Elden Ring: Statistiky

Tady je můj boss tracker. Je na něm vidět, jak jsem zpočátku zabíjel všechno - a jak jsem ke konci zvolňoval. Konec jsem jel jen na sílu. Nebyl by problém ty bossy dodělat - ale chce se mi? Fakt ne.

Moje výbava a meč. Před koncem jsem přenul z Holy na Lightning.

Finální statistiky. Po Malenii jsem respecl zpátky na Holy paladina.

Elden Ring: Dohráno, 8 z 10

 Takže. Už jsem tu o Elden Ringu napsal kde co. Teď to shrnu. 

Obtížnost mě štvala. Od Fire Gianta jsem to tlačil doslova na sílu. Ta hra je moc dlouhá. Neměl jsem motivaci prolézat další a další podobné dungeony a chcípat na dalších a dalších inkarnacích stejných bossů. Prostě jsem šel nejkratší cestou ke konci hry. Radši jsem nafarmil runy na levely, než bych hrál hru normálně - protože při normálním hraní jsem pořád chcípal a runy jsem ztrácel. Elden Ring je hra o umírání, jako všechny hry od From Software.

 Jasně, end game bossové jsou unikátní a jsou fajn. Jamile padla  Malenia, obtížnost už mi příšla v zásadě přijatelná, i když stále trošku otravná. Nakonec nemám problém chcípat hodinu na bossovi. Chcipat na něm šest hodin je fakt přes čáru.

 Už jsem tu chválil grafiku, souboje, gameplay, architekturu, level design. Detaily jsou v postu Proč to možná nedohraju. Hodně mě bavily Legacy dungeony. Raya Lucaria Academy, Volcano manor, Miquella Haligtree, Crumbling Farum Azula byly luxusní. Velké podzemní levely byly super.

Jaké mám pocity po dohrání? Jako bych dotlačil do konce úmorný balvan. Jasně, že jsem hrdý na to, že jse to dal. Steam mi ukazuje 168 hodin. Chvála bohu, že je to za mnou. Už nikdy to hrát nebudu. 

No a resumé?  Jeden bod strhávám za obtížnost. Za mě je to prostě špatně. Jsou lidi, co to vyhledávají. Já se nepotřebuji u hraní stresovat, ale odpočívat.

A jeden bod strhávám za zpackaný lore. Bez Internetu bych ani nevěděl, že ve hře jsou nějaké questy. Není tam žádná evidence.  Hrál jsem Elden Ring od Vánoc do poloviny dubna. Když odečtu pět týdnů hraní KCD2, jsou to pořád dva a půl měsíce. Cutscény jsou vizuálně fajn, ale dialogy jsou prostě zoufalé. Za půl hodiny nevím, co mi to NPC řeklo, a už vůbec nevím, co mám dělat. Jak si to mám pamatovat za měsíc? Navíc jsou "dialogy" psané tak archaickou angličtinou, že prostě nepobírám sdělení. Úmyslně dovám slovo dialogy do uvozovek, protože to jsou spíš deklamace, žádné rozhovory. Moje postava celou hru mlčí. Jako za mě tam nebyl žádný příběh, který bych si prožil a užil. Těch pár splněných questů jsem udělal jen díky Wiki. Za mě ta hra vypravěčsky selhává, tečka.

A je mi to líto. Protože vidím ty geniální věci, které v Elden Ringu jsou. Vizuály, animace, souboje, bossové, level design, armosféra, technická stránka, všechno super. Jen - narozdíl od jiných her - obtížnost a absence příběhu jsou pro mě tak silná negativa, že je ty pozitivní věci prostě nepřebijou. Mám z Elden Ringu přesně opačný pocit než jsem měl nedávno u KCD2.

Asi nejsilnější argument: KCD2 mě nechtělo pustit. Když jsem to dohrál, stýskalo se mi po hře. Měl jsem silné cukání začít znovu nebo se jen tak jet projet na koni. Bylo mi líto, že už je konec.

U Elden Ringu cítím úlevu, že je to za mnou.

Že to mám hotové. 

Že to je z krku.

Už nikdy to hrát nechci.

Takže za mě 8 z 10.

Elden Ring: Finále

No a pak už bylo jen finále. 

Elden Ring má asi šest konců podl etoho, jaké questy člověk splnil nebo nesplnil. To se cení. Jen tři z nich jsou prakticky totožné, liší se v naprostých detailech, jako je atmosféra a pár slov v cutscéně. Za mě prostě slabota.

Pak je tam jeden vysloveně špatný konec, který je docela promakaný vizuálně.

No a já jsem měl takzvaný Star Ending, který se obecně považuje za nejlepší konec ve hře. Protože jsem splnil questovou linku Ranni the Witch, měl jsem možnost si vybrat mezi Ranni a defaultním koncem s Melinou. 

