Dragon Age: Inquisition - Přituhuje.

Uzavřel jsem velkou trhlinu, začali jsme oslavovat - a v tu chvíli na Haven zaútočili nepřátelé.

Bitva se odehrává hlavně kolem trebuchetů a je docela atmosférická - i když se další vlna nepřátel spawnuje až když začnu točit kolem trebuchetu.

  Hlavní parchant se jmenuje Corypheus. Má gigantickou armádu a draka.

Je nechutně velkej, zvlášť když je jeden trpaslík.

Jeho drak je HODNĚ veliký.

Haven jsme neudrželi. Museli jsme na Corypheusovu armádu shodit lavinu, aby se nám podařilo utéci.

Zbytky Inkvizice se vydaly do zasněžených hor.

Naše nové sídlo se jmenuje Skyhold. Je pravda, že vypadá líp než Haven, ale zatím je docela pobořené a zanedbané. Časem to určitě dáme do pořádku.

Logistics teaser

Teaser na zajímavou českou hru ve vývoji Logistics. Že bych se konečně dočkal důstojného nástupce Railroad Tycoonu v pořádné grafice?

Dragon Age: Inquisiton - Redcliffe a Hinterlands

Pármalebných fotek z Dragon Age 3. Tohle je vnitřek hradu v Hinterlands.

Dívám se svrchu na vesnici Redcliffe. Panorama s hradem za vodou nemá chybu.

Náves v Redcliffe se sochou gryfa.

Jedna ze strážních věží, které jsem nechal postavit kolem Redcliffe Farm. Je zajímavé, jak hrozně dobře to působí, když člověka zdraví vojáci na stráží a na praporech vlaje heslo Under protection of Inquisition.

Jeden z questů na farmě představoval najít a dovést do ohrady zatoulaného bizona.

Dragon Age: Inquisition - Templáři a Iron Bull

Jedna z prvních voleb ve hře byla volba mezi templáři a mágy. Rozhodl jsem se pro templáře.

Konfrontace s posedlým velitelem templářů se odehrála ve snové dimenzi. Tady jsem potkal i své temné já.

Tajemný rogue Cole mi pomohl najít cestu do světa živých.

Templáři se stávají spojenci Inkvizice.

Posledním společníkem, kterého jsem přijal do party, je obrovský rohatý válečník Iron Bull. Asi vůbec nejcharismatičtější postava ze všech společníků.

Na břehu Storm Coast jsem se připletl k souboji obra s drakem. Krásný epický moment!
Drak po chvíli odletěl a s obrem jsem si dokázal poradit.

Dragon Age: Inquisition - Štavnatá fantasy řežba

Jak ukazují screenshoty, grafika je výborná. Krajina je malebná, postavy krásně detailní, animace slušné. Jasně, není to Zaklínač, chybí tu střídání dne a noci a počasí mi přijde statické - ale komu to vadí, když hratelnost odsýpá.

Hra je rozsekaná do zón. Některé zóny - třeba město nebo templářský rad - jsou samostatné zóny, dokonce rozsekané na několik sekcí. Jiné - třeba Hinterlands, jedna z prvních venkovních zón - jsou zatraceně veliké a členité, ale přesto zóny. Otevřený svět se bohužel nekoná - ale díky velikosti zón mi to nevadí.

Haven - základna Inkvizice - leží v zasněženém údolí. Tady se nachází War Table, což je z mého pohledu hlavní inovace téhle hry. Něco takového jsem ve hře ještě neviděl.

U War Table se potkávám s rádci, tady se zadávají mise podřízeným, přijímají se reporty z dokončených misí a určuje se strategie dalšího postupu.

Oproti misím pro followery v sérii Assassin's Creed jsou tyhle mise příběhové, mají nějaký dopad a podle toho, kdo je dostane za úkol - špionka, diplomatka anebo voják - taky vypadá jejich výsledek a finální report.

Mise stojí Power - v zásadě interní měnu, kterou hráč získává plněním questů a pokrokem v příběhu.

