Risen 2 Dark Waters: první dojmy

Na Risen 2 jsem se hodně těšil. Hrál jsem první tři díly Gothika a i první Risen se mi moc líbil.

Druhý díl se posouvá do koloniálního období. Ačkoliv děj bezprostředně navazuje na první díl a i hrdina je tentýž, technologie už je někde jine. Už tu nejsou luky a samostříly, ale palné zbraně - bambitky a muškety.

Na prvním ostrově jsem se sotva rozkoukal. Přístavní pevnost je obklopená ohnivým peklem, které rozpoutali navrátivší se Titáni. V moři číhá gigantický Kraken, který stahuje ke dnu celé plachetnice.

Brzy jsme se s krásnou pirátkou Patty přeplavili na ostrov Tacarigua. Tady Risen naplno těží ze své nádherné grafiky. Tropické lokace jsou živoucí, prozářené pálícím sluncem. Hra stínů v bujné zeleni vypadá moc dobře.
Polovině ostrova vládne Inkvizice a guvernér, druhé polovině piráti. Hodně mě bavilo prozkoumávat s Patty ostrov. Bohuže, když jsme našli Pattyina otce kapitána Steelbearda, Patty mě opustila a nastěhovala se na jeho loď.

Atmosféra Risena je skvělá. Plantáž na cukrovou třtinu, kde ubozí divoši dřou pod dohledem inkvizičních ozbrojenců, dokresluje koloniální kolorit. Pirátská vesnice je živoucí, řemeslníci přes den pracují, večer popíjejí rum a v noci jdou spát.

Bohužel, Risen 2 sráží technické nedostatky. Hned po deseti minutách hry mě zaskočila Patty levitující nad hradbou ... tak tohle si Piranha Bytes mohli odpustit. No nic, naštěstí jsem na ní dosáhl, když jsem vyskočil na sud.
Další problém je v grafice. Zpočátku mi přišlo, že si hra bere neadekvátně moc výkonu grafické karty. I když šlapala celkem  plynule, i jednoduché scény zatěžovalý grafický čip na maximum a ubohé chladiče na kartě hvízdaly na 90% maximálních otáček. Tolik si nebere ani Skyrim.
Když jsem pak upgradoval nejnovější beta ovladače do NVidie, trochu se to zklidnilo. I tak stále přetrvává problém s blikajícími stíny, což bohužel degraduje pocit z topických scenérií s bujnou vegetací.
Třetí bug, se kterým jsem se setkal,také souvisí s vegetací. V momentě, kdy se přiblížím k místu, kde má být bujná větev anebo keřík, se vegetace objeví napřed jako malá a postupně jakoby vypučí a naroste. Vypadá to opravdu hloupě.
Abych byl spravedlivý: tyhle bugy jsou sice trošku otravné, ale nejsou game-breaking. Hrát se s tím dá a i tak je Risen 2 skvělá záležitost, která mě neskutečně baví. O hratelnosti více příště.

Retro: Simcity 3000

Simcity je pro mě kultovní záležitost. Hrál jsem už první SimCity na černobílém Hercules monitoru, hrál jsem SimCity 2000 i 3000.

SimCity 3000 vyšla v roce 1999. Hodně mě chytla. Moje město se jmenovalo Bear Isle a rozkládalo se na ostrově připomínajícím medvěda.

Na SimCity mě vždycky hrozně bavilo balancování ekonomického růstu a rozvoje města.

Bear Isle je hodně výstavné město. Vyhrál jsem si s širokými bulváry zdobenými landmarky.