Socha ubohé Meliny tam stojí, rozbitá a spálená.

Vybral jsem si tedy Ranni. Ranni nasadila hlavu Meliny na sochu a ta se rozzářila magií. Škoda, že neobživla.

Ranni má bohužel čtyři ruce a vypadá dost hrozně.

Podle zdrojů na Internetech Ranni a hrdina odcházejí ze světa Elden Ringu a neobnoví nový řád. Svět nechají bez vládce.

Tak dobrá. Z cutscény jsem to fakt nepoznal. Sorry, asi nemám dost dobrou angličtinu abych četl kryptické poselství mezi řádky. No a takové jsou všechny dialogy ve hře.

Asi bych si býval vybral jiný konec, kdybych měl znovu tu možnost. Přece jen je fajn posedět na trůně. A obnovit řád ve světě mi přijde lepší, než odejít s Ranni na tisíciletou pouť ke hvězdám. Ale co už.

Elden Ring: Radagon of the Golden Order a Elden Beast

 Čekal mě finální boss. Dvojboj Radagon a Elden Beast.

 Radagon není tak těžký.  Má útoky Holy a taky brutální rezistanci, takže můj pracně budovaný Holy Paladin tak úplně nefachal. Musel jsem přepnout na Lightning, kde zdaleka nejsem tak vymakaný.

 Podle jména jsem si myslel, že Radagon je chlap. Ale ońa je to ženská. Tedy bývala. teď je to spíš mrtvola nacpaná holy magií.

Do druhé fáze jsem se dostával celkem v pohodě, když jsem si dal pozor na obranu a včas se healoval. Při přechodu do druhé fáze je čas na rebuff nebo léčení, využil jsem kouzlo Healing of Erdtree, které mi padlo z Godfreye. Měl jsem obvykle kolem 5 léčivých flašek.

Elden Beast je jakási magická lochneska či plesiosaurus. Vypadá neškodně a mile, ale je poměrně náročná - vznáší se, nebo se ponoří pod hladinu, po které běháme. Zdálky hází nepěkná kouzla a zblízka zametá mečem. Pořád jsem jí naháněl po celé aréně.

 

Dobře fungovalo, když jsem se dostal potvoře na tělo a vysypal na ní Sword Dance. A opět zafungoval summon - assassinka Black Knife Tiche s bleed damage.

Sám nevím, jak dlouho jsem to zkoušel. Možná necelou hodinu. Proti pekle na Fire Giantovi a beznaději na Malenii to byla dětská slavnost.

Elden Ring: Hoarah Loux

Jakmile jsem zabil maliketha, teleportovalo mě to zpátky do Leyndelu. Ten byl celý zasypaný popelem.

Za mě super nápad, a skvělý vizuál, jen nedotažené lore. 

Proč se to zasypalo až teď, když strom Erdtree hoří už od zabití Fire Gianta? Proč mě to sem teleportovalo, když se Crumbling Farum Azula stále vznáší nad mořem a můžu se tam kdykoliv vrátit? Samé otázky.

Ale vypadá to epicky, to nemohu říct.

Přes popel jsem šel přímo ke Godfreyovu trůnu. Godfreye už jsem jednou zabil. Teď tu byl znovu, provázen přzračným lvem.

Super nápad, jen pak Godfrey toho lva ještě v cutscéně zabil. Škoda.

No a opět, prapodivné lore - Godfreye jsem dostal na půlku životů, a pak cutscéna - a Godfrey prohlásil, že teď už není Godfrey, ale válečník Hoarah Loux. Proč ta změna identity, to bych rád věděl. 

Ale co už. Godfrey padl za chvíli. Nebylo to příliš těžké. Pravda, byl jsem vylevelovaný a summon pomohl.

Elden Ring: Maliketh, the Black Blade

Další v pořadí byl Maliketh, The Black Blade. Finální boss v Crumbling Farum Azula.

 

Cestu k Malikethovi jsem měl vyčištěnou, odemknuté Site of Grace kousek od bosse. Souboj začíná ve formě Beast Clergymana. I v první fázi je ho dost, hodně skáče a drápe před sebe.

 

Do druhé fáze jsem se podíval snad při druhém pokusu. Na 50% se Beast Clergyman promění v Maliketha. Vypadá impozantně: člověkovlčí postava s ocelovými drápy a masivním mečem, nepostojí, stále skáče, teleportuje se a mění směr. V aréně jsou sloupy, za které se lze schovat, ale zároveň umožňují Malikethovi, aby na ně vyskočil a z výšky na hráče skočil.

Ale nemůžu si stěžovat, Maliketh šel dolů celkem rychle. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem chcípnutí na 95% nebral jako smůlu a selhání. Bral jsem to jako důkaz progressu a povzbuzení, že to určitě zvládnu.