Dragon Age je i o zabíjení draků - popravdě řečeno, boj s drakem na youtube byl pro mě posledním argumentem, proč si hru pořídit a zahrát. Zatím draky se drakům uctivě vyhýbám a sleduji je jen zdálky.

Dragon Age kráčí ve šlépějích her od Bioware, které už od dob Baldur's Gate vynikaly skvělými postavami. Inquisition obsahuje devět společníků, které lze s sebou brát do misí, včetně černošské kouzelnice Vivienne tady na screenshotu. Škoda, že do misí lze brát jen tři parťáky, ostatní odpočívají v Havenu. Stejně jako v Mass Effectu se vyplácí si všechny společníky při návštěvě Havenu oběhnout  a probrat s nimi poslední události.
Navíc jsou ve hře tři rádcové - špionka Leliana, válečník Cullen a diplomatka Josephine.

Celkem záhy jsem získal koně. První quest s koněm byl závodní, který jako by z oka vypadl Zaklínači. Zajímalo by mě, kdo se kým inspiroval.

Dragon Age: Inquisition - první dojmy

Po neslavném výkonu v Metal Gear Solid V jsem se pustil do Drago Age 3: Inquisition. Tahle hra už je rok stará, ale zatím mě nějak míjela. Hrál jsem krátce první díl série Origins, druhý díl mě úplně minul.

Třetí díl nemá až tak kladnou reputaci. Lidi nadávají na akční, málo taktický soubojový systém, moc jednoduché stromy schopností, konzolovité ovládání přizpůsobené gamepadu, technické nedostatky a mělké questy.

No, co se mě týče, akční soubojový systém mi naprosto nevadí. Naopak, vrhat se do bitky jako tank v čele skupinky svých tří spolubojovníků je vysloveně fajn zážitek. Když vedle mě bojuje rohatý válečník se sekerou a mého nepřítele z dálky kropí kouzelnice a trpaslík s kuší, mám silnější pocit, že jsem v bitvě. A je to fajn pocit.

Co se týká questů, rozhodně mi nepřijdou nějak mělké. Jasně, není to Zaklínač se svými propracovanými a dospělými příběhy, ale je to poctivá standardní fantasy. Po questech vlastně ani moc nejdu, spíš se toulám po krajině, tady seberu kytku, támhle vykopu železo a tady pobiju pár banditů nebo zavřu démonický portál.

O démonech je hlavní příběh. Jsem zatím úplně na začátku, takže nevím, jak to bude dál. Zatím je můj trpasličí hrdina v čele Inkvizice a jeho hlavním cílem je vypořádat se se zelenými portály, kterými do světa pronikají démoni. Klasický fantasy příběh jako vystřižený z Riftwar Saga - někdo by řekl klišé, já bych řekl pocta žánru. Koho to nebaví, ať to nehraje. Já s tím nemám sebemenší problém.

Ano, ovládání je optimalizované pro konzole. Chápu, že to může hardcore PC vyznavačům myši vadit. Já mám k PC připojeý klasický Xboxí ovladač a hraju na gamepadu radši než na klávesnici s myší.
vzhledem k tomu, že hru hraju až teď, jsou nejspíš všechny bugy již opravené - na žádný problém jsem nenarazil. Jediné, co můžu technické stránce hry vytknout, je zoufale pomalý loading - nahrání zóny trvá několik minut. Ve srovnání s jinými hrami je to opravdu zoufalé a otravné. Když se zóna konečně nahraje, už je hra bezproblémová.

Kolem budování a posilováni Inkvizice se točí řada vedlejších questů. Člověk si skutečně připadá jako vojenský velitel, který vede invazi do nepřítelské země, musí ji dobýt a založit tábory pro své vojáky

Metal Gear Solid V: Dávám si pauzu

 Metal Gear je dobrá hra, ale asi jsem na to starej. Stealth mi nejde, jsem schopný vyřídit stealthem 30 nepřátel a třicátý první vyvolá poplach, čímž jde rating mise do kopru.

