Aven Colony: Dohráno, 7,5 z 10

Aven Colony je rozhodně podařená záležitost, která pobaví.  Běží hladce a bezchybně. Grafika je  moc pěkná, město se krásně hýbe a je kouzelně futuristické.

 

Obtížnost mohla být vyšší. Anno i Caesar jsou mnohem náročnější než Aven Colony. Jen jednou za celou kampaň mi celá kolonie umřela hlady. Další zábavný aspekt byla invaze mimozemských spor ničících budovy.

Všechny ostatní hrozby jsou snadno řešitelné. Pokrýt perimetr města plazmovými věžemi a hlídat si balanci mezi jednotlivými parametry a surovinami. Pomaličku expandovat, nepřehnat tempo.

Zpočátku mě hodně bavilo, když jsem objevil mechaniku mapy a průzkumných lodí. Bohužel se to brzy okouká. Chybí tam rozhodování, je to jen o naklikání trasy a správném vylevelování průzkumné lodi.

Spokojenost občanů mi dělala problémy jen v jediné misi, kdy jsem ji musel vyhnat na 90%. jen tam jsem využil všechny podpůrné budovy, jako je holografické centrum nebo všechny možné parky. Jen v téhle misi jsem musel pracovat na vynalézání a distribuci podpůrných chemikálií. V ostatních misích jsem to klidně ignoroval - a hra za to vlastně netrestá.

Největším opruzem ve hře je vzduch. Když se rozjede průmysl, je dlouho všechno v pohodě. Pak si začnou obyvatelé stěžovat a začnou vyskakovat varování. Člověk postaví vzduchové filtry  - a zase hodně dlouho trvá, než se kvalita vzduchu zlepší  a varovná hlášení přestanou otravovat.

 Nápaditá mise je spojená s uprchlíky. V časovém limitu se musí dopravit na planetu 1000 uprchlíků. Problém nebyl jen zvládnutí dopravy a ubytování, ale i nedostatek zaměstnání pro tolik osob. Ve všech ostatních misích jsem měl pracovních sil spíše nedostatek.

 

Je škoda, že hra neumí lépe pracovat se skladišti a obchodem. V Aven Colony jsou skladiště počítaná jen jako celek. Hra neumí řídit množství surovin ve skladišti - za skladiště, nebo za kolonii. Dokud je místo, tak se do skladiště pere všechno, co se vyrobí. Často se mi stávalo, že se mi skladiště nacpávala mimozemskými kytkami, kterých jsem pěstoval více, než se stihlo spotřebovat a prodat.

Nedostatek challenge je vlastně asi to, co se dá hře hlavně vytknout. V žádné misi jsem nemusel stavět  víc než jednu ze speciálních megabudov - a v celé kampani už jsem ji nikdy nepotřeboval.

 Chválím nápad s mapou. Škoda, že to není úplně dotažené. Aby to bylo dokonalé, chyběl jen maličký kousek - nechat hráče rozhodovat trošku víc, než jen posílat průzkumnou loď na zajímavé lokality.

Trošku nelogické je, že v každé misi se musí znovu a znovy vynalézat recepty na potraviny z mimozemských rostlin. Tohle by bývalo šlo snadno vymyslet lépe. Kdyby se výzkum dědil přes celou kampaň, bylo by to logičtější a zábavnější - a člověk by si každé vyzkoumané věcičky více vážil.

Kampaň je slušná, nic převratného, ale neurazí. Sci-fi pohoda.

Sečteno a podtrženo - dobře jsem se bavil, ale stačilo.
Za mě 7,5 z 10.

Aven Colony: City builder s vesmírnou kolonií

Aven Colony jsem koupil na GoG za pár peněz. Chtěl jsem to jen vyzkoušet a, ale chytlo mě to. Jel jsem jednu misi za druhou a nakonec jsem dohrál celou kampaň.

Vesmírný city builder má kouzelnou grafiku. Hratelnost je něco mezi  Caesarem a sérií Anno: staví se město, přičemž se balancuje energie, jídlo, počet obyvatel, voda a peníze - ve hře reprezentované nanity.