Když nad tím přemýšlím, tohle mentální nastavení jsem měl asi od Mohga.

Nepochopil jsem úplně lore. Zřejmě Malikethův meč vypustil do světa Elden Ring smrt. Každopádně se po jeho smrti hlavní město Leyndel změní v City of Ash. Čekal bych to v přímé návaznosti na spálení stromu - tedy hned po Fire Giantovi. Crumbling Farum Azula se vznáší nad mořem daleko od města, takže mi uniká, jak sundání Maliketha souvisí s tím, že město zasype popel. Ale co už.

Elden Ring: Malenia, Blade of Miquella a Mohgwyn, Lord of Blood

Malenia, Blade of Miquella je beze všech pochyb nejhustší boss ve hře.

První fáze se celkem dá přežít. Malenia má sadu smrtících útoků s poetickým názvem Waterfowl Dance. Jeden každý může být osudový, pokud se hráč nehýbe. A ona hází tři po sobě. Když se rozhodla to na mě použít, prostě jsem umřel.

Věděl jsem, že je Malenia náchylná na krvácení a ostatní typy útoku jí moc nedělají. Moji oblíbení  summoni - rytíř s halapartnou a lučištník/rytíř - na Malenii moc nefungovali. Musel jsem si proto opatřit speciálního summona - assassinku Black Knife Tiche. Ta je hodně hbitá a dokáže Malenii uskakovat. Především má ale dýku působící krvácení. To hodně pomohlo, takže jsem se několikrát dostal do druhé fáze. Ale většinou na pokraji vysílení, s vypotřebovanými léčivými lahvičkami.

 

A pak mě Malenia sesmahnula prvním útokem ve druhé fázi, kdy se obalí oranžovými okvětními plátky. Kromě květu má ještě křídla s vypečeným útokem shora. A hází Scarlet Rot, sám o sobě naprosto smrtící. 

Takže jsem si ve druhé fázi většinou moc nepobyl.

 

Začal jsem znovu studovat, jak na to. A našel jsem tohle video, které mě zachránilo. Klíč byl v použití trojzubce, který padá z Mohgwyna, bosse na konci mauzolea. Ten má na sobě kouzlo Bloodboon Ritual, způsobující brutální krvácení kolem hráče.

Mohgwyn, Lord of Bloof je povinný boss. Souboj s ním byl fajn. Dal mi slušně zabrat, ale nebylo to tak úmorné jako Fire Giant. Samozřejmě jsem se musel vyhýbat jeho kouzlům včetně Bloodboon Ritualu. Možná po hodině pokusů padl.

Takže jsem měl Mohgwynův trojzubec. Jen jsem zjistil, že potřebuji Arcane alespoň na 27 - a měl jsem 11, protože jsem leveloval hlavně Faith a Strength. Byl jsem kolem 180. levelu a na každou úroveň jsem potřeboval třikrát až čtyřikrát otočit farmu. Zkrátka už to šlo ztuha. Takže jsem jako trubka farmil snad dvě hodiny - abych pak zjistil, že 27 Faith nestačí a Bloodboon Ritual Malenii neubírá zdaleka tolik, kolik bych potřeboval. 

Naštěstí je ve hře je respec. Sice jsem měl dávno hotovou Rennalu, měsíční královnu v Raya Lucaria Academy,  která respec umožňuje, ale úplně jsem na to zapomněl. Takže jsem si zaskočil k Rennale, respecnul, Arcane vytáhl na 57 - a trojzubec začal makat. Kromě trojzubce jsem taky nafarmil amulety posilující krvácení a amulety na ochranu před fyzickými útoky. Ale to mi šlo už dost samo.

No a pak jsem se vrátil k Malenii. Borec ve videu dostane Malenii do druhé fáze na tři zakouzlení Bloodboon Ritual. Já jsem to dával dejme tomu na pět, ale to už mi stačilo. Proti meči to byl stále neuvěřitelný progress.

No a zbytek je historie. Chtělo to nechvátat, jako vždycky. Nechat damage na assassince Black Knife Tiche - a pak si najít správný moment, přiskočit k Malenii a poslat jí krvácivý efekt. Ve druhé fázi přežít začátek, dávat si pozor na Scarlet Rot a kdyžtak ho shodit kouzlem Flame Cleanse Me. Pokud možno uskakovat před Waterfowl Dance. A především, udržovat se vyhealovaný.

Už jsem to tu psal - já neumím načíst bosse a reagovat na něj tak, abych nedostal žádnou damage. Bez Black Knife Tiche a bez healování bych Malenii nikdy nezvládl.

No a pak stačilo už jen pár desítek pokusů, možná hodina - a Malenia byla dole.

   

 

V tu chvíli jsem věděl, že Elden Ring dohraju.