Zobrazují se příspěvky se štítkemDishonored. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDishonored. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 6. listopadu 2012

Dishonored: Dohráno, 10 z 10

Tak jsem to před chvilkou dohrál. Jak to má být u opravdu skvělých her, cítím radost, hrdost a zároveň smutek, že už je konec. Co budu teď hrát? Kde najdu další tak skvělou hru?

Dishonored jsem si užil od začátku do konce. Byly tam mise, které se mi líbily více, byly tam mise, které se mi líbily méně. Ale bavil jsem se celou dobu. Tahle hra je jednoduše skvělá: má skvělou hratelnost, příběh, postavy i technické provedení. Za celou dobu jsem se nesetkal s jediným technickým problémem (až na drobnou chybku v umělé inteligenci při záchraně skupinky chudáků ve Flooded District). Jinak to celé šlape jako hodinky.
Úžasná je atmosféra: prostředí, architektura, výtvarný styl, grafika, hudba, ozvučení. Je to tak skvěle udělané, že to člověka vtáhne dovnitř, ať chce nebo nechce. A co je ještě důležitější: neomrzí se to. je spousta her, které umí navodit atmosféru, ale po čase to přestane bavit. U Dishonored to nenastalo, drželo mě to do konce. Několikrát jsem se přistihl, že po nocích přetahuju a už jsem měl nejmíň půl hodiny spát. Ještě zlikvidovat tohohle strážného, ještě támhletu bránu... To se mi stávalo hodně zamlada, čím jsem starší, tím méně to zažívám. O to víc si toho vážím.
Hrozně si cením variability hry. Dá se to hrát na spoustu způsobů, na zabíjení i jako stealth, s kouzly nebo bez nich (to si neumím moc představit, na Blink a Dark Vision jsem si opravdu hodně zvykl). Dishonored je hra, u které si opravdu umím představit opakované hraní úplně jiným stylem a s úplně jiným zážitkem.
 Hodně se psalo o temné atmosféře hry. Pokud člověk hodně zabíjí, v ulicích se pomnoží Weepers a hra pak vypadá jinak. Nevím, za mě ta hra není temná. Je atmosférická, to jistě. Má temné pasáže, tmavé a depresivní, ale je toho přiměřeně. Mně to rozhodně nevadilo. Konec nevnímám jako temný, je zcela přiměřený zbytku hry. A bylo fajn zase jednou hrát nekrvavě, v duchu tradice starého dobrého Thiefa. Je skvělé, že hra nenutí k násilí a umožňuje hrát i bez toho.
Psalo se o tom, že hra není příliš dlouhá. Připouštím, že mise lze uhrát rychleji. Pokud člověk hraje poctivě, nechvátá, hledá a zkouší a vychutnává, je hra dlouhá právě tak akorát. Mě to vystačilo na dva týdny, a to jsem tomu o víkendu dal docela hodně času. Steam mi ukazuje 36,8 hodin, což mi přijde zcela přiměřené.
Nakonec jsem nedokázal projít hru bez zabití. V misi s Overseerem jsem zabil tři otrapy dobývající se ke Granny Rags a ve Flooded Districtu jsem někde někoho zabil, ani nevím koho. Snad to mohl být ten omráčený na podlaze továrny na velrybí olej, spadl mi do vody a já ho tam nechal - asi se utopil, měl jsem pocit, že je tam mělko... Možná si tuhle misi střihnu znovu.
Dishonored je opravdová perla mezi hrami. Hra končí, opona jde dolů, v hledišti bouří aplaus nadšeného publika.
Za mě 10 z 10.

Dishonored: Finále

Závěrečná mise se odehrává na majáku. Hodně jsem si jí užil: sama o sobě mi vystačila s přehledem na dva večery.