Navazující SimCity 4 z roku 2003 už jsem moc nehrál, protože mě štvala pomalá grafika. Když jsem ale objevil tyhle staré screenshoty, znovu jsem si to nainstaloval - s dnešní grafickou kartuo to jede jako kytka. Grafika je sice zastaralá a na velikém monitoru to nevypadá kdovíjak, ale hratelnost je pořád slušná. 
Nejnovější SimCity Societies z roku 2007 mě vyloženě nebavilo. Ten koncept se podle mě nepovedl. Taky to nedělal Maxis, ale Tilted Mill. Tuším jsem to hrál jeden večer, víc ne.
V roce 2013 má vyjít další díl série. Pokud se vrátí ke starým dobrý kořenům, určitě si to zahraju.

Diablo 3 - ceny

S podivem jsem zaznamenal, že hra koupená online stojí  na Battle.netu 60 EUR, zatímco na české XZone je za 1299. To je o dvě kila výhodnější. Celkem jednoduchá volba.

Diablo 3 Open Beta

Tenhle víkend probíhá Open Beta na Diablo 3. Zatím jsem se o třetí Diablo moc nezajímal, viděl jsem jen pán screenshotů a četl pár článků. Zaznamenal jsem, že už vloni byla hra docela hratelná, ale pak se se Blizzard rozhodl zásadně překopat talenty.

Open Betu jsem si nemohl nechat ujít. Stáhl jsem herního klienta, oprášil účet na Battle.netu a těšil se na otevření přístupu, který měl nastat včera v 21:01.
Podle očekávání se v daný čas nic nestalo. Do hry se nedalo zalogovat, neustále hlásila chyby připojení. Launcher a přihlašovací obrazovka jsou hodně podobné WoW.

Dnes už se mi zadařilo lépe. Zalohování do hry proběhlo celkem v pohodě, vytvoření charakteru taky. Spuštění hry jsme musel zkoušet tak desetkrát, než se to chytlo a pustilo mě to dovnitř. Je to zvláštní, u single player hry to působí až nepatřičně, ale doufejme, že do ostrého spuštění to hoši z Blizzardu vychytají a nafutrují herní servery dostatečnou infrastrukturou.

Vyzkoušel jsem si tři povolání. Barbarian je veliký, vousatý stařec, tak nějak si představuju starogermánské bohy. Vzhledem mě tedy moc nemotivuje, i když jeho bojový styl mi dost sedí. Až někde najdu helmu, tak ta jeho bělovousá hlava snad zůstane schovaná.
Monk je docela sexy frajer s vousy a holou hlavou, má hare kršna sukni a holý trup. Umí dual wield, útočí jakýmsi kung fu na docela slušnou střední vzdálenost a prijde mi, že má velikánské dps. Zatím je to můj favorit.

Witch hunter je vysoký hubený emo, má kuš a umí mít v druhé ruce štít. Na dálku likviduje celkem spolehlivě, i když je vidět, že ani zdaleka nedává takovou dps jako monk. Herněmě trošku matem, že někdy klikám na nepřítele, který už umírá a Witch hunter se pak rozběhne na místo, kde nepřítel stál (což přiboji na dálku nemusí být nejlepší řešení).
Hrál jsem každé z těchto tří povolání tak půl hodinky, udělal jsem snad nejvýš čtvrtý level s monkem. Každá hra byla lehce jiná (na stejné mapě se lišily jednotlivé nepovinné dungeony).
Graficky to vypadá úchvatně. Hra je laděná do temných barev, skvěle tu funguje světlo a stín, oheň a pochodně. Bohužel jsem zaznamenal drobné grafické lagy, které bych u tohoto druhu hry nečekal.

Co je skvělé je prostředí. Působí ohromně živě, když vlezu do starého domu a tomu se propadne střecha. Přijdu k městské bráně a tam hoří ohně a stráže bojují s hordou nemrtvých. Vlezu do starého sklepa a pod nohama mi běhají hejna krys.
Oceňuju, že si Diablo drží styl zavedený předchozími díly. Hrozně mě baví, když NPC komentují události, které se udály v prvním nebo druhém díle. Některé animace, hudební a zvukové efekty jsou přesně takové, jako v předchozích dílech. Look&feel je stejný - jakkoliv je to úplně nová hra, pořád je to staré dobré Diablo.