 

 Stejně jako v Caesarovi se jednotlivé mise výrazně liší svým prostředím a podmínkami. Tady najdeme bujnou mimozemskou vegetaci,  ledové pláně a vyprahlé pouště. Do toho mimozemské rostliny i fauna - spory ničící budovy a píseční červi.

Je třeba se vyrovnat i s počasím. V zimě nefungují farmy, skleníky a soláry jedou jen na část kapacity. Občasná shard storm bombarduje město ledovými rampouchy a ničí budovy. Blesky mohou poničit kolonii, ale také se stát zdrojem energie.

Oproti Caesarovi a Anno je tu jednodušší práce s lokalitami. Je jedno, jestli skladiště postavím vedle farmy anebo na konci města. S lokací pracují pouze některé prvky, jako je vzduch, spokojenost obyvatel a kriminalita. Vzduchové filtry je potřeba stavět u nejvíce znečišťujících budov, jako jsou geoelektrárny a doly.

Obyvatele je možné nacpat do mrakodrapů, když se jim postaví městská doprava pomocí vznášedel. Doly a elektrárny mohou být na druhém konci mapy, aby fungovaly, musí mít v patřičné vzdálenosti sebemenší obydlí.

Pěkně funguje zkoumání a mimozemské potraviny, které se teprve zpracováním ve mlýně mění na jedlé. Chemická továrna zase umí vyrobit různé preparáty zlepšující spokojenost obyvatelstva.
Kampaň je řešená formou dialogů, které se tu a tam v misích onjevují a jsou napojené na questy. Celá kampaň se točí kolem nacházení stop po mimozemské civilizaci, která kdysi Aven obývala.

Hra má spoustu vychytávek, které se v kampni využijí jen tu a tam - za všechny třeba vesmírný výtah, laserová elektrárna přenášející energii ze vzdálených solárních farem anebo zakládání kolonií.

Z města se dá odzoomovat na mapu, na které lze s průzkumnou lodí nalézat Points of Interest. Ty přidávají tu a tam suroviny, osoby, mimozemský artefakt ke zkoumání, anebo jen levelování průzkumné lodi. Některé body na mapě lze zničit - jako je hnízdo mimozemských spor anebo základana rebelů, kteří tu a tam útočí na město.

Assassins Creed Odyssey: Dohráno, 10 z 10

Takže to bychom měli. Hra je dokončená. Stále mi svítí několik nedodělaných questů. Můžu pokračovat v dobývání pevností a dokončení války mezi Spartou a Athénami.

Pak do hry tu a tam příbývají noví bossové. Buď to jsou epické lodě, nebo mocní tvorové, jako byl Kyklop. A pak se tu a tam objevují nové questy ze série Lost Tales of the Ancient Greece. Které nejsou špatné. Zrovna dnes se jeden objevil.
Nevím, jestli si tenhle další content chci zahrát nebo ne.
Pak jsou tu DLC. Jedno DLC má být o řecko-perských válkách, hlavní postava tam není Alexios. To určitě hrát nebudu. Druhé má být o Atlantidě - to by stálo za úvahu.

Odyssey je obrovská hra. Snad až moc velká. Těžko se mi porovnává odehraný čas. Na Origins máme natočeno 177 hodin, ale to hrála i Majda a tuším, že celé. Takže pokud je půlka za mnou, tak je to nějakých 90 hodin.

Na Odyssey mám teď 151, z toho Majda hrála tak 20. Takže mám 130 hodin. To je strašlivě moc.
Odyssey má mnohem lepší příběh než Origins. Spoustu skvělých mechanik. Žebříček mercenaries. Bitvy. Námořní bitvy. Lodě. Cult of Cosmos - v otevřeném světě zvládnuto hladce, nevídaně dobře.

