KCD2: Markvart von Aulitz

 Samuel šel první. Já šel za ním, ale dole jsem ho nenašel. Chtěl jít napřed.

    

Kradl jsem se měsíčnou nocí k táboru Pražanů, kteří se rozložili ve vsi.

 

Vyslechl jsem dva strážné a ti mě navedli na bednu, kde byly uložené pražské varkoče. S varkočem jsem se nemusel vyhýbat strážím a pohyb po vesnici byl bezpečný. 

Našel jsem Samuela, kterého vyslýchal Vaquelin Brabant. Na toho jsem měl těžkou žízeň. 

Při prvním průchodu jsem Brabanta zabil, ještě než stihl škemrat o milost. Samuela jsem nechal ve stodole, protože mi tvrdil, že nemůže jet na koni.. Pak jsem našel konírnu a zjistil, že nabízí možnost odjet se Samem. Vyčistil jsem cestu a vrátil se pro něj. Spolu jsme odjeli. 

No a když jsem to hrál podruhé, tak jsem s Vaquelinem promluvil. Prozradil mi, kde Markvarta najdu. Tak jsem si pro něj došel.

No a setkání s Markvartem - které je naprosto nepovinné - bylo jedním z nejsilnějších momentů ve hře.

Ten kdysi arogantní, pyšný Markvart von Aulitz mi řekl, že si pamatuje, jak zabil mé rodiče. Že si pamatuje všechny lidi, které zabil, a lituje toho. A zeptal se, jestli si také pamatuji všechny lidi, které jsem zabil.

A řekl mi, že má krásnou ženu, dvě dcery, spoustu dobrých přátel a pár skvělých koní.

Na prahu smrti se ten kdysi pyšný velitel Pražanů jevil úplně jinak. 

Hra nabízí několk cest. Je možné jej úplně minout. Pak je možné Markvarta nechat být. Umře sám - a ví to. Po bitvě pak lze na posteli najít Markvartovo mrtvé tělo.

Pak lze Markvarta zabít jako psa - anebo mu dopřát čest a zabít ho ve stoje. 

Zvolil jsem poslední možnost.

Vynesl jsem Samuela z tábora. Stráže neútočily, protože jsem měl pražský varkoč a myslely, že jdu jen pohřbít další mrtvolu do jámy za vesnicí.

Nechali jsme za sebou Suchdol a jeli hledat pomoc.