Na třetí Diablo jsem se nijak extremně netěšil. Teď už se těším a hodně. Tuhle hru si rozhodně nenechám ujít. 

Retro: Thief The Dark Project

První Thief vyšel v roce 1998. Přinesl ve své době zcela revoluční koncept stealth akce: gameplay založená na tom dostat se k cíli nepozorován, pokud možno bez jakéhokoliv kontaktu se strážemi.

Dodnes nepřekonaná byla v Thiefovi práce se světlem, stínem a zvukem: pro vyhnutí se strážím musel hlavní hrdina Garret volit trasu nejen ve stínu, ale tak, aby nevyvolal žádný zvuk. Proto se musel vyhýbat osvětleným místům a  kamenné podlaze, případně si vypomoci různými druhy šípů. Thief měl hlasité šípy na odlákání stráží, zápalné šípy na zapálení pochodně, šíp s vodou na uhašení pochodně a šíp s mechem na pokrytí hlasitého povrchu.

Pokud vím, žádná jiná hra neimplementovala stealth koncept tak čistě. Žádná jiná hra nevynucovala plnění úkolů bez boje, pouze pomocí plížení. V Thiefovi se nedalo vyhrát bojem, vyvolání poplachu znamenalo smrt v několika sekundách.

Prvního Thiefa jsem dohrál a jsem na to patřičně hrdý. Screenshoty jsou z finálního souboje s Tricksterem (ano, tady se opravdu muselo bojovat, stealth to nešlo).
Pro mě byl Thief jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Naprosto unikátní atmosféra, úchvatná gameplay, jedinečná originalita. Věčná škoda, že žánr fantasy stealth akcí umřel s posledním dílem Thiefa (série Assassin's Creed u mě není stealth akce - jakkoliv jsou to všechno skvělé hry, je to úplně jiný příběh).

Skyrim: Mody

Potunil jsem Skyrim pomocí modů. Je neuvěřitelné, kolik modů je k dispozici: v tuto chvíli nabízí stránka Skyrim Nexus neuvěřitelných 11579 modů!
Ano, většina z nich jsou jen drobnosti typu upravená textura na zbrani, ale najdou se i kousky, které totálně mění a zlepšují gameplay.
Po spoustě experimentování si troufnu říct, že teprve vybrané mody posouvají Skyrim ze skvělé hry v megahit.

 Mod Skyrim Warzones přidává do hry oblasti, kde se mohou odehrát epické bitvy s několika desítkami postav. Engine to utáhne a hře to dodává neuvěřitelnou životnost.

Na tomhe screenshotu je jednak hezky vidět vylepšená grafika (několik modů tweakujících kde co, včetně způsobu renderování, světla a stínu), jednak geniální mod umožňující mít s sebou více přátel (followers), kteří navíc umí také používat koně. Vanilla Skyrim je jeden follower bez koně.

Teď se mnou jezdí "kocour" Kharjo a válečnice Mjoll the Lioness (ano, Mjoll má vylepšený obličej pomocí modu Mjoll Facelift). Tohle hodně potěšilo.

Na tomhle obrázku je vidět vylepšená textura ledového draka. Sluší mu to, fešákovi!

Retro: Baldur's gate

Baldur's Gate byla revoluční hra. Vyšla v roce 1998 a uchvátila úžasnou grafikou a konceptem izometrického pohledu na partu dobrodruhů. Pravda, podobný pohled už měla Ultima VII. V BG1 ale poprvé přišel koncept volitelné skladby party (hráč si mohl vybrat, která NPC si vezme do týmu) a hry podle přesvědčení, který Bioware dodnes úspěšně implementuje ve svých hrách (Mass Effect, Dragon Age).  Navíc se všichni členové party v boji dali ovládat (v Ultimě se ovládal jen hlavní hrdina Avatar).
BG1 se stala ohromně populární i díky využití licence světa Forgotten Realms a pravidel Advanced Dungeons&Dragons.

