Subnautica: Finále

Sea Emperor je samice. Mimozemšťané ji drželi v obřím akváriu, aby z ní získali enzym pro léčení záhadné nemoci. Nemoc má spousta tvorů na planetě. Také jsem se jí nakazil. V akváriu je inkubátor s vejci, která čekají na speciální enzym pro vylíhnutí.

Musel jsem rozchodit hyperprostorovou bránu, kterou se mláďata budou moci dostat z akvária do oceánu. Teprve pak mi Sea Emperor prozradila recept na vytvoření enzymu, který způsobí vylíhnutí vajec.

Posbíral jsem všechny potřebné rostliny. Musel jsem kvůli tomu procestovat půl oceánu. Rostliny jsem si také vysadil v akváriu na své podmořské základně.

Enzym okamžitě zapůsobil, mláďata se začala líhnout.

Pomocí hyperprostorové brány se mohou dostat do oceánu.

Císařovna moří mi dala koncentrovaný enzym, který mi vyléčil nemoc. Mohl jsem tak vypnout mimozemské dělo, které sestřelilo Auroru z orbity.

Život mořské císařovny se završil narozením mláďat.

A na mě už čekala moje raketa Atlas, kterou jsem si kousek po kousku postavil.

Subnautica: Hlubiny

Na ponor do hlubin Subnautiky mi nezbylo než se připravit. Malá ponorka Seamoth mi sice seděla z pohledu manévrování, ale byla omezená na hloubku 900m. Proto jsem si postavil velkou, plnokrevnou ponorku Cyclops.

Cyclops se sice neohrabaně řídí a je nemotorný, ale má velikou nosnost a po vylepšení zvládne hloubku 1700m.

A také si v něm můžu vypěstovat jídlo. Což není vůbec k zahození a řeší to jednu ze dvou potřeb survivalu. Ten druhý - dostatek vody - řeší filtršaty jako vyšité z Duny. Od začátku hry byla voda pro mě nejotravnější, protože ubývala zatraceně rychle. Napřed jsem získával vodu z ulovených ryb, pak jsem ji destiloval za pomoci soli a vápencových korálů, pak jsem si na základě postavil filtrační zařízení - obrovský žrout energie s nízkou účinností. Filtršaty tohle všechno odbouraly.

Kolem mé základny majesátně proplouvá obří leviathan.

Chobotnice je pěkně děsivá potvora. Má speciální elektromagnetický útok, který na pár vteřin vypne všechny energetické zdroje v okolí.

První úroveň hlubiny je Sunken River. Na dně obrovské jeskyně se převalují sirné roztoky. Pro bezpečný pohyb jsem si postavil další vozidlo - kráčející oblek Prawnsuit. Kromě ochrany před toxickým prostředím a teplotou má jednu obrovskou východu - na paže jde namontovat vrtná souprava pro těžnu minerálů. Bohužel neumí plavat, zato umí chodit, má trysku a vystřelovací hák na laně. Ovládání krevetího obleku je nová disciplína sama pro sebe, je to zase něco docela jiného než Seamoth a Cyclops.

Na konci Sunken River je  příjemná oblast Tree of Life. Je obydlená světélkujícími ladnými rejnoky, kteří se živí obřím stromem rostoucím v podzemí. Nařed jsem si myslel, že tito rejnoci jsou inteligentní bytosti - něco jako v Cameronově filmu Hlubina.

O dalších pár set metrů níž už začíná láva. Tady si tajemní mimozemšťané postavili termální elektrárnu. Bez ochrany Prawnsuit bych se tu za chvíli uvařil.

Lávový mořský drak je vůbec nejděsivější stvoření, jaké jsem v Subnautice potkal. Nejen že je agresivní, navíc ještě plive oheň.

Docela na dně, v hloubce 1600m, v zóně aktivní lávy je skryté primární zařízení mimozemšťanů. Tady je v obrovské nádrži uvězněný Sea Emperor - titánské inteligentní stvoření s telepatickmi schopnostmi. Něco mi říká, že tady by mohl být klíč k vyřešení záhady Subnautiky.

Subnautica - Proč to tak dobře funguje

Podmořský svět Subnautiky mě zatraceně baví. Myslel jsem, že už vím, co hra umí a chystá - a pak jsem se poprvé potopil do hluboké jeskyně s pozůstatky koster mořských draků.

