neděle 27. března 2011

Shogun 2: Námořní bitvy

 Námořní bitvy prodělaly v Shogunovi revoluční změnu. Je tady skutečně funkční pobřeží! Většina bitev sice probíhá na otevřeném moři, ale když nic jiného, pevnina je alespoň vidět na obzoru. 
Shogun ale umí i mělčiny, průlivy a ostrovy - podle toho, kde na strategické mapě bitva probíhá. Tak tomu říkám skutečná revoluce!
Japonské lodě jsou celkem neforemné škatule poháněné vesly. Odpadá tak práce s větrem, která byla v předchozích dílech stěžejní.

Zatím mi přijde, že střelecké lodě mají výraznou převahu nad bune - obrněnými loďmi stavěnými na zahákování a boj na blízko. 
Moc pěkně vypadá, když se šípy s drnčením zapichují do palub lodí. Takhle promakané modely lodí s vesly si přimo říkají o zpracování například antické tématiky. Pevně věřím, že příští Total War hra bude opět Rome anebo Alexander.

Je krása dívat se na animaci při zahákování. Samurajové nahazují lana s kotvičkami, přitahují nepřítelskou loď a přeskakují přes palubu. Tohle všechno sice už uměl Empire: Total War, ale teprve Shogun má na lodích ty správné počty mužů, aby to vypadalo tak pěkně.

Shogun 2: Daimio na pochodu


Na Shogunovi 2 se mi moc líbí,jak tu funguje diplomacie. Více než polovinu herní doby strávím na strategické mapě. Hlavně na začátkyu hry je třeba hodně sledovat spojenectví a obchodní dohody a velmi pečlivě vážit, na koho se vyplatí zaútočit a kde je lepší usilovat o mírovou spolupráci. 
Více než dříve tu platí, že je třeba útočit pouze za podmínek, které se hodí mě.
Co se týká dobývání měst, nemám-li zdrcující převahu, radši obléhám a necháp soupeře, aby mě napadl. Obranná hra je zpravidla bezpečnější, zvlášť pokud mám dostatek střeleckých jednotek.

V téhle hře jsem vsadil na spolupráci s rody Hódžo a Imagawa, které mi chrání jižní a východní bok. Útok jsem vedl zpočátku na sever a pak zejména na západ. Po 25 letech hraní (100 tahů) mám teď poměrně pohodlnou převahu a jsem schopen v poli držet dvě silné armády. To mi poskytuje výhodu nad většinou rodů, které staví do pole jednu silnou a jednu slabší armádu. Tažení pak často rozhodne jedna rozhodující bitva, po které se protivník vojensky zhroutí a obsazení jeho území pak jen otázkou rychlého postupu.
V bitvách nestíhám sledovat detaily. Řídím bitvy shora, jen občas si vychutnám pěkný útok. Využívám ukládání replayů bitev a pouštím si pěkné kousky znovu. Stojí to za to, když si můžu užít epické boje. Z hlediska animace bitevní vřavy nemá Shogun konkurenci, probíhá tu spousta dílčích soubojů a boj je neuvěřitelně realistický.
Asi jedinou výtku mám k situaci, kdy jízda honí a pobíjí prchající nepřátele. Často se stane, že všichni koně z jednotky najednou zatočí a opíšou kruh, aby se dostali k dalším nepřátelům. To působí dost nepřirozeně, na rozdíl od útočných akcí, kdy se jednotky chovají skutečně chaoticky a realisticky.
Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na začátku jedné bitvy vyplašil v lese stádečko jelenů. Že se po bitvením poli potulují koně, kteří ztratili pána, to jsem v Total War už viděl, ale jeleni mě opravdu překvapili. Tomu říkám smysl pro detail!

