Civilization V: Klasika převedená do hexů

Pátý díl legendární Civilizace má mapu převedenou do hexů. Tahle inovace funguje velice dobře, ani na chvilku se mi po čtvercové mřížce nestýskalo.

Mapa je graficky vydařená, krásně funguje zoomování na detail i komplexní přehled na dálku.

Další výraznou změnou je zrušení stackování jednotek. Nyní se na každém poli může nacházet pouze jedna bojová a jedna nebojová jednotka. Obléhání měst a bitvy jsou pak založená i na rozestavění jednotek ve formaci - meelee dopředu, lučištníci či později dělostřelectvo dozadu.

Potěší setká se starými známými vládci civilizací. Mahátma Gándhí mě se svou mírumilovnou politikou už pěkně leze na nervy :-). Asi ho vyhubím.

Z hlediska hratelnosti je to pořád stará dobrá Civilizace. Rozvoj měst, boj, kultura, civilizace.

Zdá se mi, že oproti předchozím dílům tu výrazně přibyl důraz na suroviny. Běžné suroviny - železo nebo koně - jsou doplněny o luxusní suroviny, jako jsou velryby, slonovina nebo zlato. Obyvatelstvo i spojenecké městské státy se luxusních surovin vehementně dožadují a když je dostanou, hodně moc to pomáhá.

Suroviny lze získast těžbou nebo obchodem, případně od spojeneckých městských států. Ty se bohužel musí neustále udržovat ve spojeneckém vztahu pomocí úplatků.

Základní suroviny jsou naprosto klíčové pro rozvoj civilizace. Tak jsem v téhle hře dobýval Bukurešť vzdálený přes půl světa jenom proto, že měl tučné zásoby uhlí a jiné jsem na mapě nenašel. Bez uhlí nelze postavit žádnou továrnu, takže nebyla volba. Ropu jsem naštěstí našel blízko svých břehů.

Diplomacie je docela bohatá, je možné i zastaršovat a vyhrožovat. Opravdu funguje dobře - na začátku hry jsem téměř vyhladil Američany, pak mi dobrovolně vydali New York a suroviny odměnou za mír - a od té doby jsme ve velmi přátelském vztahu. To Gándhí mě štve mnohem víc.

Divy světa se objevují přímo na mapě a nevypadá to špatně. Asi jedinou věcí, která mi tu trošku chybí, je postupné budování vlastního paláce. Tedy- možná to ve hře někde je, ale zatím jsem nenašel kde.

Civilizaci V jsem chtěl vlastně jenom vyzkoušet. Ale zafungoval tu starý známý efekt "ještě založím tohle město - ještě postavím tady cestu - ještě upgradovat střelce". Potud Civilizace šlape tak jak má.

Co bych hře vytkl je mizerná optimalizace. Nahrává se to zoufale dlouho a "přemýšlení" počítače mezi tahy je otravně zdlouhavé.

Caesar IV: Klasika z roku 2006

Série Caesar je pro mě kultovní záležitost. Tuším, že jako první jsem měl v ruce Caesar II (vyšel v roce 1995). Vzpomínám si, že jsem to celkem hrál, ale ne moc úspěšně.

Caesar III jsem hrál vášnivě a dohrál jsem to. Dodneška mám schované screenshoty. Měl jsem je na svém prvním webu Gamerlog, který už zmizel v propadlišti dějin, ale tyhle historické screenshoty mám schované. Někdy je sem hodím.

Vzpomínám si na originální koncept "kůlů na cestě", které obracely panáky na druhou stranu. Pomocí kůlů se dalo tak trošku řídit, kudy budou chodit trhovci, prefekti a další postavičky (ano, v Caesarovi III chodil trhovec se zbožím do vil. Teprve od Caesara IV si chodí obyvatelé nakupovat na trh sami).

Vzpomínám si na masakrózní bitvy - Carthago bylo bestiálně těžké, válečné slony bylo možné s vypětím všech sil zabít jen vystavěním hloubkové obrany z věží a "koridoru smrti", do kterého jsem slony nalákal. Poslední mapa ve hře bylo tuším Lutetium, dodnes si vzpomínám na zoufalé opravy hradeb, než se na mě vrhne další horda barbarů. To byly krásné časy, byl jsem mladý a hry mě bavily víc než dnes ...