Co mi na tom ne úplně sedlo? Většina ostrovů a měst si je podobná. Je jich tolik, že jsou zaměnitelné. O to líp se pak člověk cítí, když přijede do jedinečných borových lesů Peloponéssu, do slanisek v Attice, na vyprahlou Krétu anebo sopečnou Théru.

Mezi questy se samozřejmě vloudí slabší kusy. Ke konci hry je až otravné, jak se všichni questgiveři obracejí na Alexia se svými nicotnými požadavky. Manžela, který se vydal na lov, na který neměl, jsem se vydával zachraňovat snad třikrát. Co naplat, že to pokaždé proběhlo trošku jinak.

Některé questy jsou vyloženě vtipné a zábavné. Past na turisty v Pephce. Roztoužená stařena v Delfách. Cokoliv se Sokratem. Opilecká soutěž ve zpěvu s athénskými dramatiky. Vychytralý Markus. Hédonický Alkibiades. Vlastně cokoliv s historickými postavami - Perikles, Hippokrates, Hérodotos.

 Dramatické scény jsou některé dobré, některé slabší. Výborně vymyšlená Phoebe a její smrt. Slušně udělaný příběh rodiny, která byla roztržena a dává se dohromady.

Starověké Řecko je fantasticky živoucí. Athény, Sparta a Olympie jsou prostě skvělé, skvělé, skvělé.
Ale bohužel, ubisoftí šablona je až příliš předvídatelná. Co tím myslím? Ve Witcherovi 3 jsem se mockrát někam vydla jenom prot, že jsem se tam chtěl podívat. Bavilo mě prozkoumávat a zjišťovat. V každé vesnici nebo zřícenině se mohlo skrývat něco zajímavého. Tady je všeho moc. Jeskyní jsem prolezl několik desítek, všechny si jsou podobné. Liší se jen tím, jestli v nich najdu medvěda, bandity uctívače Area anebo Cult of Kosmos.

Romance jsou ve hře tak trochu navíc. Je to jen odměna za způsob splnění některých questů. Žádná erotika se nekoná, jen volba v dialogu a stmívačka. Samozřejmě, na pohlaví nezáleží - což je v kultuře starého Řecka zcela historické. Je jich příliš mnoho a jsou příliš zaměnitelné. Tím nejsou zapamatovatelné. I když, z Roxany jsem udělal důstojníka na lodi.

Co je platné, že je každá pevnost jiná, když jich je ve hře prostě moc a každá se hraje prakticky stejně? Ze začátku jsem s pevnostmi bojoval, nechával jsem se zaskočit. Pak si pevnost povolala postily, případně nějakého toho mercenary, a bylo hotovo. Musel jsem utéct nebo se nechat zabít. Pak jsem se naučil pevnosti čistit - a od té chvíle už to dělám rutinně. Jenže, ve hře jsou dvě série questů spojené se získáváním pečetí, které padají  z polemarchů - vůdců pevnosti. Za Athény ji zadává Démosthenes, za Spartu Lysander. V každém questu se mussí zabít tři polemarchové - a v sérii jsou questy minimálně dva, možná tři. Tak to je u mě grind jak hrom.

A propos, grind. Lidi různě na webu si stěžovali, že musí grindovat, aby získali zkušenost na levelování. Já jsem se snad do dvou třetin hry snažil "čistit otazníčky na mapě". Pak už jsem jen plnil questy. A na konci hry mám pohodlný level 57.

Sbírání materiálu na upgrade lodí a zbraní je zhruba tak akorát vyvážený. Není to ani moc velký grind, ani to nejde úplně samo. Za mě balance právě tak akorát.

Jesti mě ve hře něco štvalo, byli to Mercenaries. Až příliš silní - prakticky se nedalo bojovat s více než jedním zároveň. Až příliš rychle se objevili a neomylně mi šli po kroku. Klasický scénář - udělám chybu při čištění pevnosti, vojáci mě uvidí, vrhnou se na mě, pár jich zabiju - v tu ránu mám Bounty na třetím stupni a do dvou minut jsou v pevnosti dva až tři Mercenaries. To je na útěk nebo na zaplacení bounty, hrát se to nedá.

