Dishonored: První dojmy

Dishonored jsem původně neměl v plánu, ale zlákala mě zlatá hvězda v posledním Levelu. Blahoslavený budiž Steam za elektronickou distribuci! Hned po dočtení recenze jsem si to koupil.

Na první pohled mě zaujala grafika výbornými barvami a texturami.

Hra začíná atentátem na mladou Císařovnu , které jsem jako hlavní hrdina Corvo pouze trpně přihlížel.

Souboj s atentátníky je pojat jako combat tutorial. Přesto jsem neměl šanci a císařovna mi zemřela v náručí.

Vysocí státní úředníci nepochybovali, že chytli vraha při činu. Ocitl jsem se ve vězení.
Mimochodem, to hejno krys na obrázku dole je docela smrtící: za chvíli sežerou dva chudáky, kteří měli tu smůlu, že otevřeli dveře do téhle místnosti. Krysy je za chvilku dokonale zlikvidovaly a obraly na kost.

Dlouho jsem se tam neohřál. Útěk z vězení už byl plnokrevnou a luxusní zábavou.  Mohl jsem si vybrat, zda půjdu cestou stealth anebo bojovou. V duchu mého oblíbeného Thiefa jsemsi zvolil cestu skrývání ve stínech a omračování zezadu. Snad se to dá hrát i načisto bez omračování, ale na to se zatím necítím.

Hra je neskutečně vymazlená. Nemyslím tím jen skvělou grafiku, byť i ta je parádní. Mám na mysli jednak hratelnost, jednak skvělou optimalizaci: hra šlape jako hodinky, je rychlá, absolutně plynulá a grafická karta si ani pořádně neprovětrá ventilátory.
Hra padne hráči jako ulitá, ovládání je nádherně intuitivní a chová se tak, jak by člověk očekával. Když se to takhle napíše, tak to vypadá samozřejmě, ale zjevně to není tak jednoduché. Je to jako se vším: teprve když člověk dostane do ruky mistrovský kus, tak si uvědomí, co chybí všem těm méně dokonalým.

Hodně mě baví, jak je hra nabušená různými detaily, které bezprostředně nesouvisí s dějem, ale dokreslují prostředí a tvoří atmosféru. Svět Dishonored je podobný našemu světu v první polovině 19. století, ale zároveň se od něj významně liší. Lodě připomínají dnešní lodě, ale zároveň jsou úplně jiné, svébytné a originální. 

Soustružník Piero mi právě vyrábí masku na soustruhu poháněném kanystry s velrybím olejem. Kolem velryb, které se v tomto cyberpunkovém světě využívají jako zdroj paliva, se točí spousta detailů, historek a narážek.

Tenhle člověk si říká Outlander a zjevuje se mi ve spánku. Věnoval mi živoucí srdce, které funguje trochu jako  kompas, a naučil mě kouzlo teleportace.

Suma sumárum, první dvě hodiny hraní Dishonored jsou jedno překvapení za druhým. Super, pokud to takhle půjde dál, tak se v téhle hře opravdu nebudu nudit!