Dishonored: House of Pleasure - začátek

Další mise se má odehrávatv bordelu House of Pleasure. Mám zlikvidovat dva bratry - lordy Pendletony, kteří se tam chodí bavit se slečnami. Třetí bráška Pendleton mi zadává mise v hospodě. Povedená rodinka!

Překvapilo mě, že začátek se odehrává ve stejné lokalitě, jako předchozí mise u overseera Campbella. Když strážce močí, je nejvíc zranitelný.

Znovu jsem se vypravil do distilérky. Banditi mají problém s nakaženými Weepers. Bodejť by neměli, sám jsem jim v minulé misi zamořil várku rumu!

Velitel banditů Slackjaw je docela sympatický chlapík. Poslal mě do domu doktora Galvaniho, abych tam něco zjistil o ztraceném banditovi. Hrome, tam už jsem taky byl v minulé misi! Dishonored zjevně recykluje lokace. I když to z pohledu děje celkem pasuje, je to přece jen první mínusový bod. Doufám, že se na stejných místech nebudu plácat i v dalších misích!

Dishonored: Záchrana Overseerovy sestry

Po vyřízení overseera Campbella jsem uprchl na zadní dvůr. K loďce čekající na pobřeží se dá proběhnout velice rychle, ale je tu spousta věcí k prozkoumávání. Dvůr je střežen strážemi provázenými velkými psy. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se naučil stráže správně likvidovat: je třeba napřed šipkou uspat stráž a pak se rychle zbavit psa - ideálně šipkou. Zabití psa nemá na achievementy vliv a těchhle zuřivých bestií mi opravdu nebylo líto.
V ubytovně jsem oknem shlédl asistovaou sebevraždu jednoho z Overseerů, který se nakazil morem. Jeho kolega ho probodl mečem za recitace náboženské litanie. Bylo to hodně podobné harakiri.

V zastrčené uličce jsem byl aktivním svědkem souboje tří Overseers: jeden z nich bránil svoji sestru obviněnou z čarodějnictví. Rozhodl jsem se mu pomoci a uspal jsem oba útočníky pomocí otrávených šipek.
Za odměnu mi Overseer prozradil kombinaci k sejfu. To trošku zamrzelo: sejf už jsem dávno předtím vybral (našel jsem dva různé hinty, které kombinaci prozrazují, tenhle byl třetí).

Dishonored: Achievementy

Co se achievementů týká, nastudoval jsem si na Internetu (anebo tady), že Dishonored nabízí tři poměrně zajimavé.

• Ghost - tam je třeba projít hrou, nikoho nezabít (kromě hlavních cílů) a zároveň nezpůsobit žádný alert. Ty alerty mi přijdou docela šílené - už několikrát jsem potupně prchal před strážemi.
•  Clean Hands - tady je třeba projít hrou a nikoho přitom nezabít. To mě docela lákalo, ale zřejmě jsem si to pokazil u Granny Rags, kde jsem zabil tři chuligány snažící se vloupat do domu. 
• Poetic Justice - neutralizovat všechny cíle nepřímám způsobem (například Campbella vypálením cejchu heretika). Tohle pojedu, to mě baví.

Po zralé úvaze jsem se usnesl, že hru dohraju a nebudu jen kvůli achievementu Clean Hands hrát celou misi s overseerem Campbellem znovu. Konec konců hraj to kvůli zážitku a atmosféře, ne kvůli sbírání achievementů. Pokud to půjde, zkusím si tu misi zahrát samostatně znovu, až hru dokončím.

Dishonored: První kill - High overseer Campbell

Na náměstíčku před palácem jsem osvobodil zajatého overseera Martina, jednoho ze spiklenců. Překvapivě to bylo hodně jednoduché, stačilo se zbavit jednoho zevlujícího strážce.

Vrchní overseeer Campbell se bavil s Curnowem, důstojníkem, kterého se za chvíli pokusí otrávit. Side quest na jeho záchranu jsem dostal na začátku mise. Hra opět nabízí řadu možností:

• nechat Overseera dokončit vraždu a pak se ho zbavit
• prohodit skleničky a nechat Overseera, ať se otráví sám
• zabít/uspat Overseera ještě než dojde k otrávenému vínu (pak se Curnow začne chovat jako strážce - běží vyvolat poplach. Když jsem předem deaktivoval poplašný systém, tak se důstojník snažil mě vypátrat a musel jsem ho uspat - i touto možností jsem side quest splnil)
• rozbít obě sklenice (i tu s jedem) - Campbell pak odvede Curnowa do své tajné místnosti a pokusí se ho zabít mečem. Při tom jsem zasáhl a Campbella uspal (lze ho samozřejmě i zabít).