Už si nevzpomínám, o čem byl tenhle krystal, ale screenshot se mi líbí. Je tu hezky vidět, jak si tehdejší hry zmenšovaly plochu ikonami, aby grafická karta utáhla animace. Nějaké transparentní ikony tehdy opravdu nehrozily.

Tenhle screenshot je z megabitky, kdy jsem potkal legendárního Drizzta a nenapadlo mě nic chytřejšího, než na něj zaútočit.

V prvním díle Baldur's Gate myslim nebyli draci (anebo jsem je ve hře nepotkal). Namísto toho se tam vyskytovali wyverni. Tahle zdechlina je jen nakreselná, s tou jsem nebojoval.
BG1 jsem nikdy nedohrál. Už si moc nevzpomínám proč, byla to výtečná hra a odehrál jsem docela velký kus. Možná mě zaskočilo a otrávilo, když mi jeden z členů party dezertoval, protože se rozhádal s ostatními. Ano, tím bylo BG1 naprosto revoluční: nic takového tu před tím nebylo.

Retro: NHL 2000

Myslím, že první NHL, které jsem kdy hrál, neslo číslo 99. Z toho už se bohužel žádný screenshot nedochoval.

Tyhle screenshoty jsou z NHL 2000. nikdy jsem nebyl pravověrný hokejista, vždycky jsem si stavěl týmy z českých hráčů působících v NHL. v roce 2000 hráli Jágr se Strakou za Pittsburgh, proto to byla pro mě jasná volba.

Je to z dnešního pohledu úsměvné, jak hrozně panáci vypadají při pohledu zblízka. Lehce upravené fotky jako podklady pro texturu obličeje - jak to tenkrát bylo jednoduché!
Pokud si dobře vzpomínám, od začátku jsem to hrával na joystick, ale na ten letecký, s jednou velkou pákou. Dnes už si to neumím představit, ale tenkrát gamepady moc nefrčely. Teprve mnohem později jsem si pořídil gamepad.
I tak se to hrálo skvěle. Jakkoliv se herní hokej vyvinul a přibyly všelijaké vychytávky, hlavní "core" hraní zůstalo víceméně stejné.

Těší mě, že se dochoval i tenhle vítězný screenshot se Stanleycupem.

Retro: Caesar 3

Caesar III vyšel v roce 1998. Hrál jsem už první díl, který mi moc nešel, a druhý díl, který jsem snad i dohrál (už si to opravdu nepamatuji). Vzpomínám si, že druhý díl měl docela nesmyslný systém řízení pohybu panáků po městě, musely se tam stavět speciální "roadblocky", které způsobily, že se třeba panák hasič otočil a šel tím správným směrem, kam jsem potřeboval.

Třetí díl jsem si nicméně výrazně vychutnal. Neskutečně mě bavilo stavět nádherná výstavná města a bránit je před nepřáteli. Čím to je, že mi tyhle stařičké screenshoty přijdou srovnatelně sexy s moderním naleštěným Grand Ages:Rome?

Vzpomínám si na pekelně těžkou misi v Kartágu, kdy na mé ubohé město neustále útočily armády bojových slonů. Nakonec jsem se s tím porovnal výstavbou smrtící soustavy obraných věží.

 

Tenhle screenshot je z města Lindum, závěrečného města celé kampaně. Musel jsem se neustále bránit útokům barbarských Britů s válečnými vozy, na screenshotu je krásně vidět masivní dvojitá hradba a legie v záloze. Na minimapě jsou vidět kontury celkového opevnění města.

Vítězství v poslední misi.

Screenshot ze závěrečné korunovace. Ave Caesar! Ave Imperator!

Retro: Diablo

Diablo byl ve své době totální megahit.Vyšlo v roce 1996, tuším, že tenhle screenshot mohl vzniknout někdy v roce 1997.

