pondělí 17. června 2024

Ghost of Tsushima: Dohráno, 10 z 10

 Jak je zřejmé z předchozíc postů, Ghost se mi opravdu hodně líbil. Když tak projíždím screenshoty, znovu si uvědomuji, jak je ta hra vizuálně skvělá. Jasně, barvy jsou přepálené a přesaturované. Ale to mi vážně nevadí. Je to vizuální hostina.


 Navíc to šlape jako hodinky. Za celou hru jsem neměl jediný problém, běží to plynule, bez zaškobrtnutí.



Skvělý soubojový systém, fajn příběh, skvělé namluvení, prostě všechno se povedlo. Člověk může mít výtky k hloupé AI nepřátel, kteří si často nevšimnou mrtvol nebo nereagují na smrtící chroptění. Aleto jsou hindopišské drobnosti.

 

Jasně, ve hře mohlo být víc voleb. Nemuselo to být tak lineární. Mohlo to být víc rozvětvené. Questy mohly mít několik vyústění.Na mapě mohlo být méně ukazatelů, aby to celé bylo víc o objevování a méně o vyzobávání mapy.

 

 

Snadno se dá vymyslet, co by ještě hra mohla umět anebo dělat jinak. Ale v rámci žánru, v rámci toho, co hra měla dělat, dodala všechon na 100%. Bavil jsem se od začátku do konce. Mám nahráno 55 hodin a splněné všechy questy.


Chvíli jsme přemýšlel, jestli tomu nedat přece jen 9,5 z 10 kvůli nepřítomnosti voleb. Ale pak jsem si vzpomněl na geniální příběhové momenty. Jedním z nich byl už zmiňovaný příběh odcházení staré služebnice Yuriko.


A druhý byl, když pode mnou zabili mého koně. Toho koně, který se mnou prošel třičtvrtě hry. Kterého jsem po skončení questů krmil nebo si na něm zdříml. Velmi, velmi emocionální moment.

Takže celkově to vidím na 10 z 10. 

Děkuji, lorde Sakai. 

Bylo mi ctí to dohrát.

Ghost of Tsushima: Achievementy

Nebudu sem dávat všechny achievementy. Jen ty hlavní.

 



Ghost of Tsushima: Proměna samuraje v ninju

Jinův příběh se točí hlavně kolem osvobozování Tsushimy. Ostrov je rozdělený na tři části, tak jako hru tvoří tři akty .V prvním aktu je cílem naverbovat přátele a osvobodit Jinova strýce, lorda Shimuru, pána ostrova.

 

Hned v druhém aktu se to začne kazit. Lord Shimura lpí na starém samurajském kodexu, který zapovídá útoky ze zálohy a prosazuje frontální útoky bez ohledu na ztráty. Což ale proti Mongolům tak docela nefunguje.


Hra přitom Jinovi dodává další a další Ghost Weapons, jako jsou výbušné bomby nebo foukačky s jedem. Ty strýc vyloženě zakazuje. A když pak Jin při útoku na hlavní pevnost otráví mongolskou posádku, strýc lord Shimura se ho zřekne. 

Je škoda, že hra nemá dvě větve - jednu s využitím ghost zbraní a druhou bez nich. Já jsem občas používal klasický stealth, ale zdaleka ne často. Foukačku jsem využil za celou hru snad jednou a převážnou většinu hry jsem si vystačil s lukem a katanou. Quest v pevnosti ale bez jedu splnit nejde.

Ve třetím aktu tak už Jin jen dodělá rozdělanou práci. Dokončí všechny questy svých souputníků, osvobodí všechny okupované vesnice a odemkne všechny útoky. Případně dodělá všechny epické questy na odemčení schoností nebo brnění. Rozhodně už jsem se nezdržoval hledáním všech liščích svatyní nebo horkých pramenů. Natož pak hledáním všech artefaktů, kterých jsou ve hře desítky, ale mají vliv právě jen na to získání trofeje.

Do finální bitvy přijede lord Shimura Jinovi na pomoc. A mimochodem, quest, kdy jsem mu do pevnosti nesl dopis, který se musel dopravit do nejvyšší budovy až nahoru a bez vyvolání poplachu, se dost povedl.

A propos, bitvy. Ve hře je pár vynikajících bitev, do kterých se zapojuje na každé straně docela slušné množství protivníků. Nahoře je epická cinematická sekvence, kde vidíme nějakých třicet bojovníků.

In game už jich je o dost méně, tak do 15 celkem, ale ono to stačí, aby to vypadalo dobře. Člověk v boji vlastně nemá čas to počítat a nevšimne si, že polovina bojovníků zaběhla někam mimo záběr..

Na konci bitvy v přístavu si to Jin samozřejmě rozdá se samotným Khotun Khanem. Měl jsem velkou radost, když jsem ho sejmul. 

Ale to ještě nebyl konec. Lord Shimura se prostě nesmířil s Jinovými neortodoxními válečnými metodami. 


To by tak hrálo, aby podřízení neposlouchali nadřízené. Ještě by se prosté obyvatelstvo začalo bouřit proti samurajům. 


