Assassin's Creed Odyssey: Bitvy

Soubojový systém a bitvyuž jsem tu chválil. Vizuálně je to poastva pro oči.
Bohužel, instalací patchů - amožná taky tím, že jsem si hrál s tuněním grafiky - jsem se dostal do stavu, že mi bitvy začaly lagovat. FPS padalo někam hluboko pod dvacet. Překvapivě se to pořád dalo hrát. Když se před bitvou hra restartovala, tak to šlapalo v pohodě.

Bitvy jsou jednoznačně epické. Představují asi největší posun oproti Origins, nad kterými jsem se rozplýval před rokem. V Origins je jen jedna bitva, ale je to spíš parodie. Ta pravá bitevní vřava s mnoha desítkami bojovníků se objevuje až tady v Odyssey.

Ubisoft vtipně vyřešil problém se simulací. Do vlastního boje s hrdinou se v jednu chvíli zapojuje jen několik válečníků. Ti ostatní si to na bojišti rozdávají mezi sebou a hrdiny si moc nevšímají. Není tak problém s přečíslením. Ve skutečnosti jsou bitvy zejména ke konci hry jednodušší než souboje třeba v pevnostech.

Pokud hrdina přeběhne bitevním polem, do boje s ním se zapojí pro změnu jiní bojovníci - čtyři, pět, ne o moc víc - a boj plynule pokračuje.

Ze začátku hry jsem měl v bitvách problém. Pokud jsme hrál za Athény, nedokázal jsem zabíjet nepřítele dostatečně rychle. Sparťané mají v bitvách těžkooděnce, se kterými si Athény těžko poradí.

Navíc, v bitvách proti mně často nastupoval tuhý mercenary, který mě zabil, anebo se souboj s ním protáhl. Bitvu jsem pak sice přežil, ale mezitím moji spolubojovníci podlehli nepříteli.

Později se mercenary přestali v bitvách vyskytovat. Nevím, jestli to byl důsledek patche, anebo toho, že jsem v žebříčku mercenary šplhal vzhůru.

Bitvy jsou dobře zapojené do příběhu. Některé questy jsou na bitvy přímo naroubované, což je super. Někteří členové Cult of Cosmos se také dají najít pouze v bitvě.

Kdybych už měl něco hře vytknout, tak to, že válka si žije vlastním životem. příběh hry tak není příběhem o válce. Válka a bitvy tam jsou jako víceméně vedlejší aktivity, kterých se hrdina až na ty příběhové výjimky nemusí účastnit.

RPG systém Odyssey vede k tomu, že se schopnosti a equipment dají výrazně potunit. Což pak vedlo k tomu, že jsem se ke konci hry změnil ve vraždící kombajn, který prochází bitvami jako nůž máslem, masakruje desítky protivníků a k tomu několik nepřátelských kapitánů i s generálem.

Několikrát jsem se v bitvě potkal i se svou sestrou Cassandrou, nyní členkou kultu vystupující pod jménem Deimos.

V bitvě Cassandra zabila mého přítele, spartského generála Brasidase.

Assassin's Creed Odyssey - bájná zvířata a monstra

Svět v Odyssey je hodně posunutý do starých řeckých bájí. Najdeme tu bájná zvířata i magické tvory.

 

Magičtí tvorové jsou ve hře vysvětleni pomocí Apple of Eden. Z každého bosse po přemožení vypadne jedno Apple of Eden, které jsou potřeba k zapečetění Atlantidy.
Mínótaur se hodně povedl. Ve hře se legenda objevuje hned dvakrát. Poprvé jako nadsázka v podobě podvodníků líčíčích past na turisty. Podruhé už natvrdo se vším všudy.
Labyrint je tajemný a pěkně nepřehledný. Než jsem se dostal až k Mínótaurovi, několikrát jsem v labyrintu umřel - vlezl jsem někam, kam jsem neměl a spadl do propasti.
Souboj s Mínótaurem mě krásně potrápil. Bylo to těžké tak akorát, dal jsem ho snad na čtvrtý pokus. Boss fight, jak má být.

Sfinga ve hře je tam, kde má být - blízko Théb. A klade hádanky. Nevím, jestli s ní jde normálně bojovat. Já jsem šel cestou hádanek.

 

Obrovský kyklop se moc povedl. Je opravdu giganticky. Naštěstí není až tak moc rychlý.

Takhle v perspektivě teprve vyniknou jeho obrovské rozměry.

Medusa na ostrově Lesbos je poslední z magických tvorů, ze kterých padá Apple of Eden. Souboj s ní byl zdaleka nejtěžší. Naštěstí jsem ho abslovoval až na konci hry s optimalizovaným setovým equipem a nacvičeným stylem boje.

Poslední kyklop už není součástí příběhu. Je to jeden z bossů přidaných do hry následně, aby se prodloužila hratelnost. Narazil jsem na něj víceméně náhodou a bylo to fajn zpestření.

