Empire: Pruská válka

V roce 1730 jsem se rozhodl dále neprotahovat válečné přípravy a vpadnout do Pruska. Po dobytí Saska to stejně byla jen otázka času. Podařilo se mi Prusy dokonale zaskočit: bleskovým pochodem z Drážďan jsem dobyl za pochodu Berlín a hned vzápětí jsem zničil zbytky pruských sil u Wismaru.
Rok 1731 byl pro mě smolný. Nejprve mě zaskočilo povstání v Uhrách. Waldo Bodmer, pochodující na sever Polskem s cílem zaútočit na pruské Pomořany, musel velet čelem vzad a spěchat na Prešpurk. Stejně přišel pozdě, rebelové se zmocnili země a nakrátko ji odtrhli od rakouské říše.

Vzápětí mě postihla krutá rána: opustil mě můj největší generál, princ Eugen von Savoyen. Dobyvatel Bělehradu, Athén, Istanbulu, Benátek, Varšavy, Drážďan a Berlína, před kterým se nepřátelé Rakouska třásli po třicet let, nakonec podlehl svému požehnanému věku - nepříteli, nad kterým nemohl zvítězit. Padl nejsilnější pilíř, podepírající klenbu domu habsburského!
Velení severní armády se chopil mladý generál Maximus Kroll. A chopil se jí se ctí: roku 1732 snadno dobyl Gdaňsk a roku 1733 Königsburg. Pruská říše ležela v troskách.
Nebylo to vítězství laciné. Königsburg byl dobře opevněn a Prusové měli hodně pokročilou artilerii i granátníky. Byla to snad první bitva, ve které jsem utrpěl větší ztráty než protivník a dobyl jsem těsné vítězství pouze silou svého počtu.
Za zmínku stojí i námořní vítězství, kdy jsem roku 1732 u Malty rozdrtil tureckou flotilu vracející se z Indie. Rovněž se mým lodím podařilo získat první obchodní přístav v Brazílii.
Ukazuje se, že udržet tak velké impérium bude nelehký oříšek. Poddaní se bouří, kam se podívám: Bulharsko, Srbsko, Maďaři, Braniborci... Nastal čas zastavit další expanzi. Teď bude prvořadým cílem mé politiky vzpamatovat se ze ztrát utrpěných při Pruské válce. Zkonsolidovat dobytá území, doplnit prořídlé jednotky, zabezpečit hranice. Chci investovat do námořního obchodu a technického rozvoje říše. Klíčovou otázkou bude udržení míru s Polskem.