Crimson desert: Pailune

Pailune má specifickou severskou atmosféru. Vysoké hory a hluboká údolí připomínají Norsko. Kultura je něco mezi Kelty a Vikingy.

 Město City of Pailune leží na břehu jezera. Až po osvobození jsem si ho mohl pořádně prohlédnout.

Crimson Desert: Dobytí Pailune

Spojencem v bitvě o Pailune se mi stal Torstein, bývalý kapitán stráží pod Jianem. 

 Do města City of Pailune jsem pronikl v přestrojeí za jednoho z Jackals. Převlek není zdaleka stoprocentní, ale na chvíli pomohl.

Ludvig je šéfem frakce Jackals, kteří kontrolovali City of Pailune. Je to celkem schopný mág.

Noční útok na město měl několik fází.Bitva o Pailune už není tak spektakulární, jako epická bitva o Calphade.

Myurdin je hlavní padouch celé hry. Velí frakci Blackbears.

Ve druhé fázi souboje se Myurdin proměnil.

Po dobytí města jsme pohřbili Jiana, bývalého velitele Pailune

Crimson Desert: Cesta na východ

 Na bílém vlku jsem se vydal na východ kontinentu. Oproti úvodnímu Hernandu mají další země svébytný charakter.

Hlavní město Demeniss připomíná francouzské zámky. Bohužel je zatím pod kontrolou inkvizice. Je možné jít dovnitř, ale jdou po mně všechny stráže.

Uprostřed bažiny jsem našel kamenný ostrov, ze kterého se vyklubal obrovský boss. To jsem opravdu nečekal!

 

V hlavnním městě Delesyia kdekdo nosí mosazné helmy. Město je plné žárovek. Místní vládce Marni je zjevně fanda do techniky.

 

 

Prapodivné pohoří Gorthak je plné orků s mušketami, bojujícími s mechanickými včelami a brouky. Nad tím se vznáší zeppeliny. Zatím jsem to pouze proběhl.

Crimson Desert: Krajina

Krajinky v Crimson Desert jsou prostě fantastické. Hrozně mě baví se jen tak toulat.

Úplnou náhodou jsem u řeky ochočil sněžnou sovu. Kdyby nezahoukala, snad bych jí přehlédl. 

Balón je skvěly pro prozkoumávání krajiny z ptačí perspektivy.

Výhled na pevnost a město v dálce.

Crimson Desert: Dobrodružství

Moc se mi líbí vozy. Zatím je moc nepoužívám, jen pár questů se týkalo osahání si mechaniky. Vozy se dají i krást a prodávat překupníkům. 

Panoramata a krajinky jsou ve hře parádní.

Vraní boss byl docela tuhý. Mám z něj meč.

Do Pailune jsem zatím jenom nakoukl.

Ve Steel Mountains jsem vystopoval a zkrotil legendárního vraníka jménem Rokade. S ovladačem bylo krocení nehratelné, s myší se mi to nakonec podařilo.

Jeden z povedených questů se týká postavení sochy vlka v Hernandu. Moji společníci sochu staví skutečně kousek po kousku. V tomhle je Crimson Desert až maniakálně detailní. Na netu jsem četl, že někdo snad čtyři herní dny sledoval, jak parťáci staví maják.

i

Horské pasáže s hlubokým sněhem jsou parádní. Jehňatům ze sněhu čouhaly jen hlavičky.

Továrna na elixíry byla plná pavouků. Když jsem je vyčistil a přemohl pavoučí královnu, mohl jsem továrnu zprovoznit mačkáním různých páček, tlačítek a hejblátek. Všechno se to krásně točí, rachotí a funguje.

Mechaniku obchodu jsem zatím jenom naťuknul. V jedné obchodní stanici se nakoupí zboží, naloží do vozu, převeze jinam a prodá.

Zboží se dá i získat z lootu, ale pro úspěšný obchod musí člověk mít minimální množství - tuším 25 kusů.

Před hradbami města Demeniss táboří cirkus. Zatím tam nejsou žádné questy, jen se dá projet na cvičeném lvu. V šapitó cvičí artisti.

Crimson Desert: Souboje, bossové a bitvy

Nejsilnější stránkou hry je soubojový systém. Je radost sledovat vymakaná bojová komba a parádní animace. Levelování zbraní a a brnění je výborně vymyšlené a funguje. Každá zbraň a kus brnění se dá levelovat a je možné projít hru se základním mečem či lukem. Epické dropy z bossů jsou převážně jen o vzhledu, navíc je možné z equipmentu sundávat runy a přenášet je na jiné zbraně. 

Hra má mechaniku levelování zbraní pomocí Abyss Gear, jakýchsi run dodávajících atributy nebo bojové techniky. Snad se dají i vyrábět, ale to zatím nevím jak.

Bossové ve hře jsou značně výživní. Většinu bossů dokážu dát na druhý třetí pokus a s pomocí jídla na healování a pilulek na vzkříšení je dokážu zvládnout. 

Někteří bossové mě slušně potrápili, než jsem se je naučil anebo přišel na správnou taktiku. A už jsem potkal bosse, které jsem musel prozatím odložit, protože na ně zatím nemám.  

Co chci vyjádřit: bossové jsou přiměřeně těžcí, tak akorát, aby to byla výzva a ne frustrace jako v Elden Ring.

Dosud nejpůsobivější částí hry byla bitva o Calphade. Naskriptovaná bitva napojená na quest chain byla epická a neskutečná, hrál jsem jí snad celý večer. 

 

Nejvic se mi líbila úvodní část, kdy s Cliffem postupovali spojenečtí vojáci a parťáci z klanu Greymane. To se hodně povedlo, atmosféra byla luxusní, určitě jedna z nejlepších bitev, co jsem kdy v počítači hrál.

Někdy v půlce bitvy se to zlomilo a dál už se mnou spolubojvníci nepokračovali: když jsem měl za úkol likvidovat tanky podle návrhu Leonarda da Vinci, bylo to jen na mě. To trošku ubralo atmosféře, protože nepřátel kolem byly stále stovky.  

 

No a pak jsem se probojoval do hradu, kde mě čekal finální boss - obrovský rytíř. A toho jsem musel umlátit sloupem. 

Super!