Caesar IV vyšel v roce 2006. S nadšením jsem ho rozehrál a pak jsem ho přestal hrát kvůli otravným chybám. Zejména mise s legiemi byly zabugované až hanba. vzpomínám si na bug, při kterém v momentu návratu legie do kasáren hra spadla. Vývojářům trvalo snad rok, než vydali patch, jenž tuhle otravnou věc vyřešil - jenomže to už jsem dávno hrál něco úplně jiného.

Viděl jsem kdysi screenshoty z Caesara IV, na kterých byla úplně gigantická města. Tak daleko jsem se nikdy nedostal.
Teď po 4 letech jsem to znovu oprášil - a světe div se, docela mě to baví. Pravda, trošku mě zaskočilo, jak oldschoolově působí grafika a animace. Asi jsem zmlsaný The Settlers a Napoleon: Total War.

Patch jsem si nainstaloval, tak uvidíme, třeba se k těm velikánským městům taky propracuju.

Assassin's Creed II: Dohráno - 10/10

Tak jsem napodruhé dohrál tuhle luxusní hru. Ukázalo se, že když jsem poprvé přišel o pozici, byl jsem jen krůček před koncem. 

Při druhém hraní jsem si to krásně užil. Je to ohromně zábavná hra se skvělým prostředím. Když to srovnám s Red Dead Redemption, je ACII lineárnější. Města jsou živější, skutečně přetékají lidmi, kteří se nicméně většinou jen plouhají ulicemi. Red Dead Redemption má svět obydlený menším počtem lidí, ale o to uvěřitelněji se chovají - dodržují denní cykly a mají činnosti, kterým se během dne věnují. 

ACII nepochybně boduje úžasně vymakanými městy. Zejména Benátky jsou skutečně skvostné. Je paráda, jak moc se podobají reálným.

Co se týká konce hry, docela mě překvapil. Závěrečná kapitola v Římě je úplně lineární, nedá se tam uhnout ani improvizovat. Což nevadí, alespoň je to akční. Závěrečná vražda papeže v Sixtinské kapli se nepovedla následuje sestup do Vaultu - místa pod Vatikánem, kde se skrývá bohyně Minerva, poslední z prastaré rasy. Tohle metafyzicko-dänikenovské finále bych snad úplně nemusel. Bez moderního balastu, jen s historickým pozadím by ACII byla stejně dobrá, možná ještě lepší hra.

Titulky se odehrávají opět v "současnosti". Řežba proti křižákům z Absterga na pozadí běžících titulků je docela dobrý nápad. 

Když to shrnu: bylo to super, až na drobnosti, které jsem tu popsal. Ty ale více než převáží neskutečně skvělé momenty, kterých je v ACII spousta. Namátkou karneval v Benátkách, pouliční války u Arsenalu anebo záchrana Lorenza di Medici před smrtí - to jsou bezkonkurenční momenty, které berou za srdce. Proto má ACII u mě 10/10.

R.U.S.E.: Inovativní a zábavná strategie

O realtimové strategii R.U.S.E. jsem se dozvěděl poprvé cca před rokem. Na Level DVD bylo video, které představovalo inovativní prvky téhle strategie. Tenkrát jsem si z toho zapamatoval tři věci: hodně vymakaný pohled na bojiště, používání lstí jako jsou falešné jednotky a krásné šipky při udílení rozkazů :-).

Včera jsem se do RUSE zakousl a hrál jsem to celé odpoledne a večer. Musím říct, že už dlouho jsem neměl v ruce tak zajímavou hru. RUSE je skutečně vysoce inovativní.

Ale pěkně popořadě. Tématicky je to "další RTS z II. světové války". Tréninková mise se odehrává na konci války v Lipsku, ale hned poté se vlastní kampaň přesouvá do severní Afriky. Zatím mám za sebou severní Afriku, Itálii v okolí Monte Cassina a dohrávám Normandii.