Pokud se Campbell zneškodní až v momentě, kdy vytáhne meč, chová se Curnow přátelsky. Poděkoval mi za záchranu a v klidu odešel - úkol splněn.

Rozhodl jsem se, že Overseera Campbella nezabiju, ale zdiskredituji ho. Odnesl jsem ho do mučírny a vypálil mu značkovacím železem na tvář znamení heretiků. Jeho kolegové Overseeři se ho pak zbaví sami.
Tohle alternativní řešení se asi do achievementů nepočítá, ale rozhodně mě potěšilo a pobavilo. Přišlo mi morálně nejsprávnější.

Dishonored: Cesta za prvním killem

Dostal jsem první assassinský úkol: zlikvidovat High Overseeera Campbella. K tomu se musím dostat přes několik stanovišť stráží a Wall of Light, což je elektrická brána, která usmaží neautorizované chodce.

Už na první bráně Dishonored ukazuje svojí sílu, lze ji překonat několika způsoby:

• přelézt zeď
• deaktivovat Wall of Light tím, že do ní hodím kanystr s velrybím olejem
• převtělit se do krysy (ano, už se umím převtělovat do zvířat) a proběhnout dírou ve zdi
• vydat se boční uličkou obývanou násilnickým gangem

 V misi jsou vedlejší úkoly. Rozhodl jsem se pomoci pomatené stařence Granny Rags, na kterou se dobývají tři násilníci (ano, tady jsem opustil nenásilnou cestu a nemilosrdně jsem je pobil). Granny Rags má na násilnický gang pifku a tak mě vyslala pro jed k místnímu doktorovi. Jedem jsem pak otrávil alkohol, který si gang vyrábí v nedaleké palírně.

S využitím magie to opravdu jde hrát stealth, bez násilí. A nejen to: lze se obejít i bez omráčení (což je ještě větší challenge). Omračování mě ale docela baví, v doktorově vile jsem se zbavil stráží i služky a nerušeně jsem vilu vyloupil (ano, přiznávám, jednoho strážného sežraly krysy, které jsem vysvobodil z maličkého špajzu).

A propos, krysy: je jich opravdu plné město. Zřejmě jsou původcem moru, který město decimuje. Mrtvoly a uklízeči mrtvol jsou všudypřítomní. Domy jsou prošpikované krysími chodbičkami, kterými lze obejít dotěrné stráže. Bohužel mám zatím málo many, tak je výhodnější používat omráčení nebo samostříl s uspávacími šipkami.

Dishonored: První dojmy

Dishonored jsem původně neměl v plánu, ale zlákala mě zlatá hvězda v posledním Levelu. Blahoslavený budiž Steam za elektronickou distribuci! Hned po dočtení recenze jsem si to koupil.

Na první pohled mě zaujala grafika výbornými barvami a texturami.

Hra začíná atentátem na mladou Císařovnu , které jsem jako hlavní hrdina Corvo pouze trpně přihlížel.

Souboj s atentátníky je pojat jako combat tutorial. Přesto jsem neměl šanci a císařovna mi zemřela v náručí.

Vysocí státní úředníci nepochybovali, že chytli vraha při činu. Ocitl jsem se ve vězení.
Mimochodem, to hejno krys na obrázku dole je docela smrtící: za chvíli sežerou dva chudáky, kteří měli tu smůlu, že otevřeli dveře do téhle místnosti. Krysy je za chvilku dokonale zlikvidovaly a obraly na kost.

Dlouho jsem se tam neohřál. Útěk z vězení už byl plnokrevnou a luxusní zábavou.  Mohl jsem si vybrat, zda půjdu cestou stealth anebo bojovou. V duchu mého oblíbeného Thiefa jsemsi zvolil cestu skrývání ve stínech a omračování zezadu. Snad se to dá hrát i načisto bez omračování, ale na to se zatím necítím.

Hra je neskutečně vymazlená. Nemyslím tím jen skvělou grafiku, byť i ta je parádní. Mám na mysli jednak hratelnost, jednak skvělou optimalizaci: hra šlape jako hodinky, je rychlá, absolutně plynulá a grafická karta si ani pořádně neprovětrá ventilátory.
Hra padne hráči jako ulitá, ovládání je nádherně intuitivní a chová se tak, jak by člověk očekával. Když se to takhle napíše, tak to vypadá samozřejmě, ale zjevně to není tak jednoduché. Je to jako se vším: teprve když člověk dostane do ruky mistrovský kus, tak si uvědomí, co chybí všem těm méně dokonalým.