Hrál jsem ji načisto, bez detekce. Pevnost u paty majáku je plná stráží, které chodí po docela dlouhých trasách. Postupně jsem je čistil. Hra tady nedává nic zadarmo, několikrát jsem se prostě neobešel bez převtělovacího kouzla anebo uspávací šipky. I tak to bylo náročné, ale právě proto zároveň zábavné.
Kdybych se nepokoušel pevnost vyčistit, dalo se to projít mnohem snadněji: většině stráží se dá bez problémů vyhnout. Teď už znám jednu opravdu hodně rychlou cestu (ale neprozradím :-) ).
Na vrcholku majáku jsem našel admirála Havelocka a u stolu mrtvého Martina a lorda Pendletona. Pochopil jsem to tak, že admirálovi definitivně hráblo. Škoda, byl mi z Loajalistů asi nejsympatičtější.
Z nalezeného deníku jsem se dozvěděl, jak se ho postupně zmocňovala touha po moci. Trůn měl nakonec opravdu nadosah.
Admirál na mě ani neútočil, dokud jsem se nepokusil vzít si klíč k místnosti, kde držel zamčenou Emily. Je možné ho zabít, ale také uspat. Šel jsem nenásilnou cestou.
Odemkl jsem dveře a Emily se i vrhla do náručí. Game Over.

Dishonored: Flooded district

Mise ve Flooded Districtu je tmavá, nepříjemná, dlouhá a těžká. Asi nejvíc mi na ní vadila tma: v první půlce mise není místy vidět na krok.  Tohle nemusím.
Sotva jsem se dostal z podzemní kobky, musel jsem se dostat ke svému assassinskému nádobíčku. Jen s pomocí kouzel to nebylo nic lehkého. Pak jsem se musel probít přes území zamořené Weepers podél karanténní zdi až k místu, kam vlak přiváží čerstvé mrtvoly.
Musel jsem se dostat skrz pole střežené čtyřmi nezávislými Tallboys. Bylo to dost náročné.

Prošel jsem územím Daudových Whalers. Tahle pasáž byla asi jedna z nejtěžších ve hře, protože Whalers se pohybují stejně svižně jako já a používají stejná kouzla. Několikrát jsem si myslel, že jsem v bezpečí, když se přímo přede mě teleportoval Whaler, o kterém jsem vůbec nevěděl.
Dauda jsem nakonec nezabil, jen jsem ho okradl. Jsem opravdu v jádru dobrák.
Asi nejvíc jsem se vyřádil při pokusu zachránit skupinku zoufalců, kteří sice přežili mor, ale byli zablokováni Tallboys v chátrajícím domě. Musel jsem je převést do bezpečí přes zabezpečovací zařízení a zabránit jim, aby se nechali od Tallboys usmažit. Strávil jsem nad tím snad hodinu, vůdce skupinky měl nepěkný zlozvyk zastavovat se zrovna v palebné zóně. Měl jsem dobrý pocit, když se to nakonec povedlo.
Prošel jsem kanály a na konci jsem našel staré známé. Stařenka Granny Rags se právě chystala vykuchat a uvařit chudáka Slackjawa. Hra tu opět dává na výběr, komu pomoci. Rozhodl jsem se pomoci Slackjawovi, stařenka je přece jen nebezpečně trhlá. Spálil jsem její kouzelnou kamej v ohni a pak jsem ji uspal střelou z kuše. Slackjaw měl upřímnou radost.
Hospoda Hounds Pit byla nepříjemně obležená Overseers a policisty.
Naštěstí mi pomohl Piero, který se spřátelil se Sokolovem. Společně sestrojili generátor elektrických výbojů, který se spolehlivě postaral o všechny zbývající nepřátele kolem hospody.