RUSE znamená lest. Ve hře to jsou speciální schopnosti, které lze používat - jako je špionáž (najde všechny jednotky v daném sektoru), rádiový odposlech protivníka (po dobu trvání jsou na mapě vidět nepřátelské rozkazy), vlastní rádiový klid (obrana proti odposlechu) anebo blitzkrieg (po dobu trvání se jednotky pohybují rychleji). Funguje to dobře, ale v bitevní vřavě na to spíše zapomínám a používám to spíše sporadicky.

Co mě uchvacuje je mapa. Je neskutečně zoomovatelná. Na nejvyšším přiblížení je to skutečně taktická úroveň - realistické rpostředí i jednotky, nejviíc detailů. Jak se zoomuje na větší vzdálenosti, jednotky se zvětšují, až od určité velikosti jsou nahrazeny žetony a mapa pak připomíná strategickou mapu na štábu nějakého generála. Tohle vidím ve hře poprvé a funguje to náramně!

Další inovativní věcí je fungování bojiště. Nejsme tu jen my a protivník, v sousedních sektorech bojují spojenci a válčí se tam o sto šest. Celá řada vedlejších úkolů v misích se tak týká pomoci spojencům. Je to radost a navíc to působí mnohem realističtěji.

Další famózní věc je fungování různých druhů zbraní. Asi v žádné jiné hře jsem dosud tak silně nevnímal nutnost vhodně kombinovat různé druhy jednotek. Je nutné opravdu pečlivě kombinovat různé druhy zbraní  - pěchotu, průzkumné jednotky, tanky, protitankové zbraně a letectvo. Chyby se nevyplácejí. Jedno jediné protitankové dělo může vyhrát misi, a jeho nedostatek to může pohřbít. Už dvakrát jsem opakoval misi jenom proto, že mi chyběl jeden druh zbraní a nepřítel mě kvůli tomu převálcoval.

Mapy jsou realisticky a zajímavě navržené. Obsahují lesy a bažiny, kde se může schovat pěchota a zničit tanky bazukami, mosty přes vodní toky, které je možné bránit anebo dobývat, skladiště se zdroji, které lze obsadit a využít. A propos, další inovace - ze skladiště se zásoby přepravují pomocí konvojů, které může nepřítel napadnout a zničit. Krásně realistické a zároveň hratelné. Už jsem prohrál misi i na zdroje - prostě jsem prohospodařil všechny zdroje a nemohl jsem stavět další jednotky.

RUSE není o frenetickém klikání. Mnohem víc je o taktickém a strategickém myšlení. Proto z mého pohledu poráží takový Starcraft II na celé čáře. U mě zatím 9/10.

Co dál?

Rozehráno:

• Assassin's Creed 2
• Starcraft 2
• Napoleon: Total War
• The Settlers 7

Mám spadeno na:

• Fable 3
• NHL 2011
• WoW: Cataclysm

Mafia 2: Dohráno - 9/10

Tak jsemto dohrál. Nebylo to dlouhé ani příliš těžké, ale bylo to hodně dobré. Než se pustím do dalšího hodnocení, ještě krátce ke grafickému enginu: na tomhle screenshotu je krásně vidět neskutečně propracovaný déšť. Počasí, světelné podmínky a poškození auta - to jsou věci, které jsem ve hře ještě takhle udělané neviděl. V tomle je Mafia 2 skutečně inovativní.

Mám rád nabušené příběhy. A Mafia 2 ho má od začátku do konce. Všechno se začne podělávat, když se Vito a Joe nechají od kámoše Henryho zatáhnout do obchodu s drogami. Musí si vypůjčit od žida velký balík peněz a navíc je to všechno jedna bouda od federálů. Výsledkem je válka gangů, kterou Vito a Joe nechtěně rozpoutají a která je nakonec semele.

Závěrečná scéna v planetáriu je úžasně dramatická. Vito se prostřílí až k mafiánskému bossovi, kterého stráží Joe. Joe Vita překvapí a drží mu pistoli u hlavy. Hráč čeká, co bude dál, zda Joe Vita obětuje v zájmu mafie. A je to úplně jinak - Joe Vita zachrání a společně se prostříleji ven. Tam ale čekají federálové. Vito jse z toho dostane, ale odnese to kámoš Joe, ochlasta a děvkař Joe, přítel a nejlepší parťák od dob Sundance Kida. 