A pak jsem se naučil fungovat s manipulační rukavicí a našel jsem nový vstup do ztroskotané Aurory. Zaházený bednami, které jsem tou rukavicí odházel. A o kus hlouběji pancéřové dveře, které teď už umím otevřít laserovým řezákem. Myslel jsem si, že dýmající radioaktivní vrak už nic užitečného neskrývá. Hlavně že jej mám jako hlavní orientační bod na obzoru po celou dobu hry.

A pak jsem našel blueprint na stavbu vesmírné lodi, která mě odnese pryč. Zatím mám postavenou jenom základní platformu.

  Posloupnost dalších kroků se zdá být jasná. Musím se vyléčit z toxické nemoci. Ale jak, když jsem v mimozemské biologické laboratoři hluboko v podmořské jeskyni nenašel nic, co by mě mělo léčit? Dokud se nevyléčím, nebudu moci vypnout mimozemský kanón, který kontroluje perimetr planety a který sestřelil Auroru. Přístup k vypínači už mám. Jen se nějak zbavit té nemoci.

Musím se nějak dostat do hloubky. Můj nadvakrát vylepšený batyskaf Seamoth umí 900 m - což mi přišlo dost a dost. Dokud jsem se v jeskyni nedostal na 910 m a zjistil jsem, že potřebuju víc.  O hodně víc. Z jedné mimozemské zprávy jsem usoudil, že energetické centrum mimozemšťanů má být v hloubce 1600 m. Jako cože? Kdeže jsou začátky hry, kdy jsem se jen s dýchací maskou potápěl do 100m a každou minutu stoupal k hladině pro kyslík.

Takže nezbude než postavit pořádnou ponorku Cyclops. S radostí, umím postavit můstek a motory. Taky mám spoustu blueprintů na vylepšení. Ale blueprint na trup ponorky nemám ani náhodou. Kde ho vzít? Zatím jsem z ní nenašel ani kousek.

Teď můžu konečně stavět skafandr Prawn Suit. O kterém nevím, k čemu bych ho vlastně upotřebil. Ale můžu ho stavět. To bych ale musel napřed najít Gel Sack - balíček mořského slizu. O kterém jsem si myslel, že je ho plné moře. Dokud jsem ho nezačal skutečně potřebovat.

Jak je vidět, Subnautica geniálně dávkuje obsah. Pořád se odemyká něco dalšího, co se dá ve hře dělat a někam se posunout. Navíc se jí daří ukazovat další a další věci, o kterých jsem dosud vůbec neměl tušení.

Lezu si tak troskami Aurory - a najednou mi něco skočilo na ruku. A přisálo se to. Pocit jako z Vetřelce. Nikdy předtím a zatím ani potom se mi ve hře nic podobného nestalo.

Subnautica umí překvapit.

Subnautica - Potápěčem na cizí planetě

Subnautica je pozoruhodný survival- scifi simulátor potápění. Po ztroskotání kosmické lodi se bezejmenný hrdina ocitl v záchranném člunu uprostřed moře na cizí planetě. Souš nikde v dohledu.

O čem hra vlastně je? O prozkoumávání a onjevování. Postupném odhalování odpovědí na zásadní otázky. Kde to vlastně jsem? Přežil kromě mě ještě někdo další? Co se stalo s expedicí, která tu přistála před mnoha lety? Jak to funguje dohromady? Jak se odsud dostat?

Na Subnautice je geniální, že podmořské prostředí je od začátku přístupné. Hned v prvních minutách hry můžete vyrazit a najít některé odpovědi. Ale nevíte, kam se vydat - protože moře je zatraceně rozlehlé. Troska ztroskotané lodi na obzoru je jedním z ukazatelů směru - protože tu není žádní mapa.

Další skvělá věc je hloubka, kyslík a radioaktivita. Se vším si dokážete časem poradit - ale jde to postupně. Abyste se dostali do hlubokých jeskyní, potřebujete lepší dýchací přístroj. Anebo si postavit miniponorku. K tomu ale vede louhá cesta. Napřed si musíte postavit základnu.

Plány a stavební látky jsou chytře rozmístěné. Potřebujete objevovat a prozkoumávat vraky. Hra postupně odemyká lokality záchranných modulů - občas rádio zachytí signál, který vás zavede k potopenému modulu.

Moře je našlapané životem. Někteří živočichové jsou agresivní, jiní - jako tahle obří plovoucí věc - jsou zcela mírumilovní.  moře je provrtané jeskyněmi a zabydlené nejrůznějšími rostlinami a rybami. Musíte se je naučit správně využívat. Jinak nepřežijete.

Subnautica se dá hrát ve třech módech - freeform stavěč, kampaň bez survivalu (tj. nutnosti starat se o jídlo a pití) anebo kampaň ve full survivalu. Samozřejmě jsem si vybral plný survival - a za chvíli jsem umřel jsem hlady a žízní. Pak jsem přišel na to, že je potřeba lovit malé ryby, a která ryba se dá využít na získání vody.

Zatím se královsky bavím. Nikdy bych nevěřil, jak zábavná umí být hra o potápění.

Total War Saga: Thrones of Britannia - Malé vítězství, 8 z 10

Povedlo se mi Northumbrii dotáhnout do malého vítězství - Short Fame Victory.

Hrál jsem pak ještě pár tahů. Bojoval jsem s Walesem a na severu s irskými nájezdníky. Na velké vítězství už to asi hrát nebudu - zas až tak mě hra neuchvátila. Je pravda, že má lepší práci s charaktery, než je u her Total War obvyklé.

S historií pracuje hra docela dobře. Přešetl jsem si znovu sérii knih o Uhtredovi z Bebbanburgu, a krásně to hraje dohromady. Potěšila štítová hradba, je jen škoda, že se s ní nedá manévrovat. Jen stát na místě.

Líbí se mi strategická mapa mapy s rozrůstajícími se městy. Působí to na mě mnohem lépe, než statická města v Total War Warhammer. 

Některá města mají unikátní stavby. Je prima postavit klášter svatého Cuthberta - i když se to pak promítne jen zvýšením některých bonusů.

V recenzích jsem se dočetl o stížnostech na user interface. Zejména správa rodiny a družiníků byla kritizována. Tohle mi na hře opravdu nevadilo.

Spíš mi přišlo, že je hra trošku chudší v bitvách. V podstatě jsem použval jen pěchotu, lučištníky a jízdu. Artilerii vůbec,, žádné katapulty, trebuchety, nic. Jen věže a berany při dobývání měst. Což je historicky zcela správně, ale herně to není taková zábava. Jízda je tu vůbec mnohem slabší. Dá se s ní útočit ze zálohy nebo na lučištníky, ale proti těžkým jednotkám neobstojí. A na štítovou hradbu koně prostě nezaútočí - což je opět historicky zcela správně.

Moji vikingové už mají upgradované brnění. Mezi nimi kráčí sám král.

Thrones of Brittania umí i námořní bitvy. Co by byli vikingové bez drakkarů? Námořní bitvy jsou celkem ucházející - ani přehnané nadšení, ani katastrofa. Je dobře, že ve hře jsou.

Hlavní náplní tak jsou pozemní bitby, a ještě víc obléhání. Tady mě zaskočila jedna věc - po prvním patchi se brány změnily ve vražednou past. Vroucí olovo lité z bran mi zmasakrovalo půl armády - nejen jednotky s beranidlem, ale všechny jednotky probíhající branou. Což v konečném důsledku znamená, že se město dá ztéci jenom pomocí obléhacích věží.
Fungují tu obojživelné bitvy, i některé pevnosti lze dobít útokem z moře. Což potěší - škoda jen, že dobývání pevností nevyžaduje až tak moc kreativity.

Hru jem si vylepšil mody, které graficky zvyšují variabilitu vojska. Mají tak víc variant štítů, brnění a helem. Lépe se na to kouká.
Co se celkového vizuálu týká, těžko už hře něco vytknout. Engine je tak vychytaný, že dokonale dává bitvy tří tisíc bojovníků beze ztráty květinky. Plynulé zoomování od totálního nadhledu k detailu funguje radost podívat. Animace a detaily jsou povedené, chybí snad už jenom Blood and Guts mod. A jedne detail, kter potěší - když se jednotky probojovávají dovnitř pevnosti, zapalují cestu domy. Což vypadá opravdu výborně.

Asi nejvíc mi v Total War chybí zajímavější bojiště. Chtělo by to strategické pahorky, horské průsmyky, zrádné rokle. Nic z toho tu bohužel není. Naposled měl dobrý a členitý terén Shogun II.

Sečteno a podtrženo, bylo to fajn. Slušná zábava, nikoliv dechberoucí, ale rozhodně potěšující.

Za mě 8 z 10.

Total War Saga: Thrones of Britannia - Strategická radost v rané Británii

Když už Creative Assembly chystají další velký historický Total War z Číny, rád jsem sáhl po Thrones of Britannia. Oproti velkým titulům je skromnější i lacinější, ale pro mě je prostě skvělý. Přijde mi, že je to po letech dobře vybalancovaný a skvěle hratelný Total War.

