Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - Intro a první krůčky

Tak jsem podlehl hype a pořídil jsem si poslední Metal Gear. Doposud mě tato série míjela a teď jsem usoudil, že je potřeba to vyzkoušet.
Při prvním spuštění jsem zaregistroval znatelný rozpad obrazu, který by mělo řešit zapnutí vertikální synchronizace. Řešení jsem našel na webu - hra je defaultně nastavená na "borderless fullscreen", což netuším přesně, co je - u mě na PC se dvěma monitory to vypadá úplně stejně jako "normal fullscreen". Jakmile jsem to přepnul na normal fullscreen, synchronizace se spravila a od té doby to jede jako kytka.

Hlavní hrdina Venom Snake - Big Boss - se probouzí v nemocnici po devíti letech v kómatu. Řecky mluvící doktor mi nabízí novou identitu a novou tvář, takže jsem si dvacet minut naklikával ten nejhezčí RPG obličej - ale doktora vzápětí sejmulo nepřátelské komando, které zaútočilo na nemocnici. Smolík pacholík, výměna obličeje se nekoná - budu se muset spokojit se zjizvenou jednookou držkou Venom Snakea.

Jo, a to komando jde po mně. Začal jsem zdrhat, za pomoci spolupacienta, kterému leze zadek z nemocničního zeleného andělíčka.

Útěk před komandem v nemocnici je docela fajn stealth tutoriál, dokud se tam neobjevila létající zrzavá holčička a hořící démon. V tu chvíli jsem poprvé zapochyboval o zdravém rozumu Venom Snakea anebo Hideo Kojimy, legendárního game designera.

Ano, tohle je ten legendární hořící plejtvák na nebi, o kterém se vedou vášnivé diskuse v anarchistických kroužcích a webových fórech na Steamu. Další příznak, že něco nebude tak úplně v pořádku.

Epický útěk z nemocnice skončil bouračkou sanitky, během které zmizel můj ofáčovaný pomocník s holým zadkem. Vyzvedl si mě Ocelot, zřejmě starý známý z předchozích dílů, který mě odvezl na základnu - Motherbase. Tady končí intro a začíná opravdová hra.
Vítej v Metal Gear, bažante.