Hodně mě baví, jak je hra nabušená různými detaily, které bezprostředně nesouvisí s dějem, ale dokreslují prostředí a tvoří atmosféru. Svět Dishonored je podobný našemu světu v první polovině 19. století, ale zároveň se od něj významně liší. Lodě připomínají dnešní lodě, ale zároveň jsou úplně jiné, svébytné a originální. 

Soustružník Piero mi právě vyrábí masku na soustruhu poháněném kanystry s velrybím olejem. Kolem velryb, které se v tomto cyberpunkovém světě využívají jako zdroj paliva, se točí spousta detailů, historek a narážek.

Tenhle člověk si říká Outlander a zjevuje se mi ve spánku. Věnoval mi živoucí srdce, které funguje trochu jako  kompas, a naučil mě kouzlo teleportace.

Suma sumárum, první dvě hodiny hraní Dishonored jsou jedno překvapení za druhým. Super, pokud to takhle půjde dál, tak se v téhle hře opravdu nebudu nudit!

Carrier Command: Letecká taktika

Tak už mám všechny čtyři letouny Manta. Jsou poměrně křehké, nemají pancéřování. V některých misích jsou však nesmírně efektivní. Oproti kolovým bojovým vozidlům Walrusům jsou rychlé a operativní. Ideální pro taktiku Hit-and-run.

 Doplnění munice nebo oprava na základně je u Manty otázkou pár povelů, zatímco Walrus musím někdy sám dovézt na některou ze základen na ostrově, protože občas mají tendenci se někde zaseknout.

Na posledním ostrově jsem pomocí Mant dobyl některé základny úlpně celé, moje Walrusy jen na závěr zničily generátor obranného štítu.

Samozřejmě, Walrus je schopen déle odolávat palbě. Je ideální do těžkých bitev. Díky pancéřování a těžším zbraním je Walrus vhodný pro útoky na těžce bráněné základny, kam se Manty nemohou odvážit. Laserem vybavený Walrus je ideální na likvidaci obranných věží.

Carrier Command: Gaea mission

 Tahle hra mě hodně překvapila. Hrál jsem původní Carrier Command v roce 1988 na ZX Spectru. Na novou předělávku od Bohemia Interactive jsem narazil náhodou na Bonuswebu. Vůbec jsem nevěděl, že se to chystá. Bohemia Interactive pro mě doposud byl jen Flashpoint a Arma. Stáhl jsem si demo, zahrál si první misi a hned jsem si hru přes Steam koupil.

 Je to čistá radost. Bohemia Interactive zachovali věrnost původní předloze a hratelnost je tradiční: jedna letadlová loď jako základna nesoucí čtyři obojživelné transportery Walrusy a čtyři létající Manty. Cílem hry je obsazování jednotlivých ostrovů, které se pak mohou využívat jako základny pro další expanzi, výrobní nebo těžní základny, případně obranné body.

 

Hra se dá hrát jako strategie nebo jako akce. Při strategickém hraní hráč dává rozkazy všem jednotkám.

 Při akčním hraní skočí přímo do kabiny kteréhokoliv vozidla a plně je řídí. Ostatní vozidla přitom asistují, anebo plní úkoly zadané na strategické mapě.

Geniální nápad, velmi dobré provedení. Prostě to funguje. Co mě na tom baví je taktika: vzít nepřítele šturmem tu většinou nefunguje. Chce to spíše postupovat pomalu, vhodně volit postup, kombinovat letecké a pozemní jednotky a postupně čistit jednotlivé opěrné body.

Dá se to hrát jen s klávesnicí a myší, ale hra si vysloveně říká o gamepad. Teprve s ním to je ta pravá radost.

 Hra obsahuje jednak free strategický mód, jednak příběhovou kampaň z planety Gaea. Jedu zatím kampaň, která v sobě má i 1st person shooter mise, a neskutečně mě to baví. Carrier Command v sobě má tu správnou oldschoolovou šťávu, která člověka chytne a nepustí.

Každý ostrov je výzvou, novým oříškem k rozlousknutí, zdrojem skvělé zábavy. Je to totálně originální, hratelnost se nepodobá ničemu, co jsem za posledních dvacet let hrál, samozřejmě kromě původní hry z 80.let.