Total War Attila: Těžký začátek kampaně za Dány

Velká kampaň je těžká i na normal obtížnost. AI se vůbec nehrne do aliancí nebo obchodování a dokáže velmi dobře využít každou příležitost.

Kampaň za Dánsko jsem začínal třikrát. Poprvé jsem s krvavými ztrátami v prvním tahu dobyl nepřátelské město a mé opuštěné hlavní město okamžitě zabrali Jutové. Podruhé jsem si diplomacií ohlídal Juty, vyhrál jsem dvě tři bitvy - a pak podlehl Anglům, kteří si počkali a vychutnali si moji oslabenou armádu.

Všechny bitvy jsem si užil - vypadají vizuálně parádně. Ale žádné vítězství tu není zadarmo. Hra je vybalancovaná, když se třemi tisícovkami zaútočím na 1500 nepřátel, tak za to zaplatí mých nejméně 1000 mužů. Laciná vítězství neexistují.

 

Je třeba myslet na zadní vrátka, pomalu budovat sílu a sdružovat armády dohromady, tak abych měl v rozhodujících bitvách po ruce posily.

Vysoce výhodné jsou obléhací prostředky: jeden katapult dokáže zázraky nejen při obléhání, ale i při obraně města.

Obojživelné operace jsou fajn, ale námořníků je na lodích celkem málo - méně než polovina oproti pozemním jednotkám. Bohužel mají námořníci zatraceně málo šípů.

Když se výsadek vylodí uprostřed nepřátelského města, zatímco se obránci tísní na hradbách, nepřítele to jistě nepotěší - ale pro rozhodující účinek je třeba obojživelnou diverzi sladit s útokem pozemních jednotek.

Total War Attila: Bitva u Adrianopole

Historickou bitvou u Adrianopole končí tutorial campaign.

Naštěstí jsem pro finální bitvu novou armádu, kdybych měl bojovat jen s těmi mými odranými chudáky, co mi zbyli po odražení nájezdu Hunů, dopadl bych hodně špatně.

 Ano, v germánských oddílech bojovaly i ženy!

Tahle bitva mě nadchla nádhernou scenérií. Obranný boj na kopci nad mořským zálivem má nádhernou atmosféru.

Vizigótská jízda dorazila nakonec včas.  

Ke konci bitvy se mi po bitevním poli pohybovalo několik ubohých lehkooděnců, lučištníků a prakovníků bez munice a jedna pochroumaná jednotka jízdy, můj východořímský protivník měl ještě celkem silnou jednotku střední pěchoty.

 Spíš jsem je udachmal počtem, než taktickou vyspělostí. Zvítězil jsem sice neslavně, ale i to se počítá.

Total War: Attila - první dojmy

Přes rozporuplný pocit z Rome2 jsem se nakonec nechal strhnout a koupil jsem si Attilu. První dojmy?

Hra je výrazně vymazlenější než Rome2. Zatím se tváří jako hodně dodělaná, na žádné bugy či nedodělky jsem nenarazil.
Co se mi moc líbí:

• Hra je výrazně plynulejší. 
• Hlavní mapa není trhaná.
• Hra má roční období (do Rome to dodělali snad po roce).
• Města jsou neuvěřitelně vymazlená - když jsem na videu viděl Constantinopolis, spadla mi čelist. Tohle určitě chci hrát.
• Jsou zvýrazněné RPG elementy. Family Tree je zpět!
• Rozdíly mezi frakcemi jsou opravdu výrazné.
• Ovládání je trošku lepší, ikony jednotek jsou mnohem hezčí.
• Ohně! Hoří stromy, budovy i dřevěné brány. To hodně oceňuji.

Gameplay v bitvách je celkem hladká, ale při větším počtu jednotek jde framerate dolů. Bude to chtít pohrát si s nastavením.

Zatím mám trošku smíšené pocity ze stěhování národů. Ve hře je to implementováno hodně zajímavě, příslušné národy si nemusí stavět města a fungují za pochodu.

Už tutoriál mi dal překvapivě zabrat (a ještě nejsem na konci). Jedno chybné rozhodnutí, jedna prohraná bitva - a už se to veze. Je hodně náročné se vyhrabat z maléru - a tak to má být.
V bitvách jsem někdy prohrál i přes poměrně výraznou přesilu - kvalita bojovníků hraje obrovskou roli.

Doba stěhování národů nepatří mezi mé nejoblíbenější dějinná období - radši něco buduji, než bořím. Hrát za Huny mě proto moc neoslovuje. Nicméně Sasy, Vikingy nebo Góty bych zkusit mohl - anebo se možná pokusím zachránit Západořímskou říši.