Skyrim, nejnovější díl série Elder Scrolls, předcházela bombastická očekávání. Úchvatná grafika, živý otevřený svět, obři pasoucí mamuty a draci, to byly hlavní avizované pecky.
Shlédl jsem o Skyrimu všechna publikované videa. Hodně jsem se těšil.
Hrál jsem všechny díly Elder Scrolls. Pamatuji se na první Arénu, na obrovské nepřehledné dungeony, které se hrozně blbě mapovaly. Vzpomínám si, jak jsem v jednom dungeonu potkal liche (to už jsem měl hodně odehráno a připadal jsem si hodně namachrovaný). A vzpomínám si, jak mě lich sfoukl jako svíčku. Pamatuji se, jak jsem v Aréně do jednoho dungeonu běžel (namísto fast travellingu po mapě). Připadalo mi to blízko, ale v reálu to bylo snad 10 minut běhu po naprosto prázdné, rovné pláni. Pak jsem doběhl k lesíku blízko toho dungeonu, potkal jsem nějakou dravou potvoru a ta mě na jedno kousnutí zabila. Ano děti, takové bývaly tenkrát hry. :-) Arénu jsem tuším dohrál.
Vzpomínám si na legendární Dagerfall, druhý díl série. Na údiv, se kterým jsem prolézal první 3D dungeon. Nejsem si tak úplně jistý, ale mám pocit, že Daggerfall bylo první RPG s dungeony, které byly výrazně členité nejenom horizontálně, ale i vertikálně. Některé dungeony byly pekelně rozlehlé, nic moc NPC v nich nebylo a hledat požadovaný předmět nebo poklad byl docela porod. Pamatuji se na dungeon, který měl některé chodby zatopené vodou a moje postava neuměla plavat pod vodou (anebo neydržela pod vodou tak dlouho). Vzpomínám si, že jsem musel z toho dungeonu odejít, naučit se kouzlo dýchání po vodou a pak se tam vrátit.
Vzpomínám si v Daggerfallu na koně. Dalo se na něm i létat, tuším že se muselo nasednout a pak seslat létající kouzlo, a kůň krásně letěl nad městem.
Daggerfall přinesl geniální systém enchantingu předmětů a syntézy kouzel. Bohužel byl ale hlavní quest zabugovaný, vzpomínám si, že jsem jakýmsi hackem procházel jedny dveře, které prostě nešly normálně otevřít. Pokud se správně pamatuji, tak jsem to s návodem dohrál.
Morrowind, třetí díl série, mě moc nenadchl - zcela určitě jsem ho nedohrál. Pokud se dobře pamatuji, v Morrowindu bylo poprvé možné mít vlastní dům a v domě (snad) manželku. Mám pocit, že mě na Morrowindu otrávil příběh a to, že tam byla spousta prostoru, kde jsem nevěděl, co mám vlastně dělat. Taky se mi moc nelíbilo ponuré prostředí. Snad jsem i někde zakysl a už jsem to nedohrál. Vzpomínám si na město mágů, nad kterým ve vzduchu visel měsíc (anebo nějaký kus kamene). Vím, že jsem se tenkrát nějak dostal nahoru, ale byly tam snad zamčené dveře nebo tak něco.
Oblivion, čtvrtý a doposud poslední díl, jsem naproti tomu dohrál a hodně si ho užil. Doposud jednoznačně nejlepší díl série a jedno z nejlepších RPG, které jsem dosud hrál. Psal jsem o něm tady na blogu, tak se nebudu opakovat.
Shlédl jsem o Skyrimu všechna publikované videa. Hodně jsem se těšil.
Hrál jsem všechny díly Elder Scrolls. Pamatuji se na první Arénu, na obrovské nepřehledné dungeony, které se hrozně blbě mapovaly. Vzpomínám si, jak jsem v jednom dungeonu potkal liche (to už jsem měl hodně odehráno a připadal jsem si hodně namachrovaný). A vzpomínám si, jak mě lich sfoukl jako svíčku. Pamatuji se, jak jsem v Aréně do jednoho dungeonu běžel (namísto fast travellingu po mapě). Připadalo mi to blízko, ale v reálu to bylo snad 10 minut běhu po naprosto prázdné, rovné pláni. Pak jsem doběhl k lesíku blízko toho dungeonu, potkal jsem nějakou dravou potvoru a ta mě na jedno kousnutí zabila. Ano děti, takové bývaly tenkrát hry. :-) Arénu jsem tuším dohrál.
Vzpomínám si na legendární Dagerfall, druhý díl série. Na údiv, se kterým jsem prolézal první 3D dungeon. Nejsem si tak úplně jistý, ale mám pocit, že Daggerfall bylo první RPG s dungeony, které byly výrazně členité nejenom horizontálně, ale i vertikálně. Některé dungeony byly pekelně rozlehlé, nic moc NPC v nich nebylo a hledat požadovaný předmět nebo poklad byl docela porod. Pamatuji se na dungeon, který měl některé chodby zatopené vodou a moje postava neuměla plavat pod vodou (anebo neydržela pod vodou tak dlouho). Vzpomínám si, že jsem musel z toho dungeonu odejít, naučit se kouzlo dýchání po vodou a pak se tam vrátit.
Vzpomínám si v Daggerfallu na koně. Dalo se na něm i létat, tuším že se muselo nasednout a pak seslat létající kouzlo, a kůň krásně letěl nad městem.
Daggerfall přinesl geniální systém enchantingu předmětů a syntézy kouzel. Bohužel byl ale hlavní quest zabugovaný, vzpomínám si, že jsem jakýmsi hackem procházel jedny dveře, které prostě nešly normálně otevřít. Pokud se správně pamatuji, tak jsem to s návodem dohrál.
Morrowind, třetí díl série, mě moc nenadchl - zcela určitě jsem ho nedohrál. Pokud se dobře pamatuji, v Morrowindu bylo poprvé možné mít vlastní dům a v domě (snad) manželku. Mám pocit, že mě na Morrowindu otrávil příběh a to, že tam byla spousta prostoru, kde jsem nevěděl, co mám vlastně dělat. Taky se mi moc nelíbilo ponuré prostředí. Snad jsem i někde zakysl a už jsem to nedohrál. Vzpomínám si na město mágů, nad kterým ve vzduchu visel měsíc (anebo nějaký kus kamene). Vím, že jsem se tenkrát nějak dostal nahoru, ale byly tam snad zamčené dveře nebo tak něco.
Oblivion, čtvrtý a doposud poslední díl, jsem naproti tomu dohrál a hodně si ho užil. Doposud jednoznačně nejlepší díl série a jedno z nejlepších RPG, které jsem dosud hrál. Psal jsem o něm tady na blogu, tak se nebudu opakovat.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat