Mount & Blade 2: Bannerlord - Všechny bitvy vedou do Říma

Mount&Blade 2: Bannerlord má bohatou modovací scénu. Už dlouho mě lákal mod Eagle Rising, zaněřený na římské impérium. 

Mod je impresivní a má fantastickou atmosféru. Vést legionáře do bitvy je úžasný zážitek. 

Vypadá úplně fantasticky, v kombinaci s ENB presety a modem na počasí je to čistá paráda. Navíc to není jen o grafice a brnění, funguje tu zajímavá mechanika najímání centurionů, kteří zvyšují limit vojáků.

Eagle Rising nyní obshauje plnohodnotné Římany, Dáky, Skythy, Kelty a Kartagince. Do budoucna se počítá s dalšími frakcemi. Měli by se objevit Řekové, Germán a Parthové.

Hrál jsem v režimu sandboxu, vyhnul jsem se tak nepříliš podařené hlavní kampani. 

Kromě Římanů jsem vyzkoušel několik dalších modů. Asi nejvíce mi pomohl mod Agriculture Estate, umožňující nakupovat půdu ve vesnicích a vydělávat na ní. Když jsem to rozjel ve velkém stylu, po čase jsem nevěděl, co s penězi.

Jako obvykle jsem se dostal do stádia, kdy jsem byl významným vazalem s velkou armádou, několika městy a pár hrady. A v tu chvíli mě to přestalo bavit. Budovat vlastní království mě kupodivu netankuje.

Bannerlord má neskutečně skvělé bitvy a obléhání a slušnou umělou inteligenci postav na mapě. Když člověk v bitvě porazí hlavu nepřátelské říše, je to velká paráda. 

 

Strategie království mi přijde někdy nesmyslná. Císařovna Rhaegea měla plné ruce práce ve dvou válkách, a klidně se pustila do třetí.  Úplně nesmyslně.

Ekonomika ve hře je funkční, ceny se mění podle toho, jak mezi městy cestují karavany - včetně hráče. Což je fascinující, řada hráčů se zaměřuje na kariéru obchodníka a vozí zboží z místa na místo. 

Neumím si moc představit ekonomiku a práci s pasivním příjmem, pokud bych neměl mod Agriculture Estate. Rozchodit funkční ekonomiku dobytých měst a hradů se mi nikdy nepodařilo, karavany a dílny jsou omezené a vydělávají docela málo.

Questy mi bohužel přijdou neosobní, nudné a repetitivní. Většinou jsem na ně rezignoval. Velká škoda, že ve hře nejsou pořádné quest chainy a že je hlavní quest tak nepodařený.

Ze všeho nejvíc mě štvalo dobývání hideoutů. Je pravda, že už hra ubsahuje několik různých šablon, ale pořád je to hrozně repetitivní. 

Trošku mě ničiliy dlouhé bitvy. Měl jsem velikos armád omezenou na 200:200, takže když se střetly tisícové armády, musel jsem se prosekat několika (mnoha) vlnami posil. Nevyhnutelně jsem dostával rány a po čase jsem byl vyřazen z boje - i když jsem předtím pobil třeba 40 nepřátel. V režimu autoresolve mi pak hra často padala, protože se všechny animace na pozadí dál provádějí.

Posily mi nepřijdou úplně šťastné, spawnují se na stejném místě mapy a někdy hráči doslova před nosem. Dalo by se to vyřešit i lépe, kdyby se spawnovaly dále od hráče. Vypadalo by to realističtěji. 

Bohužel, hra se neustále vyvíjí a nové verze často narušují kompatibilitu modů. Což se mi přesně stalo: Římany jsem rozehrál na verzi 1.1.3, do toho se objevila aplaudovaná verze 1.2.0, která přináší spoustu nové funkčnosti. Obávám se, že už to znovu zkoušet nebudu.

Everspace 2: Vesmírná řežba

Po dlouhé době jsem si zahrál vesmírnou střílečku. Everspace 2 není simulace jako Elite 2, nemá miliardy planet jako No Man's Sky. Obsahuje několik soustav, každou s několika planetami a vesmírnými lokacemi, jako jsou různé vesmírné vraky nebo pole asteroidů.

Hrozně osvěžujícím prvkem jsou planety, na kterých se dá přistávat.  Vizuálně to vypadá prostě parádně.

Everspace 2 navíc umí pracovat s interiérovými lokacemi, ať už to jsou vnitřky opuštěných lodí či asteroidů, anebo jeskyně na planetách.

 Graficky se to hodně povedlo. Hlavně planetární lokace jsou super. Viděl jsem jich jen pár a moc potěšily.

Gameplay je zábavná, opět - jedná se o střílečku, není to simulace. Lodě mají primární a sekundární zbraň, typicky kulomet nebo laser a rakety - ale dá se to nastavit libovolně. Pak tu jsou dva speciální nsátroje - pro mě typicky nanoboti opravující poškození, ale mohou to být i různé boostery anebo později drony. No a pak tu jsou speciální pomůcky, umožňující nesmrtelnost na pár vteřin anebo boost, který uklidí loď do bezpečí.

 

 Příběh je celkem jednoduchý, neurazí, nenadchne. To je asi hlavní důvod, proč jsem to po 30 hodinách přestal hrát - netáhlo mě to kupředu. Nebylo tam žádné tajemství, k vedlejším postavám jsem neměl žádný osobnější vztah. 

Cutscény jsou takového toho laciného, ručně  kresleného leporelového druhu. Ani nevím, jak se tomu odborně říká.

Rozhodně to není špatná hra. Nebylo tam nic, co by mi vadilo. 

Na druhou stranu mě to zas tak moc nenadchlo. Je fajn si vyzkoušet poletování vesmírem, ale to je tak všechno.