Poslechl proto příkaz shoguna a Jina vyzval na souboj. Ten je poslední ve hře. A na jeho konci je jediná volba. když Jin strýce přemůže (což mi dalo slušně zabrat, strýc je mnohem tužší protivník než Khotun Khan), Jin si může vybrat, zda vyhoví strýcově přáí a dopřeje mu smrt válečníka - seppuku, anebo jej ušetří a dokoná tak svůj rozchod se samurajským kodexem.


Já jsem zvolil cestu samuraje. Přijde mi jediná správná. Kupodivu, na internetech píšou, že kanonická je ta druhá volba - strýce nechat žít (a vystavit ho tak hanbě).
 
A to je game over. 
Jin už není samuraj, je prostým róninem. Může pokračovat v kosení Mongolů, znovu si pustit vyčištěné lokality anebo zahrát Game Plus. Případně se pověnovat datadisku, který je součástí Director's Cut.
Mě to ale stačilo. V nejlepším se má přestat.

Ghost of Tsushima: Postavy

 Příběhově je Ghost of Tsushima právě tak japonská hra, jak by člověk čekal. Mongolská invaze je krutá a nemilosrdná, civilní obyvatelé trpí od obou stran konfliktu. Samurajský morální kodex je nesmlouvavý a nebere ohled na ztráty.

Hra začíná katastrofou tsushimského vojska při vylodění Mongolů na pláži Komoda. Prakticky všichni samurajové jsou pobiti. Přežívá pouze hlavní hrdina Jin Sakai a jeho strýc lord Shimura

Příběh hry je o soukromé válce Jina proti Mongolům, osvobozování ostrova Tsushimy a snahy (často marné a předem odsouzené k nezdaru) alespoň trochu zmírnit utrpení jeho obyvatel.




Jinovou Nemesis je mongolský velitel Khotun Khan, výborně vymakaný hlavní záporák. Když mluví o nabídkách míru, zní to jako Putin.

Jin postupně rekrutuje vedlejší postavy. Každá z nich má solidně vystavěný příběh a řetězec questů, který postupně rozkrývá minulost, přítomnost a budoucnost každého NPC hrdiny.  Hrdinové se během hry mění a rozvíjejí, vítězí i (většinou) selhávají, radost pohledět. V tomto kontextu je hra dospělá. Možná bych osudovost příběhu přirovnal k Red Dead Redemption 2, kde taky prakticky všechny sympatické vedlejší postavy selžou nebo zemřou. No, tady musí vydržet až do konce, aby mohly Jinovi pomoci při závěrečné bitvě.



Lučištník Sensei Ishikawa je posedlý pomstou na své bývalé žačce Tomoe.

 


Zlodějka Yuna, která Jina zachránila po úvodní bitvě, chce se svým bratrem opustit Tsushimu. Přes všechnu snahu svého bratra před Mongoly nezachrání. 

 


Tak nějak jsem čekal, že se Yuna s Jinem dá dohromady. Alespoň na konci, když Jin přijde o postavení samuraje. Ale žádní romance hlavníého hrdiny ve hře není.



Samurajka Masako chce pomstít svoji vyvražděnou rodinu. V jejím questu se mihne jediná woke epizoda v celé hře, kde se Masako setká se starou ženou, svojí dávnou láskou. Až úplně na konci zjistí, že vyvraždění rodiny způsobila její vlastní sestra ze závisti.

Rónin Ryuzo je Jiův nejlepší přítel. Je také hlavou Straw Hats, japonských šermířů. Zpočátku se zdá, že by mohl Jinovi pomoci v boji proti Mongolům, ale pak zradí. A stane se z něj jeden z největších protivníků.

Za mě vůbec nejlepší je kratičká sada questů se služebnou Yuriko. Jin ji potká na starém statku svých rodičů. Yuriko je zmatená stará paní na sklonku života, které se to motá v hlavě. Plete si Jina s jeho otcem a vypráví mu zážitky ze svého mládí. Odhalí mu, že s jeho otcem prožila kratičké milostné vzplanutí. Pak společně skládají haiku. A pak Yuriko tiše zemře.

Tenhle quest je hluboce lidský. Je o stáří, o sklonku života, o smrti. Herně to je jen walking. Ale příběhově je to nejlepší pasáž ve hře. Hluboce smekám před autory hry. Tohle se jim mimořádně povedlo.

Bojovný mnich Norio ozbrojený naginatou se snaží pečovat o odkaz svého bratra a zároveň obnovit klášter. Když pak klášter osvobodí, najde v něm zmrzačeného bratra s usekanýma nohama a rukama. Nezbývá mu, než mu dopřát smrt.

Je škoda, že v questech chybí volby. Není možné ovlivnit výsledek, pouze si příběh prožít. Ten je ale tak dobře napsaný, že je to vážně radost. Každá z vedlejších postav si prochází svým malým soukromým peklem. Snad jen mistr lučištník Ishikawa projde svým příběhem nepodařené pomsty jakž takž nezraněný, bez fatálních ztrát.