Při závěrečných titulcích jsem měl na patře pachuť. Věděl jsem, že to tak nějak muselo dopadnout - mafiánské příběhy nekončívají happyendem. 

Zároveň se však v skrytu duše modlím, ať autoři vyrobí DLC, ve kterém bude Vito dostávat Joea z lochu. Zasloužil by si to.

Moc si nevzpomínám, že bych ve hře moc často viděl tak dobře udělaný příběh. Kam se na Mafii 2 hrabou mnohé filmy. Ano, Red Dead Redemption je možná srovnatelně dobré, ale Mafia 2 má o hodně lépe udělané cut scény.

Zároveň chci vyzdvihnout dialogy a dabing do češtiny. Postavy mluví, jak jim zobák narost - krásnou jadrnou češtinou plnou kurev a hajzlů. Přesně to tam pasuje - bez toho by to nebylo ono. Jsem moc rád, že jsem nesáhl po anglické verzi.

Mafii 2 se vyčítá, že je příliš lineární. Je fakt, že kromě hlavní linie ve hře není příliš věcí, které by stálo za to hledat. Mafia 2 NENÍ sandbox jako GTA anebo Red Dead Redemption. Byť je město neskutečně vymakané, nemá cenu v něm nic moc podnikat, protože je to k ničemu.

Co se týká herní náročnosti: je fakt, že Mafia 2 je mnohem víc casual než první díl. Na úroveň Normal jsem to odehrál celkem levou zadní. Možná to mohlo být těžší - i když je fakt, že už jsem docela veterán a střílečky s krytím hrát celkem umím. 

Fakt je, že přestřelky jsou naskriptované snad až příliš. Když člověk čtyřikrát chcípne, tak popáté už zcela přesně ví, kdy a odkud nový panák zaútočí. Tohle mohlo být variabilnější.

Jednotlivé mise jsou hodně hodně variabilní a dynamické, takže jsem se opravdu nenudíl. Byla to celkem královská zábava. Replayability je bohužel celkem nulová - nejsem masochista, abych to hrál znovu jenom proto, abych našel všechny obrázky z Playboye.

Vyčítá se Mafii 2, že mohla mít na víc. S tím bych souhlasil. Kdyby tam byly ještě vedlejší dějové linie anebo samostatné vedlejší questy, mohla být o dost zajímavější a dynamičtější. Prostředí je tak dobře udělané, že by to klidně utáhlo. Srovnání s Red Dead Redemption se znovu vysloveně nabízí - to je hra, která z vedlejších aktivit dokázala vytěžit maximum.

Autoři slibují Downloadable Content. Umím si toho celkem hodně představit - ten engine to v pohodě utáhne. Pokud dodají nějaké větší příběhové bloky a nejen blbosti typu auta a šaty navíc, asi o tom budu uvažovat.
Závěrem musím říct, že mě Mafia 2 celkově určitě nezklamala. Mohlo to jistě být lepší, ale i tak je to opravdu mistrovsky udělaná hra. Zahrát si jí byl skvělý zážitek. U mě 9/10.

