World in Conflict: Stahování do hor

Poetické ráno v horách, kam jsme ustoupili před Rusy. Malá skupinka vojáků a tanků hájí postavení u mostu. Tenhle obrázek vypadá až kýčovitě krásně. Promakané grafické efekty dodávají hře úžasnou atmosféru.

Počasí se za chvíli vyjasnilo a objevili se Rusáci. na tomhle screenshotu se vrací úderná jednotka po úspěšném výpadu proti bolševické dělostřelecké baterii.

Tohle poetické horské městečko s vánoční atmosférou je důležitou křižovatkou na cestě na naší (americkou) základnu. Proto je odsouzeno stát se za chvilku místem zuřivé bitvy. Fascinují mě vánoční stromečky a sněhulák v pravémdolním rohu.

Opět jsme hájili postavení u mostů. Ivani se k městu slétali ze všech stran jako vosy na černé pivo. Hratelnost spočívá víceméně v vyvolávání speciálních schopností jednotek, a zejména dělostřelecké a vzdušné podpory. Mikrotaktika tu nemá prakticky žádný význam. Zaplaťpánbůh!
Městečko už ani omylem nevypadá tak poklidně. Celé ulice jsou srovnány se zemí. Několikrát jsme se přehnali tam i zpět. A bude hůř.
A bylo. Nakonec nás ruská přesila donutila použít jadernou raketu. Škoda městečka.

World in Conflict: Ústup

Ústup ze Seattle byl jenom začátek. Rusů jsou tisíce, stále seskakují další.

Obrana mostu na dálnici. Zatím nejzajímavější mise.


Když spustí těžké dělostřelectvo, je to, jako by se rozhněval Bůh na nebesích. V cílové oblasti nezbyde nic, jen kouřící krátery.

Městečko na břehu moře. napřed jsme ho dobyli, pak jsme bránili přístupové cesty a nakonec jsme museli držet jenom náměstí. Naštěstí dorazila bitevní loď, která nás z toho vysekala.
Začíná to být hustší a hustší. Přestávám stíhat, nepřátelé se valí ze všech stran. Uvidíme, jak dál.

World in Conflict: Invaze do Seattlu

World in Conflict je atraktivní RTS s výbornou prezentací a zajímavýn námětem - válkou Ruska v USA. Rusové v roce 1989 zaútočili na Seattle. Ukryli armádu do civilních kontejnerových lodí a zcela překvapivě se vylodili v přístavu.
Graficky je to úžasná pecka. Tak nádherné výbuchy jsem ještě v RTS nikdy neviděl. Kamera je úplně volná, ovládá se pomocí WASD jako ve střílečkách.
Rozsah destrukce je nevídaný, každá budova se dá rozmlátit na kusy těžkým dělostřelectvem nebo leteckým bombardováním. Včetně obrovské hokejové haly, ze které jsme eavakuovali civilisty.

Modely jednotek vypadají z výšky naprosto perfektně. I zblízka je grafika detailní a prokreslená. vypadá to zase o generaci líp než Company of Heroes, které se to snad nejvíc podobá. Krásně se to hýbe, nezaznamenal jsem žádné cukání.
Na bitvu se dá dívat hodně zvýšky, což tomu dává ten správný strategický odstup. Nevýhodou je, že mě to podvědomě láká očima zaostřovat, takže mě docela bolí oči. To je můj starý problém u řady realtime strategy her, a konec konců i u SimCity.
Jednotky mají speciální schopnosti, které musí vždy vyvolat hráč. Jinak se o sebe umí postarat a zatím se mi zdá, že se chovají dost inteligentně.
Bojiště je plné detailů, na obloze přeletují letadla a shazují další ruské soldáty. To potěší. Moje jednotky jsou jen jedny z mnoha, bojuje se po celém městě, všude jsou slyšet výbuchy, bombardování a přestřelky. To hrozně pomáhá celkové atmosféře velkého konfliktu.
Tuhle hru si zahraju. Už jenom proto, abych to mohl nandat Ivanům. Nebudu to přehánět s obtížností, co jsem četl, je World in Conflict docela náročná hra.