středa 29. dubna 2015

Assassin's Creed: Unity - první krůčky po Paříži

Po dohrání úvodní pasáže ve Versailles jsem se ocitl v Bastile. Tady jsem se potkal s assassinem, který mi pomohl při útěku z vězení a následně mě uvedl do řádu Assassinů.
Přijímací rituál mě pobavil. Mystický obřad odkazuje na rosenkruciány nebo svobodné zednáře.
Je zajímavé, že hra působí plynuleji při hraní, než při in-game animovaných sekvencích.
Co se týká technických potíží, zatím jsem na nic zásadního nenarazil. Ano, jednou jsem viděl jednu Pařížanku procházet se po dřevěné římse dva metry nad ulicí, ale to nepovažuji za nijak fatální problém.
Je pravda, že nádherné detailní textury při některých pohledech nahrazují docela hnusné rozplizlotiny, ale toho není moc. Zjevně mírně zahaproval level of detail - ale není divu, když přitom hra zobrazuje  desítky domů a stovky lidí. A opět, toto není game-breaking.
Je fakt, že mapa by mohla možná být přehlednější. Ale to možná padá na vrub velkého množství značek, které hra zobrazuje. Inu, hodně contentu - mapa zapráskaná značkami. Otravné, ale nikoliv fatální.
Hra obsahuje hodně muliplayeru. Kromě arén tu jsou kluby - přímo zaintegrované do světa. Dále jsou po mapě rozeseté multiplayer mise a heists - loupeže. Fajn, nic proti tomu - ale tenhle content jde mimo mě. Multiplayer v AC:U mě nezajímá, spíš mě ruší. V single-player kampani to prostě nechci vidět.

Žádné komentáře: