Jinův příběh se točí hlavně kolem osvobozování Tsushimy. Ostrov je rozdělený na tři části, tak jako hru tvoří tři akty .V prvním aktu je cílem naverbovat přátele a osvobodit Jinova strýce, lorda Shimuru, pána ostrova.
Hned v druhém aktu se to začne kazit. Lord Shimura lpí na starém samurajském kodexu, který zapovídá útoky ze zálohy a prosazuje frontální útoky bez ohledu na ztráty. Což ale proti Mongolům tak docela nefunguje.
Hra přitom Jinovi dodává další a další Ghost Weapons, jako jsou výbušné bomby nebo foukačky s jedem. Ty strýc vyloženě zakazuje. A když pak Jin při útoku na hlavní pevnost otráví mongolskou posádku, strýc lord Shimura se ho zřekne.
Je škoda, že hra nemá dvě větve - jednu s využitím ghost zbraní a druhou bez nich. Já jsem občas používal klasický stealth, ale zdaleka ne často. Foukačku jsem využil za celou hru snad jednou a převážnou většinu hry jsem si vystačil s lukem a katanou. Quest v pevnosti ale bez jedu splnit nejde.
Ve třetím aktu tak už Jin jen dodělá rozdělanou práci. Dokončí všechny questy svých souputníků, osvobodí všechny okupované vesnice a odemkne všechny útoky. Případně dodělá všechny epické questy na odemčení schoností nebo brnění. Rozhodně už jsem se nezdržoval hledáním všech liščích svatyní nebo horkých pramenů. Natož pak hledáním všech artefaktů, kterých jsou ve hře desítky, ale mají vliv právě jen na to získání trofeje.
Do finální bitvy přijede lord Shimura Jinovi na pomoc. A mimochodem, quest, kdy jsem mu do pevnosti nesl dopis, který se musel dopravit do nejvyšší budovy až nahoru a bez vyvolání poplachu, se dost povedl.
A propos, bitvy. Ve hře je pár vynikajících bitev, do kterých se zapojuje na každé straně docela slušné množství protivníků. Nahoře je epická cinematická sekvence, kde vidíme nějakých třicet bojovníků.
In game už jich je o dost méně, tak do 15 celkem, ale ono to stačí, aby to vypadalo dobře. Člověk v boji vlastně nemá čas to počítat a nevšimne si, že polovina bojovníků zaběhla někam mimo záběr..
Na konci bitvy v přístavu si to Jin samozřejmě rozdá se samotným Khotun Khanem. Měl jsem velkou radost, když jsem ho sejmul.
Ale to ještě nebyl konec. Lord Shimura se prostě nesmířil s Jinovými neortodoxními válečnými metodami.
To by tak hrálo, aby podřízení neposlouchali nadřízené. Ještě by se prosté obyvatelstvo začalo bouřit proti samurajům.
Poslechl proto příkaz shoguna a Jina vyzval na souboj. Ten je poslední ve hře. A na jeho konci je jediná volba. když Jin strýce přemůže (což mi dalo slušně zabrat, strýc je mnohem tužší protivník než Khotun Khan), Jin si může vybrat, zda vyhoví strýcově přáí a dopřeje mu smrt válečníka - seppuku, anebo jej ušetří a dokoná tak svůj rozchod se samurajským kodexem.
Já jsem zvolil cestu samuraje. Přijde mi jediná správná. Kupodivu, na internetech píšou, že kanonická je ta druhá volba - strýce nechat žít (a vystavit ho tak hanbě).
A to je game over.
Jin už není samuraj, je prostým róninem. Může pokračovat v kosení Mongolů, znovu si pustit vyčištěné lokality anebo zahrát Game Plus. Případně se pověnovat datadisku, který je součástí Director's Cut.
Mě to ale stačilo. V nejlepším se má přestat.