Tenhle screenshot je z mise, kdy se má zachránit vězeň. Rusáků je tam jako psů. Vyčistit to je dřina na celý večer, spousta restartů a reloadů. A když mi zbývalo asi pět nepřátel, vlezl jsem přímo do pasti. Na reload od checkpointu jsem opravdu neměl nervy.

Tohle je asi hlavní padouch jménem Cipher.

Štěně je fajn. Zatím je na základně jen na mazlení, časem by z něj měl vyrůst pes bojovník.

Základna se rozrostla o dva další bloky. Jsou od sebe docela daleko, přesun probíhá jeepem.
Takže tak. Po jedenácti hodinách na Stemovém počítadle si dávám pauzu. Ne že by se to nedalo hrát vůbec, ale nemám z toho dobrý pocit, když mi hra říká, že to hraju na C. A taky mi nejspíš úplně nesedí to neustálé napětí. Není v tom ta pohoda, kterou potřebují mé unavené nervy.
Dám si pauzu a pak se uvidí.

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - První dojmy a Afghánistán

Tak mám za sebou pár misí a několik prvních hodin v legendární sérii Metal Gear Solid. Pocity mám značně smíšené.

Hra je graficky excellentní a herně vymakaná. Má spousty spousty různých možností, které jsem sotva začal prozkoumávat.
Chlápek se mnou na koni je Ocelot. Chvilku jsem si připradal jako v Red Dead Redemption, i proto, že Ocelot je takový typ pistolníka.  Bohužel mě jen uvedl do první mise a přesunul se na základnu, kde se stará o psa a vítá mě po splněné misi.

Cut scény jsou velmi vymakané. Zejména intro a nemocnice jsou vysloveně vymazlené. Na druhou stranu mi přijdou dialogy docela patetické - všichni na základně se ke Snakeovi chovají hrozně patolízalsky až řiťolezecky. Mám tu budovat armádu - ale mise musím plnit sám.
Hra je vysoce vymakaná, ale zatím je pro mě zatraceně těžká. Misi Over the Fence - průnik do kasáren - jsem rozehrával snad dvacetkrát, než se mi povedlo eliminovat vojáky, aniž bych spustil alarm. Misi, která se dá uhrát za 20 minut, jsem hrál kus odpoledne a celý večer - protože jsem dělal chyby, které způsobily všeobecný poplach. Všichni vojáci nosí s sebou vysílačku a pokud je rychle nesejmu, alarmují ostatní. A tím jde do kopru celkové score za misi.
Ne že by to nešlo uhrát na sílu. Ale o tom to není. Má se to správně hrát stealthem - a jde to, jen je to hrozně náročné. Nepřátelé nejsou žádní pitomci, chodí ve dvojici a nosí helmy, aby je člověk nemohl trefit do hlavy. Hlídky mají denní a noční režim, člověk si musí dát bacha při střídání stráží.
Přítel Sunreal mi ukázal svůj seznam misí, kde má mise se skóre A a lepší. Já jsem na Over tha Fence potil krev a nakonec jsem dosál bídného C, protože se mi započítal jeden alarm, i když jsem toho týpka rychle sundal.
Hra neukazuje vedlejší cíle misí. Až když je hráč najde a splní. Ukazuje jen hlavní cíl - který se dá splnit lehce. Vedlejší cíl hra neukáže, dokud na to člověk nepřijde - anebo si to nenajde na Internetu, což mi přijde otravné, ale skoro jedině možné.
Není to o zabíjení - spíš o eliminaci nepřítel. Snake si buduje základnu a tak se nepřátelští vojáci odesílají pomocí balónu - Fultonu (na webu se používá dokonalé sloveso "to Fulton" - odfultonovat). S překvapením jsem zjistil, že zařízení Fulton je reálné a používá ho CIA.
Což ale znamená, že nepřátele musím likvidovat nablízko rukama anebo jim dát headshot pistolí. Ostatní zbraně je mohou zabít - což je špatně - nebo způsobí poplach, což je ještě horší.
Na konci první mise jsem narazil na prapodivné vojáky se svítícíma očima a nadpřirozenými schopnostmi. Opět záblesk nadpřirozena.

