Po grafické stránce mě to rozhodně neurazilo. Je to zábavné, dá se na to koukat, nepřátelé se chovají docela inteligentně. Dark Messiah je revoluční v tom, jak lze využívat prostředí - shazovat nepřátele z výšky, házet po nich věci, kopat je na ostré bodáky. Fyzika tu funguje velmi pěkně.
Hned ve druhé misi je obrana města před útokem kyklopa, kterého je třeba odstřelit balistou. To je moc pěkně udělané a celkem netradiční.
Boje jsou docela náročné, nepřátele jsou velmi šikovní. Pokud chodí po jednom, není problém. Dvěma nepřátelům s mečem a třetímu s lukem už odolám dost těžko, pokud se mi nepodaří zkopnout je do ohně nebo shodit na ně bedny a sudy.
Mám z toho celkový pocit celkem lineárně pojaté hry se spoustou naskriptovaných scén, jako je třeba tenhle útok nekromancera na přátelského čarodějě. Působí to docela dobře, ale přece jenom se cítím svázaný tou linearitou.
Ve třetí misi jsem zkoušel jako blázen najít cestu do čarodějovy ložnice, než jsem ze zoufalství zvolil cestu po střeše pryč, která mě do ložnice posléze zavedla. To je na můj vkus lineární až moc, jsem fanda spíše otevřených her, kde k cíli vede více cest.
Žádné komentáře:
Okomentovat