KCD2: Konec

 Prošel jsem se po tvrzi, promluvil s přáteli a se sirem Hanušem.

Pak jsem šel na kopec. Sedl jsem si do trávy a usnul.

Ve snu mě navštívili rodiče. Tak trochu bilancovali. 

 Nesoudili mě ani tak za pomstu na Ištvánovi, Vaquelinovi a Markvartovi. Spíš jim vadilo, kolik jsem zabil lidí a že se ze mě stal zloděj a lapka. No a to jsem kradl jen minimálně. A lapka jsme po mém nejlepším soudu nebyl. na cestách jsem nepřepadl nikoho.

 

V tomhle rozhovoru je možné si vybrat, jakou budoucnost by si Jindra přál. Stát se měšťanem v Kutné Hoře, kovářem, žít na vesnici, oženit se s Kateřinou nebo s Rosou - anebo zůstat po boku Jana Ptáčka. 

Při prvním průchodu jsem rodičům řekl, že ničeho nelituji. byli z toho vysloveně zklamaní. Zkusil jsem to znovu a řekl jim, že toho lituji. Přijali to.

Pak mě probudil můj rodný otec Racek Kobyla. Následoval podobný rozhovor jako s rodiči - jen méně emotivní.

 

Zeptal se, jaké mám dalš plány. Tady se nabízí několik voleb. Pokud s Jindra vybere dobrodružství nebo cestu vojáka, Racek mu meč vrátí. ten se pak dá překovat na nejlepší meč ve hře. Pokud si však Jindra vybere pokojný život, Racek si meč nechá.

A to je konec hlavního příběhu.