Mafia 2: Herní nářez

Mafia 2 je plná překvapení i co se týká děje. Už první tutoriálová mise zaskočí: hrdina Vito se v kůži amerického mariňáka účastní bojů proti italským fašistům na Sicílii! Vizuálně to vypadá docela jako Call of Duty nebo Medal of Honor - opravdu mě to překvapilo.
Pak se děj na chviličku vrací do známého mafiánského schématu. Amerika válečných let v zimním hávu je krásně autentická a plná propracovaných detailů: chodci choulící se zimou, chlap uklouzne na náledí... Žije to, funguje to. Radost pohledět!
Hned po pár misách ale přijde překvapení: hlavní hrdina Vito je chycen policií a musí do vězení. Tady jsem si vzpomněl na celou řadu super vězeňských filmů: Frajer Luke, Vykoupení z věznice Shawshank a další. Vězeňské prostředí je ve hře pojednáno se vší brutalitou a Vito si musí doslova chránit prdel. Naštestí tu funguje klub rváčů a Vito si osvojuje umění pěstního souboje. To je pojato hratelně, vizuálně dobře a rozhodně neuráží.
Po návratu z vězení je všechno jinak. Je rok 1951, namísto jazzu se z rádia ozývá rock'n'roll a ulice jsou plné našlapaných kár.
Hudební stránka mafie je prostě dokonalá. Kromě vlastní původní hudby hra obsahuje hodně veliké množství dobových skladeb, které se hrají v rádiích. Slyšet Rock Around The Clock od Billa Haileyho anebo Lucille od Little Richarda a přitom se prohánět v nabušeném bouráku po ulicích, to je čistá radost! Úplný seznam skladeb je vidět tady - a je opravdu úctyhodný.
Náplň misí je hodně variabilní. Od vloupaček, kde se hodnotí tichost, přes likvidaci protivníků až po náročné bitvy a přestřelky, při kterých létají nábojnice vzduchem. Teprve v těchot misích Mafia ukazuje, co opravdu dovede. Prostředí je opravdu neskutečně deformovatelné: přijít do luxusního baru anebo do asijské restaurace a rozstřílet to tam doslova na třísky, tak tomu říkám zábava, jaká se hned tak nevidí.

Mafia 2: Atmosférické orgie

Na Mafii 2 jsem se těšil několik let. Od okamžiku, kdy jsem dohrál první díl a bylo jasné, že po takovém úspěchu musí následovat pokračování.
Koupil jsem si jí hned první den, co se objevila na trhu. A podle zpráv se zdá, že to je trhák - v některých prodejnách byla hra vyprodaná po pár dnech. V Česku věc nevídaná, neslýchaná.
Od té doby to náruživě pařím. Hra je nesmírně chytlavá. Má neuvěřitelný spád a atmosféru. Jsem velice mile překvapen množstvím a kvalitou filmových sekvencí: je to jako koukat na výborný film, který obsahuje i skvělé herní elementy.
Velmi zjednodušeně se dá říci, že Mafie 2 je dobře namíchaný mix animovaných sekvencí, jízdy autem po městě a akčních bojových úseků. Přečemž se všechny tři části výborně doplňují a skvěle to funguje.
Čekal jsem, že Mafie 2 bude hra typu "sandbox" ala Grand Theft Auto, Red Dead Redemption anebo Assassin's Creed: s pevnou dějovou linií, ale se spoustou vedlejších aktivit, které jsou nutným doplňkem k hlavnímu příběhu. V Mafii 2 mi zatím přijde, že tu nic jiného než hlavní linie není. Všechny vedlejší aktivity jsou očesány na minimum.
Takže je tu sice obchod se zbraněmi, ale byl jsem v něm jednou, protože si náboje a zbraně beru od mrtvých protivníků. Je možné krást auta a prodávat je, ale proč? Peněz je dost i za hlavní příběh. Nic dalšího jsem ve hře zatím nenašel. Ano, lze tu hledat a nacházet Playboye, čímž se odemykají vintage fotky playmate z 50. let - to je super nápad. Ale to je tak všechno. Žádné side questy, žádné minihry (co jich jen bylo v GTA4!).
Aby mi bylo správně porozuměno: mě to nevadí. Hra je tak dobrá a šlape dopředu tak dobře, že na žádné vedlejší věci není moc čas myslet. Pouze je to něco trošku jiného, než jsem čekal. Je to mnohem víc lineární a méně otevřené.
Díky vynikajícímu enginu a výkonné mašině jsou to vizuální orgie: v nejvyšším rozllišení 1920x1200 se všemi zapnutými detaily je hra naprosto plynulá, radost pohledět! Jedinou věci jsem musel oželet - protože nemám grafiku NVidia, ale ATI, musím mít vypnutou podporu PhysX. To se projevuje nepatrným snížením detailů jako jsou střepy anebo odlétající omítka - přesněji řečeno, při rozstřelení okna se objeví pár střepů, ale na podlaze jich moc nezůstane. Je to trošičku ošizené, byť nevýznamně.
Opravdová radost je deformovatelné prostředí: rozstřílená skleněná zeď a nábytek, průstřely karoserie na autě, poškození auta po kolizích - tohle všechno funguje a vypadá bezkonkurenčně.