Hned v jedné z prvních misí jsem našel v Afhánistánu opuštěé jednooké štěně. Poslal jsem ho balónem na základnu.

Něco mi říká, že z něj časem vyroste platný pomocník! Bane, kecám, dospělého psa pomocníka jsem viděl u kamaráda Sama na Playstation. Pes se jmenuje DDog, což znamená Diamond Dog -  parafráze na jméno jednotky Diamond Dogs.

Kůň je moc fajn pro přesun. Obtížý terén zvládá líp než Klepna ze Zaklínače. Z koně se dá střílet a schovat se na bok koně. Paráda!

Krajina je plná zvířat a kytek. Jedním z vedlejších cílů je sbírání zvěře a odesílání na základnu - protože nějaká ekologická NGO platí za záchranu zvířat z válečných oblastí:-).
Tady mě právě honí rozzuřený medvěd.

 Po chvíli posílám medvěda balónem na Motherbase.

Pohled na medvědův udivený čumák je za všechny prachy!

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - Intro a první krůčky

Tak jsem podlehl hype a pořídil jsem si poslední Metal Gear. Doposud mě tato série míjela a teď jsem usoudil, že je potřeba to vyzkoušet.
Při prvním spuštění jsem zaregistroval znatelný rozpad obrazu, který by mělo řešit zapnutí vertikální synchronizace. Řešení jsem našel na webu - hra je defaultně nastavená na "borderless fullscreen", což netuším přesně, co je - u mě na PC se dvěma monitory to vypadá úplně stejně jako "normal fullscreen". Jakmile jsem to přepnul na normal fullscreen, synchronizace se spravila a od té doby to jede jako kytka.

Hlavní hrdina Venom Snake - Big Boss - se probouzí v nemocnici po devíti letech v kómatu. Řecky mluvící doktor mi nabízí novou identitu a novou tvář, takže jsem si dvacet minut naklikával ten nejhezčí RPG obličej - ale doktora vzápětí sejmulo nepřátelské komando, které zaútočilo na nemocnici. Smolík pacholík, výměna obličeje se nekoná - budu se muset spokojit se zjizvenou jednookou držkou Venom Snakea.

Jo, a to komando jde po mně. Začal jsem zdrhat, za pomoci spolupacienta, kterému leze zadek z nemocničního zeleného andělíčka.

Útěk před komandem v nemocnici je docela fajn stealth tutoriál, dokud se tam neobjevila létající zrzavá holčička a hořící démon. V tu chvíli jsem poprvé zapochyboval o zdravém rozumu Venom Snakea anebo Hideo Kojimy, legendárního game designera.

Ano, tohle je ten legendární hořící plejtvák na nebi, o kterém se vedou vášnivé diskuse v anarchistických kroužcích a webových fórech na Steamu. Další příznak, že něco nebude tak úplně v pořádku.

Epický útěk z nemocnice skončil bouračkou sanitky, během které zmizel můj ofáčovaný pomocník s holým zadkem. Vyzvedl si mě Ocelot, zřejmě starý známý z předchozích dílů, který mě odvezl na základnu - Motherbase. Tady končí intro a začíná opravdová hra.
Vítej v Metal Gear, bažante.

Hegemony III překvapuje

Mám nahráno 18 hodin. Na jihozápad od Říma tvrdě bojuji s Volsky. Každé dobyté město mě stojí spoustu sil. Nestačí pobít nepřátele v poli - často se jejich poražené jednotky velmi rychle vrátí do boje poté, co se doplnily čerstvými rekruty.

