíval obranu a pouhým útokem vpřed jsem dostal každého, i samotného Henryho Morgana - Piráta číslo 1.
Hra ale reaguje na to, jak postava stárne a postupuje na vyšší levely. Útoky se stávají pomalejší a šerm je tím pádem čím dál náročnější. Poprvé jsem narazil při boji s pirátem Černovousem (číslo 2 na seznamu největších pirátů). Zdolal jsem ho až asi na desátý pokus, opět metodou "vše do útoku".
Podruhé jsem narazil při souboji s nápadníkem krásné dcery guvernéra v Guadeloupe. Rozhodl jsem se, že se konečně ožením, a tenhle hejsek mi stál v cestě. Ukázalo se, že je to zdatnější protivník, než sám Černovous: metoda "vše do útoku" na něj opradu nefungovala. Trápil jsem se s tím snad dvě hodiny, od půl dvanácté do půl druhé v noci. Ale výsledek stál za to: konečně jsem pochopil, jak je potřeba ten šerm hrát.
Při pokusech jsem si vyzkoušel i to, jaké je to být vysazen na pustém ostrově. Stane se to v momentě, kdy hráč selže v bitvě s piráty a už nemá žádnou loď. V zásadě se to chová stejně jako vězení.
Dokončil jsem další kus rodinného questu - osvobodil jsem strýce.

Sid Meier's Pirates: Odkaz

http://www.gamefaqs.com/computer/doswin/file/915017/34143

Sid Meier's Pirates: První dojmy

Vyzkoušel jsem Sid Meier's Pirates a docela mě to chytlo. Je to pohodovka, díky minihrám je to jednodušší, bohatší a zábavnější než Port Royale.
To je moje flotila. Bohužel, ačkoliv na moři jsou vidět všechny lodě pěkně ve formaci, tak při boji mám k dispozici jenom vlajkovou loď. Protivníci mohou být při boji někdy dva, pokud je obchodní loď provázena eskortou.
Audience u guvernéra a jeho dcerušky. Možná mě pozve na bál. Zatím mi uniká, co přesně je tu cílem. Umím si pomocí tance získat její přízeň, pak po mě chce prsten s rubínem, a co dál? Na panelu postavy mi to ukazuje 3/10 - má to být snad nějaká úroveň vztahu?
Hlavní quest je o záchraně členů rodiny, kteří jsou drženi v zajetí na různých obskurních místech v džungli. Tady jsem zachránil sestru.
Nělteré minihry se mi líbí, např. šerm nebo námořní bitvy. To se dost povedlo. Dobývání města mi zatím dost uniká. Zkoušel jsem to dvakrát: porvé jsem měl méně vojáků a konala se mezihra v podobě tahové bitvy (kterou jsem potupně prohrál). Podruhé jsem měl přesilu v mužích, ale mezihra nebyla a místo toho jsem šermoval se španělským velitelem města. Získal jsem tak rodné Francii další bídné hnízdo v Karibiku. Vive la France!
Překvapivě se u téhle hry dostavil efekt "ještě jedna bitva a už jdu spát". Jakkoliv mám pocit, že jsem snad už viděl většinu herních mechanismů a nic z toho mě extra nenadchlo, celek pozoruhodně dobře pasuje dohromady. Snad je to proto, že tu není žádní věc, která by mě na hře prudila.