Dobře se pamatuji na souboj s prvním bossem, který se jmenoval The Butcher - Řezník. Byl veliký a měl sekáček na maso, vzpomínám si, že souboj s ním jsem dal až na několikátý (tím myslím desátý a více) pokus.
Pamatuji se, jak Diablo šokovalo dynamickým herním stylem. S jednou postavou se hra dala procházet několikrát, pokaždé na vyšší obtížnost, a postupně levelovat a získávat lepší vybavení.Úrovně se dynamicky generovaly, takže hra byla pokaždé trošku jiná.
Pokud si vzpomínám, můj brácha to hrál několikrát, já jsem to dohrál jen jednou.
Z Diabla se mi bohužel zachoval pouze tenhle jediný screenshot s finálním bossem.

Retro

Dohledal jsem na disku starý archivní adresář se screenshoty ze starých her. Hodně mě to potěšilo, myslel jsem, že už jsou dávno ztracené. Budu je sem postupně dávat na blog. Řada z nich jsou naprosté perly, na které i po těch letech moc rád vzpomínám.

Anno 1404: Dohráno, 8 z 10

Dohrál jsem zbývající dvě mise z kampaně v Anno 1404. Musím říct, že poslední mise už byla pěkně tuhá: musel jsem stavět katedrálu na čas. Do toho jsem dostával nečekané úkoly od sultána a od Marie d'Artois. Chvilkami jsem nevěděl, kam dřív skočit. Na nějakou optimalizaci anebo rozvoj města jsem skoro neměl čas, o kochání se roztomilou grafikou ani nemluvě.

Na misích v kampani mi trošku vadilo, že město na začátku misí zpravidla už stálo,takže jsem nemohl začínat od nuly. Chápu ale, že to asi jinak nejde.
Poměrně překvapivě jsem v poslední misi nemusel namachrovat obyvatelstvo na nejvyšší úroveň šlechticů. Stačili mi měšťané. Sice na to byl quest, ale šlo to dohrát i bez něj. Celkem rád jsem na to rezignoval.
Politicky korektní zápletka, která se velmi okrajově opírala o historii (malomocný vladař), měla jako hlavního padoucha fanatického kardinála. Muslimové byli naopak sympatáci, kteří mi vesměs pomáhali. Nu což, doba si to žádá.

Ekonomický model Anno je komplexní a fungující. Surovin je tu neúrekom, některé jsem jen viděl, ani jsem je nevyráběl. Klíčem je dobře fungující zásobování surovinami mezi ostrovy a centrálním městem. Většinou mě to bavilo. Chvilkami to byl mikromanagement, ale v rámci možností.
K pozemním bojům jsem si přičichl jen v jediné misi, takže vůbec. Anno opravdu není o bojování, i bojový systém je pojatý spíš na ekonomických základech. O strategii se nedá moc mluvit.
Jako celek mě to bavilo, ale stýskat se mi po tom nebude. V rámci svého žánru OK, nikterak převratné, ale slušné. Za mě solidních 8 z 10.

Modern Warfare 3: Dohráno, 9,5/10

Tak jsem to dohrál. Bylo to skvělé. Třetí díl Modern Warfare je technicky opět o kus dál. Hraje se to báječně, grafika je úchvatná, naskriptované sekvence působí naprosto přirozeně. Nepřátelé se chovají inteligentě a rychlý sled akce nedá vydechnout.

Hra mi ukazuje, že mám splněno něco přes 50% kampaně. Jestli to správně chápu, tak pro vyšší počet procent je nutné hrát na vyšší obtížnost.
Takhle mi hra přišla na normální obtížnost právě tak akorát. Na některých tuhých místech jsem musel hledat správnou taktiku, což je přesně to, co od akčních her člověk čeká. 

Bohužel je hra zcela lineární, alternativní postupy tu nejsou (anebo o nich nevím).