Rome Total War II: Dohráno, 9 z 10

Británii jsem si podmanil - až na jeden kmen, který se mi podrobil. Pro dosažení vítězství zbývalo získat Arménii. Buď sám, nebo pomocí spojenců.

Pontus, nejvýznamější národ kolem Černého moře, byl mým spojencem už dlouhou dobu. jeden region v Arménii držela Baktrie, ostatní regiony měl Pontus. Baktrie však byla spojencem Pontusu.

Nejsnazší cestou k vítězství tedy bylo uzvařené vojenského spojenectví s Baktrií. Musel jsem také postavit velké množství lodí, abych splnil jednu z podmínek vítězství.
To se podařilo roku 100 B.C. Tady je několik statistik a také je vidět závěrečná mapa.

Rome II je vynikající hra. Teď jako Emperor Edition je hra stabilní, hratelná a super. Nejvíc mě na ní baví bitvy. Bohužel je rozhodující strategická část - a v pozdější fázi hry ještě více. Když má člověk namakané armády a dostatečnou převahu, nemá smysl ztrácet čas v bitvách.

Je škoda, že bojiště až na výjimky postrádají výraznější terénní prvky, jakou jsou rokle, kopce, údolí, průsmyky či mokřiny. Na placatých mapách v rovině se sice dá taktizovat, ale víceméně pokaždé stejně. Přitom si vzpomínám, že Medieval II a Shogun II tohle uměl dobře. Možná je to proto, že jsem moc nebojoval v Asii?

Moc mě nebaví dobývání měst. Také proto, že k pořádné artilerii jsem se vlatsně nedostal. Nebyl důvod. Města jsem i ke konci hry dobýval pomocí Autoresolve. Statistiky ukazují, že jsem pomocí Autoresolve vyřešil dvakrát více bitev, než ručně.

Spoustu věcí jsem řešil diplomaticky a pomocí spojenců. Takové Syrakusy mi dost překážely a chvílemi na mě doslova parazitovaly - nechaly mě bojovat proti vzbouřencům v Africe a v pravou chvíli zabraly vzbouřené město, které jsem už už získal zpět. Jinak ale nárazníkové státy spojenců a klientů fungují víceméně tak, jak by člověk čekal.
Je fascinující, jak skvěle hrál takový Egypt. Měl po celou dobu hry vynikající spojenectví s řeckými státy a pečlivě si vybíral, proti komu povede boj. Měl jsem dlouho cukání si to s Egyptem rozdat, zvlášť když zabral celou severní Afriku a obklíčil moje kartaginské provincie. Nakonec jsem s Egyptem raději uzavřel alianci, protože jsem měl co dělat v Galii a v Germánii.

Jsem moc rád, že jsem Rome II po mnoha letech dohrál. Hrál jsem to hodně na pohodu na normální obtížnost. Výborně jsem si to užil.
Ave Caesar!
Za mě 9 z 10.

Rome Total War II: Britská kampaň

Soustředil jsem se na dohrání hry, abych se zase nezasekl před cílem. Sice mě enormě lákala Asie, Egypt a východní říše, ale raději jsem se soustředil na dobytí Galie a Británie.

Přece jenom, Egypt je hodně silný a mohl bych uváznout v severní Africe. Bojem s asijskými Řeky bych zase mohl naštvat Spartu  a Athény, které mi spolehlivě chrání východní hranici impéria.

Proto jsem radši uplatil všechny asijské řecké státy a uzavřel s nimi vojenskou alianci. Což pro splnění vítězství stačí.

Británei tak byl poslední oříšek k rozlousknutí. Dvě silné armády se mi podařilo zničit námořní bitvou v Lamanšském průlivu zahranou na Autoresolve. Protože námořní bitvy mi v Total War Rome II prostě nejdou.

Naopak se nevyhýbám bojům Ambush, kdy jsem překvapen při zrychleném přesunu. Mí legionáři a pretoriáni dokážou ustát úvodní překvapení a tlak soupeře, přitom zformuji gemánaké lučištníky a s jízdou ujedu nepříteli do týla. Jízda pak dokáže vyřídit nepřátelské lučištníky, kopiníky a práčata.

Už jsem se naučil, že najíždět jízdou do těžké pěchoty i zezadu je nesmysl. Ale na rozhánění lukostřelců se jízda hodí dokonale.

Assassin's Creed Odyssey: Dokonalý assassin

Jsem věrným fanouškem assassinské série. Hrál jsem všechno, co vyšlo.Z Odyssey jsem zpočátku nebyl moc odvařený. Když jsem viděl bombastické screenshoty s obrovskými mramorovými sochami vyrůstajícími z hor. s medúzou, a bojový systém, ve kterém hlavní hrdina nemůže používat štít, byl jsem z toho lehce rozpačitý. Bál jsem se Řecka přetvořeného v assassinský Disneyland.

Pak se začaly objevovat recenze hýřící superlativy a já jsem zpozorněl. Nakonec jsem si hru koupil ještě před vydáním.

A musím říct, že tenhle Assassin je nejlepší z celé série. A jednou z nejlepších her vůbec, jaké jsem kdy hrál.