Hrál jsem to s joystickem, což dost pomohlo zážitku z gameplaye.

 

Zatím si nechám hru rozehranou, i když jsem se pustil do Bannerlorda.

Divinity: Original Sin 2 - Ani napodruhé to neklaplo

 Tak už vím, že Divinity 2 nedohraju. Ani na druhý pokus to neklaplo. Nastudoval jsem bojový sýstém a naučil se ho trošku používat. Nakoupil jsem pár kouzel a vytrénoval svojí partičku.

Přesto to neklape. Prostě mě to nebaví. Příběh pro mě není zábavný. I když má spoustu zajímavých zákrut a nápadů, něco mi tu chybí. Těžko se to popisuje, sám nevím, proč se nedokážu vžít do hrdinů. Nesedí mi jejich motivace a chování. Nezajímá mě, jak to bude dál.

 

Možná mi tam chybí troška toho heroického přesahu. Snad mi nesedí zápletka ohledně záhadné síly Source, snad svět, ovládaný Divine Order. Prostě mi to nechutná.

Přitom Divinity není o tolik jiné než třeba Dragon Age: Inquisition, což je hra, kterou jsem dohrál a mám ji moc rád. Anebo Pillars of Eternity: tam mi příběh celkem seděl, přestal jsem to hrát, když jsem se zasekl ve městě.

Na bojový systém si stěžovat moc nechci, dá se na to zvyknout a dá se to naučit. Čím víc si s tím člověk hraje, tím je zábavnější.

Přitom je Divinity nevídaně promakaná a plná nápadů. Třeba celý vtip s duchy, které lze vidět jen s použitím speciálního kouzla. Anebo možnost najít jejich skrytou duši a zničit ji - a tím se zbavit otravných nepřátel.

Asi mi také trošku vadí obtížnost. Questy jsou často tak zapeklité, že bez googlování nepřijdu na to, jak je řešit. Možná už jsem na to starý - taky možnost.

Každopádně se do Divinity nebudu nutit a radši si zahraju něco, co mě opravdu baví.

Hogwarts Legacy: Dohráno, 9,5 z 10

 Hogwarts Legacy je super hra. Užil jsem si jí od začátku do konce. Nabízí všechno, co si mohou fanoušci světa Harryho Pottera přát, v míře vrchovaté. Jediná věci, která tu chybí, je famfrpál. Stadion je zavřený rozhodnutím Ministerstva kouzel.

Contentu na mapě je možná až moc. Odhadem jsem vysbíral přes polovinu všech zjaímavostí, které na mě vyskakovaly. Víc nebyl důvod.

Závody na koštěti jsem zkoušel jen do té míry, dokud jsem dokázal vyhrávat. Takže jsem tuším vyhrál dva ze čtyř. Bojové arény jsem úplně vynechal, nebyl důvod je zkoušet a hra mě k nim nikterak nevedla.

Vizuálně, zvukově a herně jsou Hogwarts Legacy hrozně povedené. Je vidět, že se do vývoje nasypala spousta peněz.

 

Bradavice jsou přesně takové, jak je člověk zná z filmů. Jejich okolí je prostě úchvatné. Všechny ty vesničky a zříceniny jsou kouzelně pokroucené a pohádkové přesně tak, jak to má být.

Uchvátila mě vizuální podoba všeho spojeného s gobliny. Jejich základny, podzemní továrny a doly jsou masivní a úchvatně steampunkové. Tohle se vážně hodně povedlo.

I příroda funguje báječně. Začarovaný les je famózní a nádherně propojený s okolní krajinou. Člověk si to naplno uvědomí, až když získá koště. Letíte otevřenou pohádkovou krajinou - pak se snesete kolem korun stromů dolů do lesa, a najednou je tu příšeří, mlžno, tajemno. Velký palec nahoru.

 Kdybych měl hře cokoliv vytknout, budou to tyhle tři věci:

• Woke agenda. To fakt nemusím. Je to násilné a do světa Bradavic to prostě nepatří.
• Nelogický příběh hlavního questu a nedostatečně odůvodněná nutnost dělat čtyři zkoušky. Tohle by se dalo napsat mnohem líp - vložit mezi prastaré mágy a hrdinu počáteční nedůvěru a odpor, který by se postupně lámal.
• Až moc velká hromada vedlejších aktivit. Kdyby jich byla polovina, bylo by to akorát. Velký rozsah nutně vede k repetitivnosti, což se asi nejvíc projeví u Merlinových zkoušek. Ty se prostě opakují, co se dá dělat.

Což ale vůbec nic nemění na tom, že Hogwarts Legacy jsou skvělá hra. Právem sbírá ocenění a nedivám se, že to hraje tolik lidí. I moje nejmladší dcera, která jinak paří dokola Stardew Valley, se do Hogwarts pustila. Jsem zvědav, jak dlouho jí to vydrží.

Bál jsem se hloupého přáběhu a nudných questů. Bál jsem se technických chyb a špatného bojového systému. Nic z toho se nenaplnilo. Výhrada k hlavnímu questu výše neznamená, že bych se u něj nebavil - jen vidím, že se to dalo udělat líp. Díky rozmanitému obsahu jsem si ve hře vždycky našel aktivity, které mě bavily - a ty, které mě začaly nudit (jako například propichování balónů koštětem) jsme prostě nedělal.

Svět J.K.Rowlingové prokázal svoji životaschopnost a bohatství.  I bez Harryho Pottera. Kam se hrabou Hvězdné Války. Nikdy bych si nemyslel, že tuhle větu kdy napíšu.

Hogwarts Legacy je skvělá hra s parádní atmosférou. Vzorně ctí filmovou i knižní předlohu. Rád bych se někdy dočkal pokračování anebo alespoň datadisku. 

Za mě velmi solidních 9,5 z 10.