neděle 4. listopadu 2012

Dishonored: Lord Regent a zrada

Po neutralizaci Lady Boyle byl na řadě Lord Regent. To on byl hlavou spiknutí proti císařovně, to on mě křivě obvinil a dal mě mučit. Nyní obývá The Tower, sídelní hrad tyčící se nad řekou. Tady už jsem byl v první misi. Teď je hrad po zuby ozbrojený, plný strážců, Tallboys a obranných věží.
Ve sklepení jsem narazil na hlavního kata. Dostal misi na jeho zabití. Nakonec jsem se spokojil s uspáním: kuší jsem zabil hlídacího psa a pak jsem skočil katovi za záda a přiškrtil jsem ho.
Lorda Regenta jsem také neutralizoval nekrvavě, i když mě svrběly prsty. Zmocnil jsem se audiozáznamu s jeho přiznáním a odvysílal jsem ho do celého města. Z tlampačů, které doposud šířily propagandu, se nyní nesl regentův vlastní popis celého spiknutí.
Po návratu do hospody mě všichni přítomní přivítali potleskem a blahopřáli mi k úspěchu. Nastolení malé Emily na trůn už nestálo nic v cestě.
Lord Pendleton a admirál Havelock si se mnou připili na oslavu vítězství. Po chvíli se mi  začala točit hlava. Myslel jsem, že jsem od krys chytl mor. Šel jsem si lehnout, ale na prahu mé komůrky jsem ztratil vědomí.
 
Ukázalo se, že mě Loajalisté zradili. Chtěli mě otrávit. Když jsem je zbavil regenta a pomohl jim k moci, už mě nepotřebovali.
Útok jedem jsem naštěstí přežil, ale ocitl jsem se v zajetí Dauda, vůdce sekty Whalers - assassinů v maskách, kteří disponují stejnými magickými schopnostmi jako já. Daud mě uvrhl do maličkaté kobky.


Mám vztek. Na Loajalisty i na Dauda. A budu se mstít.

Dishonored: Večírek u Lady Boyle

Lady Boyle je milenkou Lorda Regenta, mého úhlavního nepřítele. Dnes dává maškarní večírek pro městskou šlechtu. Napřed jsem musel proniknout do střeženého areálu šlechtického sídla, před kterým patrolovali Tallboys - policisté na obrovských kráčejících robotech.

Večírek s maskami byl opravdu opulentní. Díky assassinské masce jsem splynul s davem a nemusel jsem se skrývat.
Sestry Boyleovy jsou bohužel tři. Na večírek se oblékly všechny stejně,liší se pouze barvou. Tahle červená je nejatraktivnější, avšak není to ona.
Ani strážci v zahradě mě nepodezírali a mohl jsem se pohodlně procházet.
Identifikoval jsem tu správnou Lady Boyle v bílém. Dá se to udělat dvěma způsoby - jednak přečtením dopisu v jejím pokoji, jednak to prozradila lady s maskou můry.
Lady Boyle jsem vylákal do sklepa, omráčil a předal jejímu milenci. Ten se zavázal, že ji odveze z města. Opět mise bez killu.
Tahle mise byla zatím asi nejzábavnější, díky tomu, že jsem se na večírku nemusel skrývat. Konverzaci se šlechtou jsem si vychutnal, postavy jsou nádherně dekadentní a dialogy jsou skvěle napsané.

sobota 3. listopadu 2012

Dishonored: Intermezzo v hospodě

Než jsem se vydal za dalším úkolem, navštívil jsem některé obyvatele hospody. Popovídal jsem se s malou Emily, která má ke mně hodně přátelský vztah. Loajalisté ji chtějí posadit na trůn, ale Emily je ještě malá a problémy země vnímá podobnou perspektivou jako problémy svých panenek.
Načapal jsem našeho vynálezce, jak klíčovou dírkou šmíruje Emilynu vychovatelku ve vaně. Když odešel, neodolal jsem.
Sokolova jsme zavřeli do klece. Museli jsme jej vyslechnout a dostat z něj totožnost regentovy milenky. Jde to udělat natvrdo pomocí hejna krys, anebo decentně s pomocí flašky vzácné kořalky. Jsem v jádru dobrák, proto jsem zvolil kořalku.

