sobota 7. března 2009

Empire: Polská válka

V roce 1714 dobyl Evžen Savojský Benátky. Je to krásná, bohatá provincie. Od té doby mě Španělsko nabízí výměnu Benátek za Lombardii a některou z kolonií v Americe, ale nedám jim nic.
Začal jsem zvelebovat císařství. Stavím hodně škol, abych pohnul s výzkumem. Modernizuji hlavní námořní základnu na Krétě.
Roku 1717 nás opustila Jeho císařská a královská výsost Leopold I. Císař je mrtev, ať žije císařovna! Na trůn usedla Její císařská jasnost Elisabeth Amalia I. (Věčná škoda že nejde přejmenovat panovníky, jako to jde u jednotek!)
Ti drzí polští psi si dovolili zpochybnit právo Její císařské jasnosti na trůn a vyhlásili mi válku! Přes přátelské vztahy, které jsme dosud měli!
Na severu dosud Polsko zle tisklo Prusy. Když Evžen Savojský vytáhl z Benátek, zbývala Prusku pouze provincie Braniborsko. Všechny ostatní tradiční pruská území drželi Poláci.
Evžen vybojoval snad jednu jedinou větší bitvu blízko Varšavy, a Prusové zahájili mohutný Drang nach Osten. Měl jsem v úmyslu dobýt Východní a Západní Prusko a Prusům je věnovat, abych si koupil jejich přátelství, ale než jsem to stihl, Prusové rázným blitzkriegem dobyli Gdaňsk a v dalším tahu Königsburg. Nevěřil bych tomu, kdyby to moji agenti neviděli na vlastní oči!
Moje jižní armáda vyrazila rychlým pochodem z Istanbulu a brzy překročila hranice Moldávie. Starý generál Guido von Starhemberg brzy poté zemřel stářím, a proto jsem najal mladého Waldo Bodmera. Tomu se podařilo v roce 1719 rázným úderem znovu dobýt Moldavii, kterou jsme před časem Polákům prodali výměnou za technologie. To vás naučí, zpochybňovat legitimitu naší Alžběty Amálky!
Moje flotila v Heraklionu byla už dost silná, abych se mohl postavit Turkům obtěžujícím mě na Jadranu. Bylo krásné zadostiučinění vidět moje nádherné fregaty 5. a 6. třídy, jak posílají ke dnu turecké galéry jednu po druhé! Odnesla to sice moje vlajková loď i s admirálem, ale Jadran je opět rakouský.
Gott strafe Turken und Polen!