![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUh6Kulhy0MW9XFNaGGxn3rSiUcV3lN7IuSjyQnd9a97k7cZ62VYTvIuwnJqXnU1GwQDsOp4MQ4Xniir8oy8Hh6DulVg1U6ynoS6fz4kzf-O_bybctsDZHfSRySxcxq3mDsKd2zLxx_j0/s200/2011-03-26_00005.jpg)
Na Shogunovi 2 se mi moc líbí,jak tu funguje diplomacie. Více než polovinu herní doby strávím na strategické mapě. Hlavně na začátkyu hry je třeba hodně sledovat spojenectví a obchodní dohody a velmi pečlivě vážit, na koho se vyplatí zaútočit a kde je lepší usilovat o mírovou spolupráci.
Více než dříve tu platí, že je třeba útočit pouze za podmínek, které se hodí mě.
Co se týká dobývání měst, nemám-li zdrcující převahu, radši obléhám a necháp soupeře, aby mě napadl. Obranná hra je zpravidla bezpečnější, zvlášť pokud mám dostatek střeleckých jednotek.
V téhle hře jsem vsadil na spolupráci s rody Hódžo a Imagawa, které mi chrání jižní a východní bok. Útok jsem vedl zpočátku na sever a pak zejména na západ. Po 25 letech hraní (100 tahů) mám teď poměrně pohodlnou převahu a jsem schopen v poli držet dvě silné armády. To mi poskytuje výhodu nad většinou rodů, které staví do pole jednu silnou a jednu slabší armádu. Tažení pak často rozhodne jedna rozhodující bitva, po které se protivník vojensky zhroutí a obsazení jeho území pak jen otázkou rychlého postupu.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdT2qbPTruopCJwqLcxLTcXAbN9d09tHDrBDmIEIPA5lz1tSA4FWNqRtqw2_1Diz-q8jWPfP7_BqXE0wyeZQY5ytFbuTVZ1zRiAZxK7EqFhv9I38RzXTfNnBpk5w5OeMA10R3GmdJ4yuU/s200/2011-03-27_00031.jpg)
Asi jedinou výtku mám k situaci, kdy jízda honí a pobíjí prchající nepřátele. Často se stane, že všichni koně z jednotky najednou zatočí a opíšou kruh, aby se dostali k dalším nepřátelům. To působí dost nepřirozeně, na rozdíl od útočných akcí, kdy se jednotky chovají skutečně chaoticky a realisticky.
Žádné komentáře:
Okomentovat