KCD2: V obležení

 Obrana Suchdoli je rozsáhlá. Je rozdělená do několika questů. Napřed jsme bránili tvrz z předhradí.

Zpočátku se dařilo útočníky odrážet. Vyzkoušel jsme si kuš, boj na hradbách, shazování žebříků sudlicí i shazování kamenů na útočníky u brány.

Hans Uher se staral o proviant.

Povýšil jsem. Dostal jsem k ruce Kuběnku a pár dalších chlapů, kterým jsem velel. Včetně Mikeše, který mě kdysi chtěl oloupit u Boženy a Pavleny. Jeho brácha Kozel bohužel umřel na Nebákově. Mojí chybou, zapomněl jsem mu vypálit ránu. Také jsem dostal dva chlapy ze Skalice.

Musel jsem vybrat muže, které pošlu na výpad. A věděl jsem, že tam je vysoké riziko,

Sám jsem zůstal na cimbuří a jistil jsem je shora kuší. Naštěstí už střílím o dost lépe než na Malešově.

Část jsem zahrál za Bohutu. Musel jsem pohřbít mrtvé. Bohuta to může udělat po husitsku nebo po katolicku. Vybral jsem si husitskou cestu.

Pak přišel hlad. Ani Komár, který měl na starosti zásobování, pro nás neměl nic k jídlu. Suchý Čert měl chuť na Vořecha, ale to jsem mu rychle vymluvil. Na Internetech jsem se dočetl, že ve skutečnosti Vořecha lze sežrat. To mi přijde dost brutál (Zvlášť, když ve stáji jsou tři koně. Když nad tím přemýšlím, Šedivku bych možná sníst nechal). Další možnost je se s Čertem o Vořecha poprat.

 

Musel jsem sehnat něco k jídlu pro Jana Ptáčka. Ukradl jsem boty ženě pana Píska a uvařil z nich polévku. A protože jsem zdatný alchymista, navařil jsem kořalku.

Se Suchým Čertem jsme vyslýchali zajatce. Prozradil nám, co se v táboře Pražanů děje. Markvart von Aulitz je na tom špatně, zranění po Čertově střele se mu zanítilo.

Slábli jsme z hladu. Museli jsme se poradit, co dál. Rozhodli jsme, že vyšleme další posly za joštem Lucemburským. Nabídl jsem, že půjdu. Brácha Samuel také.

 Musím znovu vypíchnout, jak je hra promakaná. I takovou věc, jako je obležení, pojímá skvěle a zábavně.