sobota 19. března 2011

Total War Shogun 2 je boží

Hrál jsem všechny hry Total War, nemohl jsem si nechat ujít ani nejnovějšího Shoguna 2. Už první Shogun, zakladatel série, mě totálně uchvátil: bylo to jako zjevení, první hra operující s 3D terénem a jednotkami ve formaci (pravda, v první Shogunovi byly jednotky ještě dělány pomocí 2d spritů - tuším, že i první Medieval byl takový, plnohodnotná 3D grafika jednotek dorazila až s Rome). 
Celkem nedávno jsem si hrál s Napoleon:TW a nějak podvědomě jsem čekal, že Shogun 2 bude hodně podobný. A ono to tak není. Shogun přináší velikou spostu novinek, je to opravdu kvalitativní posun v celé sérii, ne jen prostá evoluce.
Shogun je velmi japonský. Od prvního menu přes grafiku na hlavní mapě, popisy jednotek i tutorial, až po vlastní bitvy - všechno je velmi japonské, a tím zcela odlišné od předchozích her. 
Přepracování doznala hlavní mapa. Hra je výborně odladěná a výkonově  optimalizovaná - mám v čerstvé paměti Napoleona, který se na velké mapě docela nechutně škube. Tady je vidět mnohem víc detailů - po mapě běhají kuliové s vozíky zboží, nad horou Fudži se vznáší orel, a všechno to šlape nádherně plynule bez sebemenšího zaváhání.
Zpátky je proslov velitele před bitvou - pokud si dobře vzpomínám, naposled jsme to viděli v Rome (ostatní díly už to vypustily). Tady je zpět a je to super.
Shogun nešetří na animacích, které jsou tentokrát dobře udělané a neotravují. První vyrobená jednotka nového typu je uvedena videem, které představí její siné i slabé stránky. 
Výborná a tradičně bohatá je encyklopedie, vysloveně oceňuji citace z japonských haiku a básní, které jsou často hodně vtipné.
Funguje tu opět rod a rodová dynastie, adopce generálů a čest. Co mě hodně těší je diplomacie - v předchozích dílech byl často problém uzavřít nějaká spojenectví, tady mám po pár letech hry kolem sebe samé spojence a musím se rozhodovat, kam útočit, abych si je nenaštval.
Čistá radost jsou bitvy. Bitevní AI je hodně chytrá - v Medievalu jsem většinu bitev vyhrával díky obchvatům jízdy do týla a pobitím nepřátelských lučištníků. To tady většinou nefunguje, lučištníci jsou většinou dobře bráněni záložními jednotkami kopiníků. 
Terén v bitvě se generuje podle postavení na hlavní mapě a dělá to velmi dobře.  Je hodně členitý - takhle členitý terén ještě v Total War hrách nikdy nebyl, a je to dobře. Čím členitější terén, tím víc prostoru k zajímavým zvratům a bitevním variantám. Je krása vidět na bitevním poli zasněženou Fudži anebo dobývat pevnost na útesu nad mořem!

neděle 6. března 2011

Napoleon: Total War - egyptská kampaň dokončena

Po téměř roce jsem se vrátil k Napoleon: Total War. Dokončil jsem egyptskou kampaň. Čekalo mě pár obranných bitev u Káhiry s generálem Kléberem a pozemní kampaň u Gazy s generálem Desaixem.
Napoleon s první armádou si vyrazil na Kypr. Naše ubohá flotila transportních lodí se musela držet daleko od břehů, aby se vyhnula Turkům i Nelsonovi. Dobytí Nikósie pak neutralizovalo brtiskou hrozbu ve Středomoří. Až mě překvapilo, kolik vojáků tam Britová měli. Co je Nelsonovi platná jeho flotila, když nemá kde zakotvit?
Z Kréty jsem se stáhl zpět do Libanonu. Čekal mě nejtěžší oříšek - dobytí Damašku.
Naštěstí se hloupí Turci nechali vylákat z pevné pozice ve městě a vytáhli na planinu. Tam už si s nimi poradily francouzské muškety a děla.
Napoleon se mohl vrátit do Francie jako vítěz. Vděčným lid jej pak v katedrále Notre Dame prohlásil císařem. Vive l'Empereur!

(Znalci vědí, že v reálu Napoleon ztroskotal před Accrou. Ačkoliv pokořil Egypt, Palestinu se mu dobýt nepodařilo. Po návratu z neúspěšné kampaně jej čekala druhá kampaň v Itálii, kterou završil skvělým vítězstvím u Marenga. Teprve pak se mu otevřela cesta k trůnu.)