Rome zabugovaný a pomalý mě otrávil a už jsem se k němu nevrátil, i když ho Emperor edice hodně spravila. Attila i Age of Charlemagne byli hodně vychvalovaní, ale mě nesedli. Bylo to na mě moc náročné. A nebavilo mě hrát v temném raném středověku, ve světě, který se zvolna sune od civilizovaných římských dob do barbarství a nicoty.

Británii Alfréda Velikého na začátku devátého století mám hodně rád díky skvělé románové sáze Bernarda Cornwella o Uhtredovi z Bebbanburgu. Nemohl jsem odolat možnosti zahrát si Total War zasazený do tohoto období.
Když už jsme u toho Alfréda: to je on, v čele svého vojska, pře bitvou, ve které jsem ho porazil a zabil.

Několik výborných inovací, které Thrones přináší:

Je zpět dynastie s rodokmenem. Je třeba udržovat si loajalitu šlechticů i členů dynastie - pomocí politiky a úplatků, ale především pomocí přidělování statků v léno. Jak si tak pročítám ságu o Uhtredovi, přijde mi to přesné. Dej válečníkům odměnu, jinak se ti vzbouří a máš na krku občanskou válku.

Skvěle tu fungují historické záznamy. Jde si znovu procházet historii mého národa, expanze i bitvy. Tohle je naprosto super. Kdysi dávno to měl snad první Shogun anebo první Medieval, pokud si dobře vzpomínám, ale pak dlouho dlouho nic. Teď je to zpět a je to skvělé.

 Rozvoj provincií mi dává smysl. Už to není věčný boj mezi nespokojeností obyvatelstva a ziskem. Tady se dá opravdu rozumně rozvíjet a specializovat města i menší sídla.

 Jednotek je méně než bývá obvyklé. Všechny frakce mají dost podobné jednotky - což je realistické. Vynahrazuje se to

 Vynalézání technologií mi přijde taky dobře udělané. Chci si napřed odemknout vikingské sekerníky, anebo jízdu v drátěných košilích? Těžká volba.

Bitvy dávají smysl. Je to o štítových hradbách a pevném postavení. Ten, kdo má lepší štítovou hradbu, zpravidla zvítězí. Proto hraju za vikingy.
Líbí se mi mapy. Stejně jako v Rome vycházejí ze strategické mapy. Líbí se mi to mnohem víc než generická bojiště Warhammeru. Tohle je například Edinburgh.

 Vizuálně je to poastva pro oči, jak je vidět ze screenshotů tady kolem. Bez jakýchkoliv modů na grafiku, pouze s modem zlepšujícím variabilitu mužů ve vojsku, to celé šlape a hraje.

Kingdom Come: Deliverance - Dohráno, 10 z 10

Tak to bychom měli. Kingdom Come mám úspěšně dohrané. Počítadlo na Steamu ukazuje 115 hodin, počítadlo ve hře 4,8 dne a z toho 3,6 dne v hlavní linii (bez reloadů). Reloadů jsem měl hodně, když jsem si znovu přehrával obtížné anebo zábavné části hry.

Bylo to hrozně skvělé. Strašně dlouho jsem si nic takhle neužil. Pocit po dohrání bych asi přirovnal k Zaklínači 3 - i když je to úplně jiná hra. Taky se cítím uvnitř prázdný a říkám si v duchu, co teď budu dělat, když už jsem tohle dohrál?

Kingdom Come výborně pracuje s příběhem a questy. Fantasticky dávkuje atmosféru a nebojí se přepřáhnout - tu hon na zajíce, támhle léčba moru ve vsi, vymítání ducha nebo pátrání po starém zločinu. Bitky s Kumány a epické šarvátky - a vedle toho pohodové randění a geniální intermezzo v klášteře.

Unikátní herní mechaniky tu jsou využité do krajnosti. Je super, že se questy dají plnit různými cestami - a to mnohdy diametrálně různými. Já jsem hrál převážně dobrého rytíře, nakonec jsem se naučil i s lukem. Vyřádil jsem se s alchymií, opravami brnění a ostřením meče. Věčná škoda, že se do hry nedostala kovařina. Pokud by byla tak dobrá, jako je alchymie - o čemž nepochybuji - dalo by to hře další epický rozměr.

Když už jsme u té alchymie a ostření zbraní: samotného mě udivuje, jak dobře jsou tyhle minihry udělané. Ani po dlouhé době nepřestávají bavit. Je to prostě fajn, jít si naostřit meč. A je to něco, co tu ještě nikdy nebylo. Žádné jiné RPG to nemá tak dobře udělané.
Škoda, že vyklepávání brnění a zašívání vatované zbroje taky není řešené jako minihra.