Samotného mě překvapilo, že už je konec. Čistého času mám odehráno šest a půl hodiny. To jistě není mnoho.
Celou dobu jsem se skvěle bavil. Spoustou skvělých herních pasáží jsem doslova jen proběhl během pár sekund, aniž bych si je stihl vychutnat. Hra má rychlé tempo, mezi hvízdajícími kulkami není většinou moc čas na nějaké velké taktizování. Nepřátel jsou spousty a jdou k zemi jako mouchy. Některé mise se dají uhrát během několika málo minut.

Ve hře ještě jsou samostatné scénáře, které se dají hrát single player. Některé mise jsou i za stranu teroristů, ale proč bych proboha měl chtít hrát za Makarovova žoldáka? A pochopitelně je tu multiplayer, ale ten mě v tomhle druhu her moc nebaví.
Proč nedávám 10/10? Protože 16 misí přece jen není dost. Být kampaň tak o polovinu delší, užil bych si to víc. Takže za mě 9,5 z 10.

Modern Warfare 3: Berlín a finále v arabském hotelu

 Makarov držel dceru ruského prezidenta v Berlíně. Došli jsme si pro ni.

 Mise v Berlíně je kombinace tradiční řežby, sniperského supportu a vzdušného supportu.

 Ruský prezident byl zajat v diamantovém dole na Sibiři. Museli jsme ho zachránit.

 Poslední misi jsem odehrál v kůži kapitána Price. S Yurijem jsme se vydali do Arábie za Makarovem.

Probili jsme se luxusním hotelem. Makarov chtěl utéct vrtulníkem, ale podařilo se mi naskočit do vrtulníku a způsobit jeho havárii.

Makarov se zmocnil pistole pohozené na střeše mrakodrapu a málem mě odpravil.

 Naštěstí mě zachránil Yurij: obětoval (asi) vlastní život, ale mě zachránil.

V následném boji tělo na tělo se mi podařilo Makarova přeprat a omotat mu kolem krku lano.

Propadli jsme se skleněným stropem do zdemolované restaurace. Makarov si zatančil na konci lana. Game over, čas na vítězný doutník.

Modern Warfare 3: Praha a Soap

Dozvěděli jsme se, že terorista Makarov se má vyskytovat v Praze, kterou (už zase) dobyla ruská vojska. Rozhodli jsme se, že si pro něj dojdeme.

Mise začíná u Karlova mostu. Praha je plná okupačních vojsk. Po mostě ženou ruští vojáci domácí obyvatelstvo.

Přesto v ulicích bojuje proti okupantům spousta bojovníků lokálního odporu. Tady Modern Warfare 3 prezentuje český národ jako hrdiny: je to opravdu krása, bojovat bok po boku bojovníků se jmény jako Václav Svoboda! 

Pravda, Staroměstské náměstí si tvůrci hry trošku upravili. Vypadá to, jako by byl orloj umístěn na tom barokním kostele, co stojí za ním. Věž staroměstské radnice tu chybí.

To je ale v zájmu akce: kapitán Price se spouští na laně podél orloje, aby zaútočil na Makarova, který se má nacházet uvnitř. Je vidět, že orloj je mnohem větší než ve skutečnosti, ale nevadí. V téhle misi opět hraju za Yurije, podporuji kapitána Price ostřelovačskou puškou.

Bohužel se ukázalo, že to celé byla Makarovova past. Útok selhal a museli jsme prchat. Soap to znovu koupil, spadl na něj kus domu. Únik pražskými ulicemi byl i přes pomoc statečných českých bojovníků opravdový masakr: ruští vojáci byli všude a bylo jich spousta.
I když jsme Soapa dokázali dostat do bezpečí, bohužel to nerozchodil. Tak odchází hrdina prvního a druhého dílu Modern Warfare a jeden z nejlepších válečníků herní historie!