 Poctivě musím přiznat, že jsem spoustu Mercenaries postřílel lukem v jedné pevnosti, kde bylo možné schovávat se v křoví na skále nad pevností a odstřelovat mercenaries v pevnosti pod sebou.
Upscaling běžných nepřátel mě zlobil jen prvních pár levelů. Pak už to šlo samo, chodil jsem tam, kde byli nepřátelé pár úrovni pode mnou.

Cokoliv na moři mě hrozně bavilo. Námořní bitvy, upgradování lodi, najímání důstojníků, skiny na loď i na posádku - nádhera, zábava, super. Mohlo to být snad i nápaditější. Ale funguje to skvěle.
Odyssey jsem původně nechtěl hrát. Teď jsem moc rád, že jsem si to zahrál. Dokonce ve mně hlodá pokušení pustit se do datadisku o Atlantidě.

Sečteno a podtrženo, za mě 10 z 10.

Assassin's Creed Odyssey: Tři finále

AC Odyssey má tři hlaví dějové linky. Každá  znich má své vlastní zakončení. Je super, že AC podporuje různé konce. Podle toho, jaká rozhodnutí hráč konal, a které postavy během příběhu zemřely nebo přežily, se pak odehraje konec.

Já jsem se po celou dobu hry k Cassandře choval smířlivě. Nechal jsem žít i svého adoptivního otce Nikolaose a nevlastnío bratra Stentora.

Takže i když Cassandra - Deimos páchá po celou dobu jednu hrůzu za druhou, nakonec jsem se dočkal smíření.

A tohle je závěrečná scéna - celá rodinka u stolu ve Spartě.

Tady má Odyssey spoustu variant. Cassandra, Myrine, Nikolaos ani Stentor to nemuseli přežít. Podle toho pak vypadá tahle scéna. Na webu jsem viděl spoustu různých jiných konců. Potěšilo mě, že jsem ten nejlepší možný konec zahrál na první dobrou.
Když jsem tohle hrál, netušil jsem, že tím končí ta hlavní ze tří dějových linií. Po společné večeři je možné všechny členy rodiny zaměstnat jako důstojníky na lodi. Což jsem udělal, takže do konce hry se se mnou plavila Cassandra a Nikolaos. Stentora jsem stejně neměl rád.
Je trošku škoda, že tenhle nejsilnějí moment ve hře jsem prožil poměrně záhy. Ani zdaleka ne na konci.V tu chvíli mi chybělo dodělat celý Lesbos, včetně epického souboje s Medusou. Také Cult of Cosmos měl ještě několik členů naživu. Práce na pár dalších dní hraní.

Druhá dějová linie je o zapečetění Atlantidy. Tam jsem se setkal se svým skutečným otcem, matematikem Pythagorem.

Pro zapečetění Atlantidy se musí získat čtyři Apple of Eden - jak jsem o tom už psal v předchozím příspěvku. Čekal jsem, že zapečetí bude provázet nějaký poutavý výbuch nebo se alespoň zavře okno do moře. Kdepak - jen se deaktivoval hologram a hlas Ancients.
Pythagoras mi pak předal hůl Herma Trismegista - a zemřel.

A pak jsem se přenul do Layly, pro mě nesympatické hrdinky v dějové linii současnosti. Layla si prošla obdobnou scénou, pří které se setkala se zestárlým Alexiem - který jí předal tu stejnou hůl. Hůl zjevně udržuje svého držitele naživu dlouhou dobu.
Inu což. Tohle neurazilo, ale ani nenadchlo. Chybí tomu těsnější propojení na historické události, které mi vždycky v sérii Assassin's Creed tolik imponovalo.
No a pak už zbýval jen Cult of Kosmos. Hlavou kultu byla Aspasia, kterou jsem podezříval docela dlouho.

Tady má Odyssey jen dvě možnosti - buď Aspasii nechat odejít, anebo zabít. Já jsem jí zabil. Za Phoebe, za Perikla.
Nemilosrdně.