Zlodějské questy jsem jen naťukl. Prostě jsem se nedokázal přiměr, abych okrádal Hanuše z Lípy a Diviše z Talmberka. To prostě můj Henry dělat nemohl.Tuším, že jsem se tím připravil o zábavný kus hry. Co se dá dělat.
Taky jsem se vyhýbal chlastu. Čehož zpětně lituji. Jak jsem pochopil, je docela zábavný a dají se s ním dělat zajímavé věci. Tak snad příště.

Je třeba příznat, že zpočátku jsem se ve hře docela trápil. Než jsem se naučil pořádně lockpickovat a střílet z luku, byl to neskutečný porod. Na začátku je hra snad až příliš přísná - a na konci až příliš benevolentní.

Lockpicking byl v první verzi hry téměř nehratelný - pro nováčka. Kdo se to naučí, tak už to pak umí. Ale než se to naučí, je to neskutečnýá porod. A když dostane do začátku jenom dvacet šperháků a další jsou v nedohledu, je to stopka.

S patchem se lockpicking zjednodušil na úroveň, která je teď pro mě v pohodě.
Docela mě mrzelo, když jsem díky perkům nemusel moc řešit spaní a jídlo. Dokud jsem si to musel hlídat, bylo to zábavnější.

Bojový systém mi zpočátku vůbec nešel. Trápil jsem se s komby. Pak se to ale zlomilo a s lepšími zbraněmi a skillem to najenou začalo jít jako po másle.

Graficky je hra prostě parádní. Animované sekvence jsou hodně dobré. Faciální animace, které se v diskusích na Internetu hodně probíraly pár měsíců před vydáním, jsou ve finální verzi hry naprosto v pohodě. Nidky - ani jednou - mě nezatahaly za oči.
Jasně, herní engine není tak nabušený jako má Ubisoft v Assassin's Creed Origins. Města jsou ve skutečnosti docela malá a mají pár obyvatel. Animací obyvatel je tu mnohem míň. Všichni jsou ale inteligentní, reagují, mají denní režim a reagují na moje akce. Lze je okrást a zabít, když už nic jiného.

Hrozně mě bavily postavy. Mají zatraceně promakaný charakter. Každá z nich je jedinečná. Nějak se projevuje. Henry k ní má nějaký vztah.

Příroda je nevídaně dobrá. Je doslova plná kytek, které jde nasbírat a využít pro alchymii. A vedle toho vypadá naprosto přirozeně a uvěřitelně.

Samozřejmě jsem nezřízeně pyšný na to, že v tom hraju. Moje Top 3 postavy jsou knihovník v Sázavském klášteře, krejčí v Ratajích a zbožný zbrojnoš Urban.

Jo a taky jsem v titulcích, když už jsme v tom chlubení.

Bugů tam pár bylo, ne že ne. Zpočátku hry se projevovaly gafické glitche na krku postav. Několikrát se vyresetovaly NPC během questu. Některé postavy se zatoulaly někam, kde bych je nečekal. Jeden z questů jsem prostě nesplnil, klíčová vesničanka záhadně zemřela a už se znovu neobjevila. Párkrát jsem narazil na problém i v hlavním questu, jako když jsem nemohl sebrat a odnést zraněného Hanse pri nočním útoku na Talmberk. Ale všechno jsem to nakonec nějak vyřešil.

Ani na vteřinu jsem se nedostal do stádia, které tak dobře znám z jiních her. Stádia, kdy hra už jen recykluje a opakuje to, co už jsem zažil a viděl. Stádia, kdy mě nějak extra nebaví, jen to chci dojet, abych viděl, jak to dopadne. Tohle u Kingdom Come prostě nenastalo. Bavil jsem se celou dobu. Byla to jízda a neskutečná zábava. I ke konci hry jsem objevoval, co hra umí a co všechno se v ní dá dělat.

Vážně jsem nečekal, že ta hra bude takhle dobrá a tak zábavná. Jsem rád, že jsem se vyhýbal spoilerům a betaverzi. Takže jsem si to užil naplno.
Kdybych do celkového hodnocení připustil technický stav - čímž myslím hlavně bugy v questech - musel bych srazit hodnocení na 7 z 10. Já ale chci hodnotit, jak se mi to líbilo a jak mě to bavilo. A tady Kingdom Come překonala všechna očekávání.
Takže za mě 10 z 10.