Hra je hodně o strategických místech, jako jsou mosty a tábory. Nepřítel tolik nejde po městech, často vytáhne do pole, zabere mi most, vydrancuje pár farem a zase zaleze. Já vytáhnu, zaberu si to zpátky, natáhnu zásobovací trasy a chvíli je klid. Jedna oblast na nejvzdálenější hranici mého území tak změnila majitele snad desetkrát!

Porazit armádu v boji nic moc neřeší. Pokud chci udržet svoji armádu bojeschopnou, nestačí ji jen krmit, ale musím se starat i o rekruty. A jednotku těžkých hoplitů naverbovanou v Římě mohu rozumně rychle doplnit pouze tam, kde mám příslušná kasárna.

Takže pokud mi ji nepřítel v hraničním území pocuchá, mám smůlu a musím odtáhnout do Říma doplnit stavy. Jenže Řím je zároveň hraničním městem - ze severozápadu na mě neustále útočí Veie. S jejich bojovníky si poradím, ale v Římě se mi vyčerpává zásoba rekrutů!
Porazit a dobýt nepřátelské město jde nejlépe, pokud se vyhladoví. Odříznout zásobování a několikrát porazit jejich armády v poli, tak aby se vyčerpaly jejich zásoby rekrutů - a pak to jde. Jenže v nepřátelském městě musím neustále udržovat alespoň jednu jednotku, jinak se obyvatelé okamžitě vzbouří. Stále si zachovávají věrnost původní frakci.

Je několik možností, jak tomu čelit. Jednak držet ve městě posádku . stačí i ty nejlevnější kopiníky. To ale není moc efektivní.
Druhá možnost, které tleskám, jsou rukojmí. V dobytém městě najmu jednotku rukojmích a přesunu je do římského města. Dobyté město je pak klidné a nebouří se. Tohle považuji za naprosto úchvatný nápad a vlastnost, kterou jsem ve hře ještě neviděl.
Třetí ultimátní možností je podmanění si města pomocí kolonistů. Tahle možnost je docela nekompromisní - jednotky kolonistů jsou zatraceně drahé, každá stojí 1000 zlatých. A je jich potřeba tolik, jaký je level města! Takže podmanění si velké metropole nepřipadá v úvahu z finančních důvodů. Co s tím? Vydrancovat dobyté město tak, aby mu klesla úroveň na 1, a pak tam vyslat kolonisty. Tím sice přijdu o cenné budovy a vylevelované město, ale získám město plné mých loajálních Římanů. Opět si myslím, že tahle vlastnost je realistická a velice dobře promyšlená. Každopádně dává hře úplně nový rozměr.

Také se mi stalo, že jsem slavně dobyl jedno z Volských měst, abych vzápětí zjistil, že v něm vojsko hladoví, i když mám kolem farmy a rybárny. Inu - udeřila zima! Čtvrt roku je zásobování jídlem velmi problematické. Pokud město nemá nastřádané zásoby, je problém. Dobýt nepřátelské město na začátku zimy je nejjistější cesta, jak o ně vzápětí přijít - a ještě být rád, že mi jednotky neumřou hlady!

Zatím jsem v Hegemony našel dvě chybky. První se týká brodů- občas se stane, že se brod rozpůlí - půl brodu je moje a půl je neutrální, což znamená, že tam nejde postavit most ani vést zásobovací trasa. Stalo se mi to už dvakrát, z toho jednou na takovém místě, že nejsem schopen je obejít z druhé strany.
Druhá chybka se týká balancování. Nepřátelské frakce zatraceně rychle rozvíjejí technologie a mají pokročilé jednotky o hodně dřív, než já. Takže se teď moji těžkoodění hoplíté musí potýkat s latinskými lehkooděnci s mečem a štítem - ultimátní meelee jednotkou ve hře. Tenhle problém je popsaný i na foru a v jeho důsledku je pro mě hra zatraceně těžká. Už se těším na novou verzi, která by to měla opravit. neměl bych zapomínat, že Hegemony je stále v betaverzi, i když se hraje příjemně a hladce. Každopádně nepřestává překvapovat...