Dishonored: Sokolov

Mým dalším úkolem bylo zmocnit se Sokolova, talentovaného, avšak šíleného vědce a umělce. Sokolov je autorem mnoha vynálezů, jako je léčivý elixír, elektrický alarm nebo elektrická brána. Zároveň jsou ve hře jeho obrazy, které se dají sbírat.

Sokolov je sice génius, ale nemá žádné zábrany. Mimo jiné dělá pokusy na lidech. Abych se dostal k jeho přísně střeženému domu, musel jsem překonat dlouhý zvedací most.

Sokolova jsem nesměl zabít, pouze je omráčit a dovézt ho k ostatním přátelům.

Dishonored: House of pleasure - dokončení

V House of Pleasure jsem moc pikantností nenašel. Tenhle strážný nebyl k probuzení, ať se slečna snažila sebevíc.
 
Jeden z bratří Pendletonů si povídá se slečnou. Koukání klíčovou dírkou tu dobře funguje, jde prohlédnout docela velká část pokoje.
  
V elektrickém křesle připoutaný  obchodík s uměním se těšil na sadomaso. Měl smůlu, místo slečny jsem přišel já a trošku jsem ho připekl, abych z něj dostal kombinaci do jeho trezoru. Když jsem kombinaci rpozradil Slackjawovi, postaral se za mě o zmizení bratrů Pendletonů. To je cesta, jak tuto misi splnit bez zabití.


Podařilo se mi osvobodit malou Emily, dceru zavražděné Císařovny.
Po dokončení mise jsme odvezli Emily do hospody k ostatním Loajalistům.


pondělí 29. října 2012

Dishonored: House of Pleasure - začátek

Další mise se má odehrávatv bordelu House of Pleasure. Mám zlikvidovat dva bratry - lordy Pendletony, kteří se tam chodí bavit se slečnami. Třetí bráška Pendleton mi zadává mise v hospodě. Povedená rodinka!
Překvapilo mě, že začátek se odehrává ve stejné lokalitě, jako předchozí mise u overseera Campbella. Když strážce močí, je nejvíc zranitelný.
Znovu jsem se vypravil do distilérky. Banditi mají problém s nakaženými Weepers. Bodejť by neměli, sám jsem jim v minulé misi zamořil várku rumu!

Velitel banditů Slackjaw je docela sympatický chlapík. Poslal mě do domu doktora Galvaniho, abych tam něco zjistil o ztraceném banditovi. Hrome, tam už jsem taky byl v minulé misi! Dishonored zjevně recykluje lokace. I když to z pohledu děje celkem pasuje, je to přece jen první mínusový bod. Doufám, že se na stejných místech nebudu plácat i v dalších misích!

Dishonored: Záchrana Overseerovy sestry

Po vyřízení overseera Campbella jsem uprchl na zadní dvůr. K loďce čekající na pobřeží se dá proběhnout velice rychle, ale je tu spousta věcí k prozkoumávání. Dvůr je střežen strážemi provázenými velkými psy. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se naučil stráže správně likvidovat: je třeba napřed šipkou uspat stráž a pak se rychle zbavit psa - ideálně šipkou. Zabití psa nemá na achievementy vliv a těchhle zuřivých bestií mi opravdu nebylo líto.
V ubytovně jsem oknem shlédl asistovaou sebevraždu jednoho z Overseerů, který se nakazil morem. Jeho kolega ho probodl mečem za recitace náboženské litanie. Bylo to hodně podobné harakiri.
V zastrčené uličce jsem byl aktivním svědkem souboje tří Overseers: jeden z nich bránil svoji sestru obviněnou z čarodějnictví. Rozhodl jsem se mu pomoci a uspal jsem oba útočníky pomocí otrávených šipek.
Za odměnu mi Overseer prozradil kombinaci k sejfu. To trošku zamrzelo: sejf už jsem dávno předtím vybral (našel jsem dva různé hinty, které kombinaci prozrazují, tenhle byl třetí).