To tam je hraní na vyzobávání mapy. Hra je nacpaná questy, které jsou skvěle doprovázené cutscénami. A jsou zábavné a originální. A dají se hrát různými způsoby, což vede k různým výsledkům.

Ne že by na mapě zmizely otazníky a generické pevnosti plné nepřátel. Je na vás, jestli to chcete hrát nebo ne.

Novinkou ve hře je válka. Jednotlivé regiony mohou průběžně měnit strany, kterým patří - Athénám anebo Spartě. já hraju víceméně za Athény. Pouze když mě questy vedou jiným směrem, někdy se postavím na stranu Sparty.

Regiony mění majitele na ázkladě výsledku bitvy. Která proběhne buď sama, anebo s účastí hlavního hrdiny. A je to dost epická zábava.

V recenzích se hrozně chválil RPG systém. Nevím tak docela, co tím recenzenti myslí. Úrovně a strom skills je obdobný tomu, co bylo už v minulém dílu - egyptském Origins.

Snad jediná změna je tady v tom, že okolí dorovnává level podle hrdiny. To znamená, že

Řecko je neskutečně gigantické. největší mapa, jaká kdy ve hře byla. Engine vykresluje vzdálené hory a ostrovy s obdivuhodnou lehkostí. Zadýchává se jen ve scénách, kde se potká víc postav na jedno místě.

Což není v bitvách, kde bojuje 50 na 50 válečníků - ty šlapou jako hodinky.
Projevilo se mi to vlastně dvakrát - u Delfské věštírny a na Krétě v městě Pephka.

Po Egyptu v Origins je Řecko opět neskutečně graficky husté. Je prostě narvané zajimavými scenériemi. Už jen courat se po městě a prohlížet si sochařství nebo přístav je pastva pro oči.

Výborně funguje boj proti Cult of Kosmos, který tady nahrazuje Templáře. Postupně se odkrývají stopy umožňující identifikovat tajné členy kultu. Když jsou všechny stopy pohromadě, kultista se identifikuje. A pak už zbývá je jen eliminovat.

Kult je navíc dovedně propojený s questy, takže někteří kultisté vystupují v samostatných příbězích. Jako třeba otrokář ze stříbrného dolu v Attice. Mám pro něj zabít ženu, která je jeho nepřítelem, a osvobodit tak jednoho z jeho otroků? Anebo otrokáře rovnou zlikvidovat, přičemž otrok zůstane otrokem?

Questy jsou skvělé, zábavné a mají jiskru. Nikdy dřív neměl žádný Assassin tak zábavné questy.

Další mechanika, která suprově funguje, jsou Mercenaries. Když hrdina krade nebo vraždí na veřejnosti, budu je si špatnou pověst. A někdo si pak na něj najme žoldnéře. Ten po něm půjde - a objeví se v tu nejméně vhodnou chvíli. Jako když se člověk snaží vyčistit nepřátelskou pevnost. Pokud možno potichu.

Mercenaries mají vlatsní žebříček, ve kterém je i náš hlaví hrdina. Jo, hraju za Alexia. Druhá možnost je jeho sestra Kassandra. Ne, nejsem misogyn. Mám žen moc rád. Kolem sebe. Ale nedokážu se s nimi tak dobře identifikovat, jako s testosteronem nabušeným svalovcem.

Nemluvě o tom, že - pokud vím - v řeckých bájích moc ženských bojovnic nebylo. Tedy kromě Amazonek. Které si uřezávaly levý prs, aby jim nepřekážel při lukostřelbě.

Když už jsem u těch superlativů: další pecka jsou postavy. Nejen ty notoricky známé - Perikles, Sofokles, Alkibiades, Feidias, abych vyjmenoval jen těch pár nejznámějších. I další postavy z provinčních měst na ostrovech jsou prostě skvělé. Mají charakter a jsou uvěřitelné.

Abych nezapomněl: další super věc na Odyssey jsou lodě. Mořeplavba je tu stejně zábavná jakou v Black Flag. I tady jsou tajemné neprobádané ostrovy, vraky plné pokladů a piráti. A námořní bitvy, vymakané, boj na dálku i na blízko a možnost naverbovat přemožené nepřátele do posádky.
Navíc se to prolíná se systémem zločinu - takže když budete zlobit na pevnině, půjdou po vás i athénská nebo spartské lodi na moři. A Mercenaries si vás na moři také najdou.

Největší pecka na Odyssey je, že si člověk může vybírat, čemu se zrovna bude věnovat. Chce bojovat? Super, jsou tu pevnosti a bitvy. Chce příběhy? Jsou tu questy. Chce objevovat? Mapa je neskutečně veliká, plná starých chrámů, svatyň a jeskyní. Chce si užít moře? Naskočí na loď. A tohle všechno naprosto hladce funguje dohromady, bezchybné, zábavné a odladěné. Smekám před Ubisoftem. Jsem na 28.levelu a zatím jsem na tom nenašel chybu.