pátek 26. října 2012

Dishonored: Achievementy

Co se achievementů týká, nastudoval jsem si na Internetu (anebo tady), že Dishonored nabízí tři poměrně zajimavé.
  • Ghost - tam je třeba projít hrou, nikoho nezabít (kromě hlavních cílů) a zároveň nezpůsobit žádný alert. Ty alerty mi přijdou docela šílené - už několikrát jsem potupně prchal před strážemi.
  •  Clean Hands - tady je třeba projít hrou a nikoho přitom nezabít. To mě docela lákalo, ale zřejmě jsem si to pokazil u Granny Rags, kde jsem zabil tři chuligány snažící se vloupat do domu. 
  • Poetic Justice - neutralizovat všechny cíle nepřímám způsobem (například Campbella vypálením cejchu heretika). Tohle pojedu, to mě baví.
Po zralé úvaze jsem se usnesl, že hru dohraju a nebudu jen kvůli achievementu Clean Hands hrát celou misi s overseerem Campbellem znovu. Konec konců hraj to kvůli zážitku a atmosféře, ne kvůli sbírání achievementů. Pokud to půjde, zkusím si tu misi zahrát samostatně znovu, až hru dokončím.

Dishonored: První kill - High overseer Campbell

Na náměstíčku před palácem jsem osvobodil zajatého overseera Martina, jednoho ze spiklenců. Překvapivě to bylo hodně jednoduché, stačilo se zbavit jednoho zevlujícího strážce.
Vrchní overseeer Campbell se bavil s Curnowem, důstojníkem, kterého se za chvíli pokusí otrávit. Side quest na jeho záchranu jsem dostal na začátku mise. Hra opět nabízí řadu možností:
  • nechat Overseera dokončit vraždu a pak se ho zbavit
  • prohodit skleničky a nechat Overseera, ať se otráví sám
  • zabít/uspat Overseera ještě než dojde k otrávenému vínu (pak se Curnow začne chovat jako strážce - běží vyvolat poplach. Když jsem předem deaktivoval poplašný systém, tak se důstojník snažil mě vypátrat a musel jsem ho uspat - i touto možností jsem side quest splnil)
  • rozbít obě sklenice (i tu s jedem) - Campbell pak odvede Curnowa do své tajné místnosti a pokusí se ho zabít mečem. Při tom jsem zasáhl a Campbella uspal (lze ho samozřejmě i zabít).
Pokud se Campbell zneškodní až v momentě, kdy vytáhne meč, chová se Curnow přátelsky. Poděkoval mi za záchranu a v klidu odešel - úkol splněn.
Rozhodl jsem se, že Overseera Campbella nezabiju, ale zdiskredituji ho. Odnesl jsem ho do mučírny a vypálil mu značkovacím železem na tvář znamení heretiků. Jeho kolegové Overseeři se ho pak zbaví sami.
Tohle alternativní řešení se asi do achievementů nepočítá, ale rozhodně mě potěšilo a pobavilo. Přišlo mi morálně nejsprávnější.

čtvrtek 25. října 2012

Dishonored: Cesta za prvním killem

Dostal jsem první assassinský úkol: zlikvidovat High Overseeera Campbella. K tomu se musím dostat přes několik stanovišť stráží a Wall of Light, což je elektrická brána, která usmaží neautorizované chodce.
Už na první bráně Dishonored ukazuje svojí sílu, lze ji překonat několika způsoby:
  • přelézt zeď
  • deaktivovat Wall of Light tím, že do ní hodím kanystr s velrybím olejem
  • převtělit se do krysy (ano, už se umím převtělovat do zvířat) a proběhnout dírou ve zdi
  • vydat se boční uličkou obývanou násilnickým gangem
 V misi jsou vedlejší úkoly. Rozhodl jsem se pomoci pomatené stařence Granny Rags, na kterou se dobývají tři násilníci (ano, tady jsem opustil nenásilnou cestu a nemilosrdně jsem je pobil). Granny Rags má na násilnický gang pifku a tak mě vyslala pro jed k místnímu doktorovi. Jedem jsem pak otrávil alkohol, který si gang vyrábí v nedaleké palírně.
S využitím magie to opravdu jde hrát stealth, bez násilí. A nejen to: lze se obejít i bez omráčení (což je ještě větší challenge). Omračování mě ale docela baví, v doktorově vile jsem se zbavil stráží i služky a nerušeně jsem vilu vyloupil (ano, přiznávám, jednoho strážného sežraly krysy, které jsem vysvobodil z maličkého špajzu).
A propos, krysy: je jich opravdu plné město. Zřejmě jsou původcem moru, který město decimuje. Mrtvoly a uklízeči mrtvol jsou všudypřítomní. Domy jsou prošpikované krysími chodbičkami, kterými lze obejít dotěrné stráže. Bohužel mám zatím málo many, tak je výhodnější používat omráčení nebo samostříl s uspávacími šipkami.

středa 24. října 2012

Dishonored: První dojmy

Dishonored jsem původně neměl v plánu, ale zlákala mě zlatá hvězda v posledním Levelu. Blahoslavený budiž Steam za elektronickou distribuci! Hned po dočtení recenze jsem si to koupil.
Na první pohled mě zaujala grafika výbornými barvami a texturami.
Hra začíná atentátem na mladou Císařovnu , které jsem jako hlavní hrdina Corvo pouze trpně přihlížel.
Souboj s atentátníky je pojat jako combat tutorial. Přesto jsem neměl šanci a císařovna mi zemřela v náručí.
Vysocí státní úředníci nepochybovali, že chytli vraha při činu. Ocitl jsem se ve vězení.
Mimochodem, to hejno krys na obrázku dole je docela smrtící: za chvíli sežerou dva chudáky, kteří měli tu smůlu, že otevřeli dveře do téhle místnosti. Krysy je za chvilku dokonale zlikvidovaly a obraly na kost.
Dlouho jsem se tam neohřál. Útěk z vězení už byl plnokrevnou a luxusní zábavou.  Mohl jsem si vybrat, zda půjdu cestou stealth anebo bojovou. V duchu mého oblíbeného Thiefa jsemsi zvolil cestu skrývání ve stínech a omračování zezadu. Snad se to dá hrát i načisto bez omračování, ale na to se zatím necítím.
Hra je neskutečně vymazlená. Nemyslím tím jen skvělou grafiku, byť i ta je parádní. Mám na mysli jednak hratelnost, jednak skvělou optimalizaci: hra šlape jako hodinky, je rychlá, absolutně plynulá a grafická karta si ani pořádně neprovětrá ventilátory.
Hra padne hráči jako ulitá, ovládání je nádherně intuitivní a chová se tak, jak by člověk očekával. Když se to takhle napíše, tak to vypadá samozřejmě, ale zjevně to není tak jednoduché. Je to jako se vším: teprve když člověk dostane do ruky mistrovský kus, tak si uvědomí, co chybí všem těm méně dokonalým.
Hodně mě baví, jak je hra nabušená různými detaily, které bezprostředně nesouvisí s dějem, ale dokreslují prostředí a tvoří atmosféru. Svět Dishonored je podobný našemu světu v první polovině 19. století, ale zároveň se od něj významně liší. Lodě připomínají dnešní lodě, ale zároveň jsou úplně jiné, svébytné a originální. 
Soustružník Piero mi právě vyrábí masku na soustruhu poháněném kanystry s velrybím olejem. Kolem velryb, které se v tomto cyberpunkovém světě využívají jako zdroj paliva, se točí spousta detailů, historek a narážek.
Tenhle člověk si říká Outlander a zjevuje se mi ve spánku. Věnoval mi živoucí srdce, které funguje trochu jako  kompas, a naučil mě kouzlo teleportace.
Suma sumárum, první dvě hodiny hraní Dishonored jsou jedno překvapení za druhým. Super, pokud to takhle půjde dál, tak se v téhle hře opravdu nebudu nudit!